Švýcarsko odmítlo Palantir: Riziko pro národní bezpečnost

Začátkem prosince zveřejnil švýcarský investigativní magazín Republik detailní zprávu o dlouhodobé a agresivní snaze Palantiru proniknout do struktur tamní státní správy. Vzhledem k tomu, že švýcarské úřady tento software nakonec odmítly na základě vyhodnocení bezpečnostních rizik, jsem se rozhodl sepsat několik klíčových poznatků, které odrážejí můj dlouhodobý pohled na tuto společnost.

Jádrem mé teze vždy bylo, že Palantir Technologies není škálovatelnou softwarovou společností v pravém slova smyslu, a rozhodně si nezaslouží prémiové valuační násobky, které jí trh aktuálně přisuzuje. Místo toho ji vnímám jako vysoce specializovanou konzultační firmu s technologickým zázemím, která na klíčových mezinárodních trzích naráží na nepřekonatelné bariéry růstu.

Tato chybná klasifikace obchodního modelu, umocněná oportunistickým rebrandingem na AI společnost během tržní mánie v letech 2023–2025, vytvořila nebezpečnou bublinu očekávání. Současná valuace zcela ignoruje narůstající geopolitická rizika, agresivní prodeje akcií ze strany insiderů a sílící konkurenci technologických gigantů. Ti totiž nabízejí srovnatelná řešení za zlomek ceny, a bez politické zátěže.

Zatímco trh tleská růstu tržeb ve Spojených státech, moje analýza upozorňuje na vážné varovné signály ohledně zadrhávající se expanze v Evropě, kde se digitální suverenita rychle stává novou Železnou oponou. Konkrétně se zaměřím na nedávné odmítnutí ze strany švýcarské vlády. Nejde o ojedinělý incident, ale spíše o symptom hlubšího strukturálního problému: fundamentální nekompatibility amerického kapitalismu dohledu (surveillance capitalism) s evropskými standardy ochrany soukromí.

V závěru roku 2025 se objevila zpráva, která otřásla investičním příběhem o globální dominanci Palantiru. Ačkoliv by tento příběh mohl v každodenním informačním šumu snadno zapadnout, pro institucionální investory představuje zásadní varovný signál. Švýcarsko, které je celosvětově vnímáno jako zlatý standard neutrality, bezpečnosti a pragmatismu, oficiálně odmítlo nasazení platformy Palantir. Toto rozhodnutí následovalo po vyhodnocení národní bezpečnosti, které označilo systém za nekompatibilní s místními předpisy o ochraně osobních údajů.

Nejde přitom jen o nějaký byrokratický zádrhel, ale o vyvrcholení dlouhodobého odporu. Tento krok má potenciál spustit dominový efekt, který by mohl Palantir fakticky odstřihnout od lukrativního evropského veřejného sektoru.

[Odkaz na původní článek zde]

Rozhodnutí švýcarských úřadů nebylo v žádném případě unáhlenou reakcí. Zdroje naznačují, že se Palantir snažil proniknout na švýcarský trh už od roku 2018. Během tohoto období čelil nejméně devíti formálním zamítnutím ze strany federálních úřadů a armády. Ve snaze demonstrovat užitečnost svých nástrojů šla firma dokonce tak daleko, že podala 59 žádostí o svobodný přístup k informacím napříč 41 různými úřady, vše bez úspěchu.

Hlavním důvodem tohoto odmítnutí je fundamentální střet mezi architekturou Palantiru a švýcarským zákonem o ochraně dat (FADP), který je úzce harmonizován s unijním GDPR. Švýcarští zákonodárci a bezpečnostní experti upozorňovali na rizika spojená s tzv. predictive policing (prediktivní policejní analýzou), kterou software umožňuje. Tato metodika, která využívá historická data k předpovídání budoucí trestné činnosti, je v přímém rozporu s presumpcí neviny, což je základní kámen evropského právního systému. Kritici dále poukazovali na to, že software sbírá a analyzuje data nejen o podezřelých, ale i o obětech a náhodných svědcích, čímž vytváří aparát masového dohledu, který je neslučitelný s demokratickými principy ochrany soukromí.

Ještě kritičtější je otázka digitální suverenity a jurisdikčního rizika. Švýcarsko, stejně jako širší Evropská unie, sleduje s rostoucími obavami extrateritoriální dosah americké legislativy, konkrétně zákonů FISA (Foreign Intelligence Surveillance Act) a CLOUD Act. Tyto zákony nutí americké technologické firmy vydávat data americkým zpravodajským službám na vyžádání, a to i v případě, že jsou data uložena na serverech mimo americkou půdu. Pro švýcarskou vládu, která si zakládá na neutralitě a nezávislosti, je představa, že by k citlivým údajům o občanech nebo národní bezpečnosti mohly mít teoreticky přístup NSA nebo CIA skrze zadní vrátka amerického dodavatele, zkrátka nepřijatelná.

Švýcarské odmítnutí není jen izolovaným ostrovem odporu, ale spíše předstižným indikátorem širšího trendu: budování evropského digitálního firewallu. V Německu, ekonomickém motoru EU, čelí Palantir ještě intenzivnějšímu právnímu protivětru. Společnost pro občanská práva (GFF) podala ústavní stížnosti proti používání softwaru Palantir policejními složkami ve spolkových zemích Hesensko a Severní Porýní-Vestfálsko. Zásadní je, že v roce 2023 německý Spolkový ústavní soud rozhodl, že určité aspekty automatizované analýzy dat jsou protiústavní, pokud nejsou striktně definovány a omezeny. Toto rozhodnutí fakticky uvrhlo byznys model Palantiru v regionu do stavu regulatorního vakua.

Podobná dynamika se rozvíjí i ve Francii, kde tlak na tzv. strategickou autonomii vede k upřednostňování domácích nebo evropských řešení před americkými dodavateli, zejména v oblasti obrany a bezpečnosti. Ačkoliv Palantir v současnosti spolupracuje s francouzskými zpravodajskými službami (DGSI), politický tlak na nahrazení těchto systémů suverénními alternativami sílí. Zprávy naznačují, že evropské vlády aktivně hledají způsoby, jak se zbavit závislosti na Palantiru a místo toho investují do vlastních analytických platforem v rámci iniciativ, jako je GAIA-X.

Tato geopolitická realita zasazuje růstovému příběhu Palantiru zdrcující úder. Býčí scénář často stojí na předpokladu, že se Palantir vyvine ve výchozí operační systém pro celý západní svět. Pokud však klíčové ekonomiky jako Německo, Francie a Švýcarsko aktivně blokují jeho adopci ve veřejném sektoru, celkový adresovatelný trh (TAM) společnosti se drasticky zmenšuje.

Palantiru hrozí, že bude degradován na dodavatele sloužícího pouze Anglosféře (USA, Velká Británie, Austrálie), zatímco kontinentální Evropa zůstane nedobytnou pevností. To implikuje, že současná valuace, která má v sobě naceněnou globální dominanci, stojí na fundamentálně chybném předpokladu. Investoři musí vzít v úvahu, že švýcarské veto může sloužit jako nebezpečný precedens pro další národy, které v současnosti balancují na hraně mezi efektivitou amerického softwaru a imperativy národní suverenity a soukromí občanů.

Další velkou obavou je náhlý pivot Palantiru do pozice AI společnosti. Tento posun, který se odehrál prakticky přes noc v reakci na spuštění ChatGPT a následný AI boom, vyvolává vážné otázky o autentičnosti této strategie a trvanlivosti jejich technologického příkopu.

Když byl Palantir v roce 2003 založen Peterem Thielem, Alexem Karpem a dalšími alumni z tzv. PayPal Mafia, měl jasný mandát: přepracovat software na detekci podvodů vyvinutý v PayPalu pro potřeby protiteroristických operací. První dvě dekády své existence se firma profilovala striktně jako specialista na datovou integraci.

Její hlavní přidaná hodnota spočívala ve schopnosti ingestovat heterogenní, nestrukturovaná data z desítek nekompatibilních vládních sil (CIA, FBI, NSA) a spojit je do uceleného operačního obrazu pro lidskou analýzu. Filozofie společnosti, často označovaná jako Intelligence Augmentation (IA) spíše než Artificial Intelligence (AI), kladla důraz na posilování schopností lidského analytika, nikoliv na jeho nahrazení.

V minulosti se Alex Karp explicitně distancoval od Silicon Valley a jeho posedlosti plnou automatizací. Je proto zarážející, že ve chvíli, kdy trh začal přisuzovat prémii čemukoliv s nálepkou AI, Palantir okamžitě rebrandoval celou svou produktovou sadu, aby se mohl prezentovat jako AI-first společnost.

V dubnu 2023, na samém vrcholu AI mánie, představil Palantir svou platformu Artificial Intelligence Platform (AIP). Marketingový narativ společnosti, v čele s Alexem Karpem, prezentoval AIP jako ultimátní nástroj, který firmám a vládám umožní nasadit velké jazykové modely (LLMs) nad jejich vlastními daty.

Bližší technický pohled však odhaluje, že AIP není tvůrcem tzv. Foundation Models (základních modelů). Palantir nevyvíjí konkurenta pro GPT-5 nebo Claude 3. Místo toho AIP funguje primárně jako orchestrační a integrační vrstva. Umožňuje firmám bezpečně napojit modely třetích stran na jejich Ontologii (datové struktury v rámci systému Foundry).

Jakkoliv je to užitečné, z pohledu valuace je tento rozdíl naprosto zásadní. Společnosti, které vlastní samotné modely (OpenAI, Google, Anthropic) nebo hardware (Nvidia), drží klíčové duševní vlastnictví (IP). Firmy, které pouze poskytují potrubí k propojení těchto modelů s daty, čelí značnému riziku komoditizace.

Kritika často směřuje k tomu, že to, co Palantir prodává jako AI platformu, je v podstatě jen rozšířením funkcionality jeho stávajícího produktu Foundry, obohacené o API konektory pro LLMs a sadu nástrojů pro správu promptů.

To neznamená, že produkt nefunguje. Naopak, pro mnoho firem představuje nejrychlejší cestu k praktickému využití AI. Otázkou však zůstává, zda tato instalatéřina ospravedlňuje valuační násobky přesahující 100 násobek tržeb. Takové ocenění je totiž typicky vyhrazeno pro tvůrce průlomových proprietárních technologií, nikoliv pro systémové integrátory.

Načasování tohoto obratu je podezřele příhodné. Před rokem 2023 se Palantir potýkal se zpomalujícím růstem tržeb (top-line growth) a hluboce zakořeněnou skepsí Wall Street ohledně jeho komerčního trakce. Zavedení brandingu AIP, následované agresivní strategií tzv. Bootcamps (intenzivních workshopů pro klienty), úspěšně znovu zažehlo nadšení investorů a vyhnalo akcie na nová maxima.

Skeptici však varují, že jde o učebnicový příklad tzv. narativní ekonomie: společnost upravila svůj příběh tak, aby vyhovoval poptávce investorů, aniž by fundamentálně změnila podstatu svých operací. Ty totiž zůstávají tvrdohlavě náročné na lidskou práci a implementaci.

Ve skutečnosti není Palantir softwarovou společností, ale konzultační firmou s technologickým zázemím. Toto rozlišení je pro investory kritické. Softwarové společnosti se obchodují s vysokými maržemi a prémiovými násobky díky své nekonečné škálovatelnosti. Konzultační firmy si naopak zasluhují výrazně nižší valuace kvůli obtížnosti škálování operací.

Na rozdíl od tradičního SaaS modelu, kde si zákazník stáhne software a začne jej používat s minimální asistencí, obchodní model Palantiru historicky spoléhá na nasazení tzv. Forward Deployed Engineers (FDEs). Tito inženýři jsou integrováni přímo u klienta, kde tráví týdny či měsíce integrací dat, čištěním databází a budováním ontologií na míru.

Tento přístup má zásadní dopad na jednotkovou ekonomiku firmy:

Ve snaze urychlit prodejní cykly a zbavit se nálepky konzultační firmy spustil Palantir v roce 2023 tzv. AIP Bootcampy, intenzivní jedno až pětidenní workshopy, které klientům umožňují otestovat platformu na jejich vlastních datech. Zatímco vedení se chlubí tisíci dokončenými sessions a dramaticky zkráceným prodejním procesem, data ukazují o něco střízlivější realitu.

Konverzní metriky odhalují znepokojivou divergenci. Zatímco hrubý počet zákazníků roste, míra konverze z těchto nízkonákladových zkušebních verzí na plnohodnotné kontrakty s vysokou marží zůstává nejistá, v krátkodobém horizontu se údajně pohybuje jen kolem 5–10 %. To naznačuje značné pálení zdrojů, kdy se vysoká aktivita (objem bootcampů) nepropisuje lineárně do růstu tržeb.

Klíčové je, že ani úspěšné bootcampy jen zřídka vedou k okamžitému a samostatnému nasazení softwaru. Přechod od dema na workshopu do ostrého produkčního prostředí často stále vyžaduje asistenci inženýrů Palantiru, což nás vrací obloukem zpět do původní pasti škálovatelnosti. Bootcampy se tak ve finále jeví spíše jako efektivnější nástroj pro generování leadů (lead-generation engine) než jako fundamentální transformace obchodního modelu.

Navzdory optickému růstu v komerčním segmentu zůstává struktura tržeb Palantiru nebezpečně koncentrovaná. Top 20 zákazníků generuje neúměrný podíl celkových příjmů, přičemž průměrná hodnota kontraktů se pohybuje v řádech desítek milionů ročně. To vytváří významné binární riziko: ztráta jediného vlajkového klienta, jako je britská NHS nebo americká armáda, by měla na finanční výsledky materiální dopad.

Ačkoliv vládní sektor nabízí stabilitu, není imunní vůči rozpočtovým stropům a měnícím se politickým větrům. Jak ukazuje švýcarský případ, i zdánlivě bezpečné trhy se mohou náhle uzavřít. Navíc, ačkoliv jsou čísla růstu v americkém komerčním sektoru impozantní (v některých čtvrtletích roku 2025 přesahující 70 %), jsou tažena primárně expanzí příjmů od stávajících zákazníků (tzv. upselling), nikoliv širokou adopcí mezi malými a středními podniky (SMB).

Abychom pochopili dlouhodobou zranitelnost Palantiru, musíme se podívat pod kapotu. Foundry je architektováno jako monolitická platforma typu vše v jednom. Zatímco tento model byl atraktivní před deseti lety, trh se fundamentálně posunul směrem k tzv. Modern Data Stack (MDS), modulárnímu ekosystému, kde firmy skládají dohromady ty nejlepší nástroje ve své kategorii (best-of-breed): Snowflake pro ukládání, dbt pro transformaci, Tableau pro vizualizaci.

Konkurenti jako Snowflake a Databricks prosazují otevřenou architekturu, která firmám umožňuje nechat data tam, kde leží. Naproti tomu Palantir vyžaduje ingesci (nahrání) dat do svého proprietárního prostředí, čímž vytváří silný vendor lock-in. CIO (ředitelé IT) jsou vůči této dynamice stále ostražitější: dostat data do Palantiru je složité, ale migrovat je ven je téměř nemožné. V éře, která upřednostňuje flexibilitu a interoperabilitu, staví tento rigidní, uzavřený systém Palantir do strukturální nevýhody.

Hlavním odlišovacím prvkem Palantiru byla dlouho jeho Ontologie, sémantická vrstva, která mapuje technická data na reálné objekty, což mělo tvořit onen pověstný ochranný příkop (moat). Revoluce v generativní AI však tuto výhodu rychle komoditizuje.

Moderní platformy jako Microsoft Fabric a Databricks nyní využívají LLM k interpretaci surových dat a provádění dotazů za běhu, bez nutnosti složité, manuálně budované ontologie. Pokud AI dokáže nativně porozumět schématu databáze a generovat SQL, stává se kapitálově náročný proces budování Ontologie ve Foundry zbytečným nákladem.

Microsoft navíc zasahuje uživatele tam, kde už žijí, tedy v ekosystému Office a Azure. Nabízí tak hladkou alternativu k separátnímu prostředí Palantiru, které trpí strmou křivkou učení a vysokými náklady na změnu dodavatele (switching costs).

I když pomineme technologické a geopolitické protivětry, čistě finanční pohled na PLTR v roce 2025 odhaluje obraz extrémního nadhodnocení. K prosinci 2025 se Palantir obchoduje za násobek tržeb (P/S) přesahující 109× a Forward P/E (poměr ceny k očekávaným ziskům) se pohybuje v rozmezí 180–250×. Abychom to zasadili do kontextu: ani ty nejagresivnější růstové akcie během historických SaaS bublin si jen zřídka udržely valuace nad 30–50násobkem tržeb po delší dobu.

Aby Palantir ospravedlnil svou současnou tržní kapitalizaci (blížící se 200 miliardám dolarů), musel by po příští dekádu udržet hyper-růst o 40–50 % ročně a zároveň dosahovat marží čistokrevné softwarové firmy, což je výkon, který jsme již označili za sporný. Akcie je v tuto chvíli naceněna na dokonalost. Jakékoliv zpomalení růstu, ať už kvůli nasycení trhu nebo recesi, by spustilo brutální kompresi násobků. Pokud by se Palantir přecenil na násobek srovnatelný se Snowflakem (20× P/S), cena akcií by se propadla o více než 80 %.

Palantir je neblaze proslulý svou politikou odměňování formou akcií (Stock-Based Compensation, SBC). Jen v roce 2023 dosáhlo SBC téměř půl miliardy dolarů. Ačkoliv vedení argumentuje, že tento trend klesá, zůstává to masivní strukturální brzdou pro hodnotu akcionářů. Dr. Michael Burry o tom nedávno napsal skvělý článek.

Možná ten nejvýraznější varovný signál vychází z chování samotných zakladatelů. Peter Thiel, předseda představenstva, se v září 2024 zbavil akcií v hodnotě přes 1 miliardu dolarů a v prodejích pokračoval i v roce 2025. Generální ředitel Alex Karp podobně likviduje stovky milionů dolarů v ekvitě. I když jsou tyto prodeje často realizovány v rámci předem stanovených obchodních plánů (Rule 10b5-1), jejich obrovský objem a dokonalé načasování (prodeje na historických maximech) hovoří samy za sebe.

Otázka, kterou si investoři musí položit, je prostá: Pokud vedení skutečně věří, že Palantir stojí v čele AI revoluce, která vygeneruje bilionovou hodnotu, proč se tak agresivně zbavují svých akcií? Pro trh by to měl být jasný signál, že interní ocenění firmy ze strany managementu je výrazně nižší než současná tržní cena.

Struktura řízení Palantiru je navržena tak, aby zakladatele kompletně izolovala od vnějšího vlivu akcionářů, což představuje masivní riziko správy společnosti (governance risk). Firma využívá unikátní strukturu akcií třídy F, která zakladatelům (Thiel, Karp, Cohen) garantuje proměnlivý počet hlasů tak, aby neustále kontrolovali 49,999999% hlasovacích práv, bez ohledu na to, kolik akcií fyzicky vlastní.

Tato struktura je v korporátním světě anomálií a často se cituje jako noční můra corporate governance. Znamená to, že běžní akcionáři nemají žádné páky: nemohou ovlivnit směřování firmy, odvolat neefektivní management ani zablokovat akvizice. Investice do Palantiru není investicí do demokratické korporace; je to sázka na benevolenci a genialitu tří jedinců provozujících osvícenou diktaturu.

Palantir Technologies je bezpochyby společností s unikátní technologií a pevně zakotvenou pozicí v americkém obranném sektoru. Současná valuace však do ceny započítává absolutní dokonalost a ignoruje prakticky všechna rizika. Přehlíží geopolitický odpor v Evropě, strukturální limity obchodního modelu závislého na lidské síle i hrozící nebezpečí levnější konkurence.

Pro datově orientovaného investora, který se dívá za oponu marketingových sloganů, připomíná Palantir v tuto chvíli past na kapitál. Souběh extrémní valuace, agresivních prodejů ze strany insiderů a sporné trvanlivosti AI narativu naznačuje rizikový profil, kde prostor pro pokles (downside) výrazně převyšuje jakýkoliv zbývající potenciál růstu (upside). Jakmile euforie kolem AI opadne, akcionáře Palantiru může čekat velmi tvrdé procitnutí.

16. 1. 2026 ~ Akciový Filozof

Disclaimer: Tento článek nepředstavuje finanční poradenství, investiční doporučení ani faktický podklad pro vaše investiční rozhodnutí.