Článek
Tento jev nastává v hraničním pásmu mezi bděním a spánkem, nejčastěji při usínání nebo těsně před probuzením. Fyziologicky jde o poruchu v přechodu do fáze REM, což je část spánku, v níž se nám zdají sny. Abychom sny fyzicky neuskutečňovali a neublížili si, mozek během REM fáze dočasně paralyzuje svalstvo. Při spánkové paralýze se tato svalová atonie „přelije“ do bdělého stavu. Mozek již registruje realitu a okolí, ale tělo stále zůstává v režimu hlubokého spánku a odmítá poslušnost. Jozef Karika ve svém románu Pád využívá právě tento tísnivý pocit bezmoci k budování atmosféry, která čtenáře uvádí do hlubin lidské psychiky a děsu.
Zážitek bývá velmi intenzivní a traumatizující především kvůli doprovodným halucinacím. Člověk často cítí tíhu na hrudi, jako by na něm někdo seděl, a má pocit, že v místnosti je přítomna cizí, často zlovolná bytost. Tyto vjemy jsou způsobeny tím, že mozek je stále v polospánku a snaží se logicky interpretovat neschopnost pohybu a dýchací omezení. Amygdala, tedy centrum strachu v mozku, je v tuto chvíli hyperaktivní, což vyvolává stav extrémní paniky a pocit bezprostředního ohrožení života.
Zajímavostí je, že spánková paralýza provází lidstvo od nepaměti a stala se základem mnoha lidových pověstí. V germánském folklóru se mluvilo o noční můře, která sedá lidem na hruď, v Japonsku se tento stav nazývá kanašibari a v Newfoundlandu je znám jako návštěva „staré čarodějnice“. Moderní popkultura zase tyto zážitky často interpretuje jako únosy mimozemšťany. Přestože jsou tyto vize děsivé, vědci potvrzují, že samotná paralýza není fyzicky nebezpečná a během několika sekund či minut sama odezní.
Existují konkrétní faktory, které pravděpodobnost výskytu paralýzy zvyšují. Patří mezi ně především dlouhodobý spánkový deficit, nepravidelný režim, stres nebo spaní v poloze na zádech. Právě poloha na zádech je kritická, protože při ní dochází k častějším mikroprobuzením a uvolněné měkké patro může částečně omezovat dýchací cesty, což mozek vyhodnotí jako dušení a zareaguje vyvoláním paniky. Pokud se paralýza dostaví, odborníci doporučují nesnažit se s ní bojovat silou, ale raději se soustředit na drobné pohyby, například pohnutí prstem u nohy nebo mrknutí, což může pomoci mozek a tělo opět synchronizovat.
Zdroje informací:
