Článek
Projekt, který chytil za srdíčko snad všechny.
Dnes a denně umírají lidé. Ať na stáří či na nemoci. Jejich cesta životem se uzavírá. Někomu pomaleji, někomu bohužel velmi rychle a není mnoho času.
A hlavně, není vždy možné, aby poslední přání umírajícího splnila rodina.
A to například z důvodu, že není možné nemocného člověka na přístrojích jen tak naložit do osobního auta a odvézt domů.
Mezi těmi, co odcházejí, jsou nejen dospělí, ale také děti.
Jejich poslední přání jsou různorodá.
Děti chtějí ještě poslední výlet nebo setkání s oblíbeným hrdinou, starší lidé si přejí naposledy vidět svůj dům, chalupu, být mezi nejbližšími přáteli nebo prožít poslední Vánoce doma a spočinout v naplnění a pokoji.
Také rodině se plní přání, kdy mají možnost poděkovat, rozloučit se, umožnit poslední splněný sen nemocnému.
Projekt Sanitka splněných přání nebo Sanitka přání jsou založené právě pro tyto účely.
Vzhledem k tomu, že je to velmi citlivé téma a nejsmutnější jaké může být, lidé jsou něčím takovým dojati a na tyto účely rádi přispívají.
Sanitka vybavená vším potřebným pro převoz umírajících není levnou záležitostí.
A nejedná se samozřejmě o sanitku samotnou. Celý takový splněný sen s sebou nese i další výdaje.
Milující rodina pro odcházejícího člena udělá s láskou vše, co je v jejich silách. A proto se obrací na takovéto projekty.
Vidět naposledy své dítě šťastné, umožnit tatínkovi, aby ještě spatřil své oblíbené místo, splnit ženě večeři na vrcholu hory, to vše je se sanitkou splněných přání možné.
Dva příběhy, které se podařilo splnit:
Pan Rastislav byl sám zdravotníkem. Celý život pomáhal druhým. Teď tu pomoc potřeboval on sám.
Chtěl ke své rodině na Slovensko.
Trpěl už silnými bolestmi, ale cestu na Slovensko zvládl. Zdravotníkům stiskl ruku a poděkoval. Za odměnu viděli jeho šťastný úsměv, že je doma.
Pan Rastislav tak dojel do svého cíle. Tam, odkud už není návratu.
Bylo mu pouhých 50 let. Život mu vzalo onkologické onemocnění.
Přání mu však bylo splněno. Stihl se rozloučit a zemřít mezi nejbližšími.
Pan Pavel toužil vidět naposledy svou chalupu. Zde prožil kus života a byl tady skutečně šťastný.
Byl to také hasič.
Jeho přání se uskutečnilo.
Rodina požádala i jeho dlouholetého kamaráda, aby se přišel rozloučit.
Dorazili i dobrovolní hasiči.
I když pan Pavel nechtěl, aby ho takto někteří viděli, nakonec jeho srdíčko zaplesalo radostí a poslední setkání bylo plné úcty, důstojnosti a vzpomínání.
Hasičskou průkazku pan Pavel odevzdal. Jeho tričko zůstalo na památku manželce.
Pan Pavel za 3 dny zemřel. I on ale odešel smířený a spokojený, dá-li se to tak říct.
Tyto sanitky tak mají své důležité místo v životech nás všech. Nevíme, zdali i nám jednou nebude plnit naše poslední přání nebo ji budeme potřebovat pro své umírající blízké. A možná právě proto mnoho lidí na tyto projekty přispívá.
Čas už nelze vrátit, a tato možnost tady dříve nebyla.
Kdyby ano, nikdo z těch, které jsem tak milovala, by neodcházel sám. Se slzami v očích bych plnila přání svým milovaným babičkám a hlavně bych věděla, že jsem jim za vše dostatečně poděkovala a postarala se o to, aby jejich odcházení bylo plné úcty ke všemu, co si prožili.
Lidé, kteří plní poslání tohoto projektu, si zaslouží obrovský obdiv.
My všichni můžeme pomoci jako dobrovolníci, finančním příspěvkem nebo tím, že požádáme, aby bylo splněno přání našemu blízkému.
Ten pocit, že jsme se přičinili o něco tak nádherného, je nenahraditelný.
Zdroj: https://www.znesnaze21.cz/sbirka/pomozte-sanitce-splnenych-snu-plnit-sny-ktere-nepockaji
https://www.sanitkaprani.cz/sanitka-prani-nase-poslani-vytvaret-zazitky
https://sanitkasnu.cz/
