Článek
Byt jako investiční komodita
Současná situace na českém realitním trhu názorně ukazuje limity víry, že se problém s bydlením vyřeší sám skrze pouhou výstavbu. Přestože se často mluví o potřebě zrychlit stavební řízení a stavět více, realita je složitější. Trh totiž neprodukuje byty pro ty, kteří v nich chtějí skutečně bydlet, ale primárně pro ty, kteří v nich vidí bezpečné uložení kapitálu. Byt se v českém prostředí stal komoditou podobnou zlatu, což vede k paradoxu, kdy se staví luxusní rezidence, zatímco běžná rodina na vlastní ani nájemní bydlení ve velkých městech nedosáhne. Toto selhání trhu má hluboké kořeny v tom, jak je nastaven ziskový motiv developerů a investorů. Pokud je pro tržní aktéry výhodnější držet prázdné byty a spekulovat na růst jejich ceny, nebo stavět pouze drahé jednotky pro úzkou skupinu bohatých, trh logicky rezignuje na uspokojování základní lidské potřeby. Volná ruka trhu v tomto případě nevede k rovnováze, ale k prohlubování propasti mezi majiteli nemovitostí a těmi, kteří jsou nuceni odevzdávat polovinu svých příjmů za nájem.
Ekonomický nihilismus a ztráta životních perspektiv
Důsledky tohoto stavu jsou nejvíce patrné u mladší generace, zejména u příslušníků generace Z. Ti čelí situaci, která se dá popsat jako ekonomický nihilismus. Když mladý člověk zjistí, že ani s nadprůměrným platem nedosáhne na hypotéku a že nájemné polyká většinu jeho výdělku, mění se jeho hodnotový systém i životní strategie. Motivace k práci a spoření klesá, protože cíl v podobě vlastního domova je prakticky nedosažitelný. Místo budování stabilního zázemí se pak mladí lidé logicky orientují na okamžitou spotřebu a zážitky, což je však pouze obranný mechanismus před pocitem systémové nespravedlnosti. Pocit, že poctivá práce již nevede k zajištění základních životních jistot, podkopává důvěru v celý ekonomický i politický systém.
Role státu v prostředí, kde zisk vítězí nad lidskou potřebou
Tato situace vyžaduje zásadní změnu pohledu na roli státu a obcí. Představa, že stát nemá do trhu s bydlením zasahovat, se ukázala jako lichá. Bez aktivní bytové politiky, která zahrnuje masivní podporu obecní výstavby, regulaci krátkodobých pronájmů typu Airbnb nebo daňové znevýhodnění spekulativního držení prázdných bytů, se krize bude jen prohlubovat. Trh sám od sebe nikdy nepostaví levné byty, protože se mu to zkrátka nevyplácí. Je proto nezbytné vytvořit takové legislativní a ekonomické prostředí, kde bydlení přestane být nástrojem k rychlému zbohatnutí a stane se opět dostupným základem pro důstojný život. Pokud nedojde k reformám, které omezí vliv spekulantů a posílí veřejný sektor, riskujeme rozklad sociální soudržnosti a rezignaci celé jedné generace na budoucnost v této zemi.
