Článek
Ještě před rokem bych se vám vysmála, kdybyste mi řekli, že se dá vstávat v šest ráno s úsměvem. Já a ráno? Věčný boj. Vstávala jsem na poslední chvíli, s mobilem v ruce a kávou v zubech. Ale něco se změnilo. A ta změna mi doslova obrátila život k lepšímu.
Začalo to světlem – doslova
Největší zlom přišel ve chvíli, kdy jsem začala ráno chodit na slunce. Zní to až směšně jednoduše. Ale když si po probuzení otevřete okno, vyjdete ven nebo si zapnete silnou denní lampu, vaše tělo se začne přirozeně probouzet. Zjistila jsem, že světlo má na naši energii mnohem větší vliv, než jsem kdy tušila. Dnes je pro mě ranní světlo jako káva – bez něj prostě nezačnu fungovat.
Večer je klíčem k ránu
Druhá věc, kterou jsem musela změnit, byl můj večerní režim. Přiznám se – usínání s mobilem v ruce byl můj večerní rituál. Jenže právě to mi rozhodilo spánek. Takže jsem začala dělat malé změny: mobil odkládám aspoň hodinu před spaním, ztlumím světla, pustím si klidnou hudbu nebo si čtu. A hlavně chodím spát každý den zhruba ve stejnou dobu – i o víkendu. Není to o dokonalosti, ale o rytmu. A funguje to.
Ráno, na které se těším
Největší rozdíl jsem ale pocítila, když jsem si začala ráno dělat hezké. Ne „musím vstát“, ale „chci vstát, protože…“ – protože si udělám skvělou snídani, poslechnu si podcast, dám si kávu na balkoně nebo se jen projdu po ulici, když je ještě ticho. To, co pro někoho zní jako drobnosti, pro mě znamenalo zásadní rozdíl. Ráno se stalo chvílí, kdy mám čas jen sama na sebe.
Závěr? Každý může být ranním ptáčetem – i vy
Nezměnilo se to přes noc. Ale když jsem si začala dávat pozor na světlo, večerní klid a drobné ranní radosti, začalo moje tělo reagovat. Dnes se budím dřív, cítím se lépe a hlavně – ten čas ráno mám ráda. Ne proto, že musím. Ale protože chci.
A pokud jsem to dokázala já, notorická noční sova, můžete to zvládnout i vy.
Zdroj: Autorský článek / Vlastní zkušenost
