Článek
Žijeme v AI věku a takměř neomezených digitálních a grafických možností. Přesto se Christopher Nolan rozhodl natočit Odysseu prakticky zcela analogově. Ačkoliv si nemusel dávat tu práci.
Film sklízí úspěch. Ať už kvůli mýtické předloze, která se neomrzí. Prototypální cestě hrdiny. Jasnému režisérově záměru, který některé kritiky, historiky a filology uvádí do rozpaků a budí tak kontroverze a veřejnou debatu, ovšem díky němu z toho není totální pelmel. Skvělému hereckému obsazení. Rozšířenému imaxovému formátu. Nebo poselství s přesahem do dnešní doby.
Dovolím si ale ještě úvahu. Zdali to není taky kvůli tomu, jak postaru, nasurovo, reálně a realisticky to je natočené. Neuměle. Pouze s „přirozenou inteligencí“.
A že právě tyto věci budeme stále více oceňovat. Už proto, že budou čím dál vzácnější.
Algoritmus vs autenticita jako určující souboj nastávající epochy. Co myslíte?
