Článek
Co je to "BÝT TOXICKÝ"?
Často se setkávám s názorem (a i sama jsem ho kdysi používala), že pokud je můj partner manipulátor nebo se ke mně nechová s respektem, je toxický. On je toxic a já chudák oběť. Tato definice je příjemná, je to jednoduché rozdělení na dobro a zlo. A my chceme být dobří, proto pokud je někde zlo, má to ten druhý… Ale už nevidíme, že nás tato definice nutí zavírat oči před tím, co si sami způsobujeme. A tak přehlížíme další zátarasu ke šťastnému životu, kterou před sebe sami položíme…
Trvalo mi dlouho, než jsem si přiznala, že pokud takový vztah mám (prožívám), mám na tom i svůj podíl viny. Že toxičtí nejsou lidé, ale vztahy (pokud nejsme s psychicky nemocným člověkem, který patří pod lékařský dozor). A že vztah tvoří vždy všichni zúčastnění… A že toxický vztah způsobují sebestřední lidé.
Mezi sebestředné patří jak manipulátor (který chce, aby bylo vše podle něj), tak i oběť (která pláče, že podle ní není nic tak, jak chce). Proto, pokud se v našem srdci uvelebí ego a rozpíná tam svou sebestřednou touhu (protože základem ega je sebestřednost), vytváříme s druhými toxické vztahy. A přitahujeme si přesně takové lidi, kteří jsou na tom stejně / podobně a tím tuto „sebestřednou“ realitu podporují.
Pokud se nám takové vztahy opakují, nebo pokud v takovém vztahu jsme - ALE NECHCEME TAKOVÝ VZTAH MÍT - musíme si proto uvědomit, že:
To na mně záleží:
- jak se chovám
- co toleruji
- co přehlížím
- co jsem ochotna obětovat
- kde je moje hranice
Důležitost osobních hranic
Dlouho jsem žádnou hranici neměla. Byla jsem beztvará a moji hodnotu určovalo to, co si o mně myslí druzí. Moje snaha zalíbit se a být přijata způsobila, že jsem si nechala spoustu věcí líbit. Bála jsem se ozvat… ze strachu, abych nebyla sama. A tak jsem DOVOLILA, aby se ke mně druzí chovali jako ke kusu hadru.
Je těžké si to uvědomit a je těžké si to přiznat, protože tvářit se dál jako zneužívaná oběť nám dává prostor, na který se krásně chytá soucit a lítost. Dává nám to dávku potřebné pozornosti, která nám doplňuje pocit přijetí a lásky, který nám (z nějakého důvodu) chybí… Jenomže každé soucitné gesto také potvrzovalo jaká jsem chudinka, a zároveň se tím dál deformovala moje hranice.
Přiznat si, že mám za to zodpovědnost, a že moje zodpovědnost ve vztahu dovolila, aby se druhý mohl chovat tak, jak se choval, znamenalo, že si musím připustit, že jsem dovolila BÝT V TOXICKÉM VZTAHU. A pochopit, že i ten druhý, který měl potřebu si něco dokazovat, manipulovat, lhát, podvádět… to dělal z potřeby, že se bál ukázat zranitelnost, svou pravdu nebo prostě jiný názor.
Být manipulativní je pro mě stejně sebestředné jako být oběť.
Oběť by se měla naučit posílit své hranice.
Manipulátor by se měl naučit změnit svou sebestřednost na sebelásku.
Oběť, nebo manipulátor… Za obojím je opět emoce; emoce, kterou cítíme k sobě. A jakmile jsme v toxickém vztahu, znamená to, že UVNITŘ MĚ JE ABSENCE LÁSKY. A tudíž je ve mně absence sebe-lásky (sebepřijetí a důvěry v sebe). A to je to, co bychom měli řešit. Ne chování druhého, ale své prázdné srdce.
Řešit chování druhých a hledat odpovědi na to, proč se někdo chová tak jak se chová je jen alibismus naší nečinnosti. Pokud se k vám někdo chová zle, je to proto, že to nějakou svou částí své osobnosti dovolujete. A vaše zodpovědnost je pouze to, abyste zjistili, čím a proč si to necháváte líbit, nikoliv se snažit opravit toho druhého. A jakmile svůj postoj změníte, jakmile dáte na první místo své pocity a nikoliv reakci druhých, změní se i vaše vztahy (protože posílíte své hranice).
JEDNODUCHÝ VZOREC plný bolesti:
Když nemiluji sebe, chci, aby mě miloval druhý. A když chci (potřebuji) lásku druhých, potlačuji sebe samu (ze strachu z odmítnutí, pokud se naplno projevím). A tím vzniká začarovaný kruh. Výměnný obchod - dám ti sebe (podle tvých představ) a chci za to tvou lásku, nebo alespoň iluzi lásky… Důležitý je pocit, že jsem milovaná osoba. A tak postupně chování druhých, byť mohlo začít láskou, končí velkým vykřičníkem, který se nám snaží ukázat, že jediná cesta ke šťastnému životu je, když sami sebe milujeme… Když to ale nepochopíme, tak žijeme podle vzorce, který nám diktuje, že je potřeba se zalíbit/zavděčit se druhým, aby nás přijali. A tak se často ze strachu (abychom nepřišli o přízeň a lásku druhých) snažíme zavděčit tím, že sami sebe potlačíme… Vytlačíme svou lásku ze svého srdce, a protože nám láska chybí, chceme ji tam. Místo obnovení své lásky k sobe se ale snažíme dát do svého srdce pouze lásku druhých. A tím vzniká také závislost na citu, který nemáme pod kontrolou. A tak se tu kontrolu snažíme získat, skrze manipulace, slzy, hádky, obětavost… a všemi těmi činy, kterými jdeme proti sobě (uvnitř sebe to totiž stejně cítíme, že je něco jinak, ale když už jsme sami sebe ze svého srdce vytlačili, tak tomu pocitu, který cítíme, nerozumíme, žádáme proto více ujištění a více lásky od druhých).
Pokud sami sebe nemáte rádi (a máte slabé nesebevědomé ego), druzí to cítí a automaticky reagují tak, že překračují vaše hranice. Jste totiž v roli oběti a myslíte si, že máte druhé poslouchat, protože za to dostanete dávku lásky. (Oběť ale nejste doopravdy vy, je to jen role, kterou jste převzali. Tato role je sebestředná, protože navzdory tomu, že se snažíte zavděčit, děláte to proto abyste naplnili nějakou svou potřebu.)
Pokud byste ale věřili tomu, že se rádi máte, a že máte právo druhé dirigovat a až agresivně ovládat (vaše ego je velmi sebevědomé), začnete automaticky jednat ve vztahu s druhými tak, že zjišťujete, co všechno si druhá osoba nechá líbit. V takovém případě jste v roli manipulátora. (I to je opět role, která vychází ze sebestřednosti. Stejně jako oběti vám něco chybí, jen to umíte získat jinak než oběť. Oběť je poslušná, manipulátor je jako vládce, který si myslí, že může trestat nebo dávat odměny - s cílem, aby získal to, co chce.)
Někdy se i stane, že tyto role ve vztazích střídáte - jednou jste oběť, podruhé manipulátor… Vše to vychází z absence lásky. Příčin, proč se tak děje, může být několik. Od okoukaných vzorců, po zděděné emoce, nebo skrze zlomené srdce, když začaly naše milostné vztahy.
Není ale cílem řešit nejprve tyto příčiny, jako první je potřeba zaplnit své srdce láskou. Tím se zocelí vaše hranice a získáte sílu na obnovu svého nitra. Na restart svých vzorců, myšlenek nebo léčení rodové linie.
Když začnete nejprve léčit své příčiny, ale nemáte v sobě zakořeněnou lásku, budete stále zranitelní. A vaše příčiny se budou léčit a obnovovat jako chronické zranění, které se neustále vrací…
JEDNODUCHÉ ŘEŠENÍ, ale vyžaduje čas a pozornost:
Jak své srdce zaplnit láskou k sobě? Zaměřte se na dva proudy energie:
- co mám ráda a co mě činí šťastnou? - tento proud energie posilujte (Když se zaměříte na to, co vám dělá radost, posilujete v sobě vyšší emoce, které podporují lásku, vděčnost a pocit štěstí.)
- kde sama sebe nemám ráda? - tento proud energie je nutné definovat a pochopit, proč se nemáte rádi (Když začnete zkoumat, kde sami sebe nemáte rádi, objevíte své bolístky, které sice nemusíte zatím chápat, ale vidíte je. Víte o nich a berete je jako součást své osobnosti. Tím jim berete moc, obklopíte je láskou a začnete je rozpouštět (někdy není nutné tyto příčiny řešit, protože sami zmizí tím, jak sami sebe plníte láskou / sebepřijetím).
„Tak jsem přecitlivělá, když není po mém! No a co? Tak není po mém, vím, že na tom mám zapracovat…“
„Nelíbí se mi moje stehna… ale proč? Protože nejsou jako nohy modelky? No a co? Tak nejsem modelka, jsem úžasná v jiných směrech.“
Nejprve je nutné zaplnit své srdce láskou.
Teprve potom řešte příčiny toho, proč se vám něco v životě opakuje. Láskyplně si posilujte hranice, intuici a učte se chápat správně své emoce. Protože jinak budete jako zbloudilý námořník na otevřeném moři. Se srdcem plným lásky se ale stáváte kapitánem na své lodi života.
A to je smysl života, žít život podle svých přání a tužeb. Nikoliv v závěsu špatných vztahů a s pocitem, že tento život je nějaký omyl…
Nejste omyl, jste tu, abyste prožili nádherné a dechberoucí okamžiky, kterými si zaplníte svůj život. Jen tomu potřebujete uvěřit a pak tomu jít naproti.
