Vánoce seniorů. Smutný příběh paní Kamily

Když paní Kamile zemřel manžel, zůstala sama, ale říkala si, že naštěstí má dvě dospělé děti, a samotou snad až tak trpět nebude.

Když se blížily Vánoce, o jedné adventní neděli pozvala obě své děti na oběd. Její radost vystřídal šok a smutek.

Bohužel vyslechla konverzaci, kterou by raději nikdy neslyšela. Ale uvědomila si, jak moc se ve svých dětech mýlila.

Zaslechla, že ani syn ani dcera svou maminku na Vánoce doma nechtějí. Pak si její děti tahaly sirky, kdo z nich jí tedy bude mít.

Paní Kamila se rozhodla, že než být na svátky někomu na obtíž, zůstala na štědrý den úplně sama. Diskuze jejich dětí se jí vryla hluboko a ta slova ji bolela tak, že se navíc rozhodla své obě děti vydědit. Možná s ní udržovaly kontakt a hráli péči vlastně jen kvůli dědictví.

Nejhorší pro paní Kamilu bylo to, že jí dcera nakonec ještě přemlouvala, aby k ní na Vánoce přijela. Vše zřejmě jen naoko. Tvrdila jí, že přece nemůže být na svátky sama atd.

Vzhledem k tomu, co ale paní Kamila zaslechla, už své dceři nevěřila.

Po rozhodnutí paní Kamily děti vydědit už za ní téměř nejezdily. Svá vnoučata tak viděla velmi málo.

„Vždyť jsem je vychovala a dala jim všechno, co jsem mohla. Nevěřila bych, že jim budu tak na obtíž. Zřejmě jim jde jen o mé peníze,“ říká zlomená paní Kamila.

Podle statistik je na Vánoce v osamělosti přes 60% volajících na krizovou linku pro seniory.

Trápí je nejen samota, ale i tíživá finanční situace, se kterou jim bohužel nikdo nepomáhá. Né každý senior je bohatý a má alespoň nějaký zájem dětí, i když jen hraný.

Jak se asi cítí starý člověk, který má děti a ví, že ho nechtějí? Že se na Vánoce veselí, zatímco on sedí doma úplně sám bez vidiny lepších zítřků?

Opravdu je babička s dědou tak na obtíž?

Mě osobně vychovala babička, a mám ke stáří opravdu respekt. Babička pro mě byla vším, a Vánoce jsme naopak trávili dohromady komplet celá velká rodina. Tedy babička, děda, jejich tři děti a všechny vnoučata, každý rok, každý štědrý večer. A nikdy nebylo nikomu na obtíž přijet přes půlku města, vláčet dárky pro celou rodinu atd. Soudržnost právě na Vánoce byl nádherný pocit, ze kterého čerpám dodnes.

Představa, že bych svou starou babičku nechala samotnou si nedokážu vůbec představit. Neumím pochopit takový přístup vlastních dětí ke staré matce. Žádná úcta, žádný vděk? A nějaké svědomí?

Ani seniorům v domovech nikdo nenahradí vlastní rodinu. Když už máme někoho v domově důchodců, a je schopen fungovat, skutečně je takový problém si ho vzít na Vánoce domů?

Samo bydlí kolem půl milionu starších lidí, podle studie je mezi nimi 80 procent žen. Senioři navíc moc dobře cítí, že zájem dětí je spíše jen takové splnění povinnosti, aby se zkrátka neřeklo, že jsou nevděční. Tedy i v kruhu rodiny se starý člověk cítí někdy bohužel osaměle.

Doufám, že jednou nebudu jedna z nich. Protože i já žiju hlavně pro své děti, a snažím se jim dát co nejvíce. Tak jako i mi kdysi dávala moje milovaná babička.