Když si rodiče dělají z dítěte poskoka

Nad touto otázkou jsem se zamyslela, když přišel jednoho dne z venku můj syn. Byl celý znechucený. Na otázku, co se děje, mi odpověděl, že jeho kamarád je chudák, protože jeho rodiče si z něj dělají poskoka.

Vylíčil mi, že za tu dobu, kterou spolu byli (což byla hodina), byl jeho kamarád 3× odeslán matkou do obchodu. Vždy po jedné věci. Poprvé měl být poslán pro coca-colu, podruhé pro chipsy, a když donesl chipsy, bylo mu řečeno, ať zajde ještě pro rohlíky.

Během této doby mu byl ještě strčen pejsek, kterého měl po cestě do obchodu vyvenčit.

Když si mysleli, že už si můžou jít konečně hrát, jeho matka opět volala chlapci na mobil, že má jít k cestě a vyzvednout jí a jejímu příteli dovezenou pizzu a donést ji nahoru. Maminka prý doma moc nevaří, svěřil se chlapec mému synovi.

Jeho nevlastní otec již roky nepracuje a převážně polehává u televize.

Mému synovi ho bylo velmi líto, protože z času, který měli trávit spolu, si jeho kamarád vlastně vůbec nic neužil, protože byl neustále poháněn k nějakým úkonům.

Po bližším prozkoumání v rozhovoru s mým synem jsem zjistila, že takhle chlapec funguje už několik let. Je jediným, kdo venčí psa, chodí do obchodu a doma i uklízí. Onomu chlapci je 11 let.

Po mé otázce, zda má taky nějaké odměny, jsem se dozvěděla, že ano. Odměnou má být, že si může být na mobilu kdy chce a dělat tam co chce. S hrůzou se dozvídám, kde všude má na mobilu přístup a co všechno tam vidí, a navíc ukazuje mému synovi.

Tak nevím, zda je to ještě v pořádku. Já jsem jako dítě a později pubescent měla taky své povinnosti. Měla jsem na starosti vynášení odpadků, každou neděli žehlení a každou sobotu kurz vaření, aby si mě vůbec někdo vzal.

A samozřejmě i mí tři synové měli (a nejmladší stále má) své povinnosti. Ale tak nějak přiměřeně jeho věku, a rozhodně ne na úkor svého dětství. Přístup matky zmíněného kamaráda mi asi nepřijde tak úplně v pořádku.

O dalším přístupu ani nemluvím. Na třídních schůzkách nikdy nebyla, na obědy její chlapec nechodí, na kroužky taky ne. Na školním výletu nikdy nebyl. Do práce tato maminka také nechodí. Z mého pohledu velmi smutné. Dva dospělí lidé, kteří zřejmě jen leží doma a jejich syn zvládá vše tak nějak sám. Je pravda, že usmívat se jsem ho snad nikdy neviděla.

Děti mají být nepochybně k něčemu vedeny. Například k tomu, že nic není zadarmo, že je nutné starat se o své zvířátko, o školu atd. Ale také je nutné mít svou svobodu, volnost, kamarády, a hlavně si užívat dětství. Mít kroužky, jezdit třeba na tábory, a trávit čas přiměřeně svému věku.

Taktéž svou povinnost mají jeho rodiče. Ale v tomto případě mám dojem, že dochází k selhání jejich role. Tady se nestarají rodiče o dítě, ale naopak dítě o své mladé, zdravé a práce schopné rodiče. Zkrátka to na mě působí přesně jak řekl můj znechucený syn. A to tak, že si ze svého dítěte dělají poskoka.

Samozřejmě, nabízí se, že chlapec se bude umět v životě otáčet, nebude na nikom závislý a podobně. Ale na co bude vzpomínat? Na dětskou otročinu?