Když naše srdce hladoví

Lidé, kteří mají pocit hladového srdce, bohužel často zapomínají na svou vlastní hrdost. Tolik touží po obejmutí, po nějakém citu, po jakémkoli projevu lásky, že si ani nevšimli, čeho se na sobě dopouští.

Jsou tolik vděční za pouhou odpověď na jejich láskyplnou sms. Ale ničeho jiného se jim kolikrát ani nedostane. Jsou zkrátka vděční za každý drobek. Drobek, který je má nasytit tím citem, kterému se říká láska.

Skutečně vám stačí, že jste si v podstatě vyžebrali něčí kousíček pozornosti? Připomínáte se, že jste tady? Jste tady vždy za každých okolností pro druhého, a on vám vrací jen občas hozenou kostičku, aby vás zase na chvíli umlčel? Opravdu je to to, co chcete?

Syndrom hladového srdce vybízí k absolutnímu zapření sama sebe a svých bolavých strádajících pocitů. Pro naplnění našeho srdce uděláme cokoli. A to je cesta do pekel. O to horší je, když se nám odezvy nedostává. Často je to pro nás zničující, aniž bychom si uvědomili, že si za tento přístup druhých můžeme tak nějak sami.

Lidem, kteří mají pocit, že si lásku musí zasloužit, nebo si o ni říkat, se říká echoisti. Jejich sebevědomí je na bodu nula. A samozřejmě pravým opakem jsou egoisti. Ti jsou sebevědomí až na půdu a právě ti to s echoisty umí. Většinou si člověk prahnoucí po lásce přitahuje právě lidi s narcistickými sklony, egoisty. A zrovna ti dokáží být tak strašně necitelní a s city druhých dokonale manipulují.

Jste velmi citliví, s laskavým srdcem, pro druhé žijete a jste soucitní? Dobro druhých je pro vás důležitější než to vaše vlastní? Možná jste dokonce velmi inteligentní lidé, a přesto si neuvědomujete, že jste obětí sebe sama. Vaše srdce je jako na houpačce. Vynucovaná láska je nestálá.

Lidé s citovým deficitem a láskou ke všem si neuvědomují, že láska je dar, který je tady pro všechny. Láska není nic, o co by jsme měli žadonit. Nebo si skutečně myslíte, že „vyžebračená láska“ je opravdová láska? Cokoli vyvzdorované a vyprošené je pouhou iluzí lásky.

Láska od srdce je skutečná, autentická a upřímná. Je nám dávána samovolně, aniž bychom se museli kolikrát ponížit. Ten kdo nás opravdu miluje nepotřebuje, abychom ho prosili. A je jedno, zda se jedná o partnery, naše děti, kamarádky atd. Vrací-li se vám pocit zájmu od druhých jen na základě vašeho doprošování, pak je to jen klam a přetvářka.

Zachovejte si vždy svou hrdost. Myslete na to, že když máte sebe, máte všechno na světě. Nesnižujte se k tomu, aby jste dali své vlastní srdce za pouhé drobky. Ano, láska je v životě to nejcennější hned po zdraví, a k životu ji nutně potřebujeme všichni. Ale určitě ne za každou cenu. Naše prázdné srdce nenaplní nikdo nikdo zvenčí. A pokud ano, vždy je to člověk, který nám svou lásku dá sám a ještě velmi rád.

Vše ostatní je jen pouhá iluze, obyčejná nálepka s názvem LÁSKA. Pod ní je stejně jen prázdno.

Lidé, kteří jsou doslova závislí na projevech druhých, mají často i sklony k depresím a úzkostným poruchám. Možná už od dětství mají pocit, že si vše musí zasloužit. I lásku vlastních rodičů. Není divu, že jsou pak velmi citliví a mají velmi malé sebevědomí.

Ani já jsem lásku rodičů nepoznala. A i já patřím mezi vysoce citlivé bytosti. Ale mě naopak právě tato zkušenost udělala sebevědomou, a své srdce nehodlám dát jen tak někomu. A není to tak, že si mou lásku musí někdo zasloužit. Nemusí. Jen je to právě o tom, že mám úctu k sobě samé a tomu, čím vším si prošlo to srdce mé. A je nutné rozpoznat toho, kdo tady pro nás skutečně je se srdcem na dlani tak jako my pro něj. Pak už vše plyne přirozeně. Není nutné se ponižovat, snižovat a prosit. Vždy přece cítíme, zda nám vztah s druhými dává pocit štěstí nebo někde v koutku duše vnímáme, že něco není v pořádku.

Hladové srdce je vždy menší zlo, než srdce zlomené. Samota je vždy lepší než falešný pocit lásky. Věřme své intuici a mějme úctu především sami k sobě. Když nás potká ta čistá a pravá láska, je to dar, který dostáváme přirozeně, plynule a bez čekání. Protože právě tak se pravá láska projevuje.

Nikomu nedokazujte jak jste úžasní a milující. Neklesejte pod vlastní hodnotu. Ten kdo vás má doopravdy rád, ví i bez vás. A o tom to celé je. Buďme vzácní nejen pro sebe, ale i pro druhé. Ani my nemáme být automatika, která tady vždy je. I nás přece může druhý vnímat jako ten vzácný dar v podobě lásky s puncem vlastní sebehodnoty. S takovou bytostí totiž jen tak někdo nezamete =)