Článek
A tak to zkoušíme. Někdy až tak moc, že své ego nenávidíme. Protože věříme, že může za všechno špatné, co se nám v životě děje. Ale ono to pořád nějak nejde. Tak otočíme pozornost k druhým a místo abychom se zaměřili na sebe, tak hodnotíme je. Kritizujeme a odsuzujeme ty, které jsou podle nás v egu a u sebe předstíráme, jak jsme duše a energie lásky.
Předstírat můžeme dlouho, ale faktem je, že ego jsme my. A že právě ego nás chrání, když nám někdo chce ublížit. A snažit se zničit své ego je stejné, jako kdybyste si stoupli před zrcadlo a říkali si, jak sami sebe nenávidíte. Ale někdy nám ego skutečně stojí v cestě za šťastným život. Tak co s tím?
Mně se osvědčilo vrátit se úplně na začátek. Do doby, kdy se mé ego začalo formovat.
POHÁDKA O EGU
Když jsme malé děti a hubovali nám rodiče, dotklo se to naší bezelstné duše. A tak přišlo ego. Náš ochránce. A začalo nám radit - „aby rodiče nebyli naštvaní, musíš udělat to a tamto.“ A protože to mělo úspěch, začneme se podle svého ega řídit. Buď začneme poslouchat, nebo vzdorovat. Časem ale zjistíme, že požadavků je stále víc a o naši čistou duši stále menší zájem.
A tak potlačujeme svou duši a posloucháme ego. Potřebujeme totiž ochránit, protože se cítíme bezbranní a zranitelní. Naše ego má ale omezené znalosti. Vychází jen z toho, co vidělo, slyšelo a interpretovalo si po svém. Něco v nás občas špitne „tohle pro mě není, tohle už nejsem já“, ale ego už nejen chrání, neposlouchá ten vnitřní hlas, ale plně se ujalo vlády. A tak začalo ego ovládat i náš život. Podle vzorce, které se naučilo (okoukalo).
-
Jak to ale změnit?
Jak začít lépe naslouchat své duši?
Jak žít podle hlasu svého srdce/duše?
-
Jako první je důležité si uvědomit, že všichni začínáme z pozice ega. A dokud nedojdeme osvícení - které není povinnou metou našeho života - měli bychom se pouze snažit, aby se ego vrátilo do pozice rádce a ochránce. Aby sestoupilo z vládce a bylo v pozadí, připraveno zasáhnout, pokud bude potřeba.
A pokud chceme v životě změnu, je důležité nejprve sami sebe pochopit a přijmout skrze své ego (nikoliv se snažit ho zničit či potlačit). A teprve potom se můžeme vrhnout do tajů naší duše.
Naše duše totiž zraje a roste a sílí stejně jako lidská bytost.
Procházíme tak skrze různé fáze, které jsou ale u každého jiné. Někdo je proto celý život jako dítě, které potřebuje dozor. Jiný jako puberťák, který hledá sám sebe. Jiný je už propojený se svou duší více a učí se o principech života z pohledu duše. Někdo projde všemi fázemi během jednoho života. A nebo zůstane v jedné fázi několik životů… A v každé fázi je těch úrovní několik. Proto nám někdo přijde velmi moudrý a klidný, a někdo je zase moudrý a neklidný, někdo má schopnosti, jiný zase jiné vědění… Je toho hodně. Každý jsme jiný, společné máme ale to, že každý, kdo není čistě osvícený, má stále své ego.
Je tedy důležité vnímat, že jsme kompletní balíček - duše, ego a také tělo - v tomto konkrétním živote. A jediné, o co bychom se měli cíleně snažit, pokud nás volá změna, je najít cestu, jak ze svého ega udělat opět pouze rádce a nenechali ho vládnout. Protože pod vládou ega nerozvíjíme svou duši, ale pouze plníme potřeby, pudy a vštípené postoje, kterým jsme uvěřili.
A poznat své ego, přijmout ho, pochopit, jak funguje a pomalu ho přeprogramovávat, aby bylo v souladu s duší. To je sebepoznání.
A teprve tehdy, když ego (samo) ustoupí a duše se rozzáří, to je sebeláska.
A žít v souladu, kdy cítíme, že jsme šťastní každou svou buňkou, myšlenkou, pocitem a cítíme, že náš život má smysl, to je sebehodnota.
Takže pokud vás ovládá ego, nejste špatně, jste jen na začátku vaší startovní pozice, odkud můžete vykročit ke změně. A abyste té změny mohli dosáhnout, je potřeba si definovat: kdo jsem teď?; a pak: kam chci jít / čeho chci dosáhnout / co chci změnit? A teprve potom s pomocí svého ega začnete trénink, který vám pomůže dojít do cíle. A když půjdete dobře a správným směrem, tak se během té vaší cesty z vašeho ega stanou jakási postranní kolečka (jako když se učíte jezdit na kole), která, jakmile projdete cílem, už nebudou potřeba. Ale stále budou po ruce, pokud je budete ještě někdy potřebovat.
