Článek
Dnes je už celkem běžné, že se mladí do rodičovství nehrnou. Věková hranice porodu prvního dítěte se dost posunula. Dnešní generace chce většinou nejdříve budovat kariéru, do budoucna se tak nějak zajistit a na dítě být připraveni.
Má to zcela jistě své plusy. Dítě je zajištěno. Rodiče jsou vyzrálejší. Maminka má už nějakou stálou pozici, kde se může po mateřské dovolené vrátit. Toto rozhodnutí je samozřejmě zodpovědné.
Proti tomu dívky, které porodí například krátce po ukončení střední školy, nemají pro dítě takřka žádné zázemí jak domácí, tak finanční. Navíc z důvodu, že hned po škole otěhotněly, nezískaly téměř žádnou praxi a po ukončení mateřské dovolené, často mající dvě děti po sobě, si pak jen těžce hledají zaměstnání.
Další nevýhodou je fakt, že s malými dětmi je ani nikdo přijmout nechce. Hrozí neustálé paragrafy s dětmi atd.
Ale i tato varianta má své výhody.
Je vám 40 a máte už v podstatě veškerou výchovu za sebou. Děti dostudovaly, odcházejí z domu, a vy v tom nejlepším věku můžete začít pracovat na sobě. Síly sice trochu ubývají, a vy jste proto ráda, že už máte, jak se říká splněno. Zatímco vaše kamarádky si daly na čas a teprve je všechno čeká. Vy si konečně začnete užívat dovolené v klidu bez dětí, rozjíždíte svůj život, jak jste ho chtěly rozjet za mlada, ale otěhotněly jste. Máte na sebe zkrátka konečně čas.
Možná jste neměly ten rozum, který máte dnes, a určitě jste si párkrát posteskly, jak si vaše vrstevnice užívají, budují kariéru, cestují, zatímco vy po nocích přebalujete a kojíte, ale nakonec jste vlastně ráda.
Přiznám se, že patřím do skupiny těch, co porodily své první dítě po dvacítce. Bylo mi 22 let. Dnes jsem matkou tří synů, je mi 45, a jsem takto spokojená. Opravdu nemám pocit, že bych o něco přišla. Ale samozřejmě i já jsem si všemi těmi stesky prošla. Od těžkého hledání práce, po unavenost z neustálé výchovy, dovolené bez trochy klidu atd. Ale teď si to přece můžu všechno vynahradit. Není mi 70!
Navíc mé děti jsou něco, na co jsem opravdu pyšná. Věnovala jsem jim všechen svůj čas a ani trochu nelituji. Beru je jako dar, i když začátky byly tak moc těžké.
Pozastavila jsem se spíše nad tím, že loni porodila v Olomouci žena své miminko v 56 letech. I pro nemocnici to byl ojedinělý případ.
Vzhledem k tomu, že umělé oplodnění má hranici 48 let, je zřejmé, že žena otěhotněla přirozenou cestou.
Nemám v úmyslu zde někoho soudit. Je to jen můj pohled a nikomu ho nevnucuji. Jen když si představím, že dítku bude 10 let, ženě bude pomalu ale jistě táhnout na 70. Tedy dítě školou povinné, které potřebuje silné rodiče, oporu, pomoc atd. Po této stránce se mi jeví toto rozhodnutí jako nezodpovědné. Protože v tak pozdním věku už často potřebuje pomoc právě ten rodič.
A že se takové dítě zřejmě nedočká třeba přítomností maminky na své svatbě nebo na jiných životních událostech, to je věc další. Vnoučata s největší pravděpodobností nepoznají svou babičku. Nikdo přeci nevíme, kolik nám život vyměří. Jak dlouho budeme fit. Samozřejmě, i celebrity rodí pozdě. Ale zdá se mi, že v tomto věku je to už i tak nějak proti přírodě.
Osobně si nedokážu představit, že v tomto věku po nocích kojím, přebaluju a později za dítětem stále běhám, aby se mu něco nestalo. A aby mé dítě vychovávala chůva, tak toho taky nejsem zastáncem.
Možná měla paní pocit, že bude čilá, zdravá a plná síla do svých 90 let. Já toto přesvědčení nesdílím, nikdo nikdy neví. A za sebe říkám to, co moje babička: „Každý extrém je špatný“.
Já jsem třeba ráda, že se můžu ve svých 45 letech věnovat sobě, svým koníčkům, práci, a hlavně jsem plná síly, kdyby náhodou přišla vnoučata. Paní z Olomouce si možná dítko celý život přála, a nedařilo se, možná se jí splnil sen, netuším. Ale toto už nebylo pouze o ní. Tady už je přece ve hře další lidské stvoření, na které má dopad právě její rozhodnutí.
Rodičovství v pozdním věku s sebou přináší rizika jak pro matku, tak pro dítě. Od nízké porodní váhy po různé genetické vady atd. Osobně bych už přemýšlela právě i o tom, co to znamená pro to dítě, toto už není jen o mně samotné.
