Článek
Když Denisa onemocněla poprvé, podstoupila operaci mozku. Byla jí po té nařízena léčba, kterou však odmítla s tím, že svou samoléčbu podpoří zdravým životním stylem. Ze svého jídelníčku vyřadila maso a cukr v domnění, že jí to pomůže k uzdravení a hlavně udržení fáze bez nádoru.
Tento postup se jí osvědčil, protože žila bez návratu nádorů 9 let.
Logicky to viděla tak, že zdravá strava a vynechání masa jí pomohly.
Ano, jsou nějaké zázračné případy, kdy tento pohled a přístup v případě rakoviny pomohl. V případě Denisy ale začali lidé okamžitě vyjadřovat své názory, že si za svou smrt může v podstatě sama, protože vynechat maso, ve kterém je tolik potřebná bílkovina, a také cukr, ze kterého mozek čerpá, bylo důvodem návratu nádoru.
Tedy vyloučit po operaci mozku právě maso a cukr bylo dle názorů její největší chybou. Tělo k rekonvalescenci potřebuje právě bílkovinu, a mozek cukr. Jak tedy zní názor lidí.
No, nejsem lékař. Ale hodnotit její přístup stylem, že si za recidivu vlastně může sama, je skutečně hyenismus.
Nádory tohoto typu recidivují ve velké většině případů. Denisa po operacích žila dalších 9 let bez problémů. S lékaři dále spolupracovala, chodila pravidelně na kontroly. Návrat nádoru v agresivní formě se opět snažila zachránit všemožnými způsoby. Biologická léčba, na kterou vybrala spoustu peněz, jí ze začátku velmi pomohla. Bohužel jen na chvíli. Začaly se objevovat další a další nádory.
Denisa byla statečná bojovnice, která v sobě měla stále víru. I když už neuměla téměř mluvit a špatně viděla, její optimismus byl neuvěřitelný.
Soudit někoho je velmi snadné. To, že pochybila s odmítnutím léčby, není nikde oficiálně ani lékařsky řečeno.
O své životní cestě plné útrap píše v knize „Jak to celé přežít a nezbláznit se“. Svému nádoru říkala Evžen. Neuvěřitelný příběh velmi odvážné ženy.
Denisa si vytrpěla své. Navíc tato žena odcházela s vědomím, že tady nechává své dcerky samotné, bez lásky maminky. Pro mě to byla neskutečně silná osobnost. Rakovinu nepřeji nikomu, a je jedno, zda je to král Charles nebo obyčejný člověk.
Nikdo si nezaslouží tuto krutou nemoc. A hodnotit přístup nemocného s určitým nádechem obvinění, to je skutečně pod úroveň. Nikdo si přeci nepřeje zemřít dobrovolně. Jsou lidé, kteří věří svému tělu a bylinkám, a jsou lidé, kteří by bez lékaře nepodnikli žádný krok.
Každý máme právo rozhodnutí. Ale nikdy nejsme povinni se dožadovat schválení či pochopení. Denisin přístup byl v souladu s jejími hodnotami a její vírou. A je naprosto nevhodné ji soudit. Byla to obdivuhodná, silná žena a maminka. A jen ona sama měla právo rozhodovat o svém těle. Určitě činila podle svého nejlepšího vědomí.
Žádná léčba, ani ta lékařská, nám neposkytuje jistotu uzdravení.
Najednou se mi má trápení zdají tak malicherná…
Zdroj: Idnes.cz
