Článek
Když tělo řekne ne: Tichý boj žen s bolestí, o které se nemluví
Navenek působila jako každá jiná – sympatická, usměvavá, s partnerem, s plány do budoucna. Ale pod povrchem se v ní něco lámalo. Intimní chvíle, které měly být krásné a důvěrné, se měnily v utrpení. Každý pokus o sex končil stejně: bolestí, slzami a tichým pocitem selhání. Nešlo to. A ona si dlouho myslela, že je chyba v ní.
Tenhle problém nemá výraznou tvář. Nedá se poznat zvenčí. Většina lidí o něm nikdy neslyšela. A přesto se s ním potýká překvapivě hodně žen – často celé roky, potají. Jmenuje se vaginismus.
„Moje tělo mě zradilo. A já mu přestala věřit.“
Vaginismus není rozmar ani psychická bariéra. Je to mimovolní stažení svalů v oblasti vaginy, které znemožňuje průnik – ať už při sexu, zavádění tamponu, nebo i obyčejné gynekologické prohlídce. Žena se může snažit sebevíc, ale tělo se vzepře. Jako kdyby vyslalo poplašný signál: „Nebezpečí!“ – a úplně ztuhne.
Jedna mladá žena, dnes už třicetiletá, popisuje, jak se s problémem potýkala téměř sedm let. „Myslela jsem, že to přejde. Že je to jen nervozita. Ale pokaždé, když jsme to zkusili, to skončilo bolestí. Partner byl zprvu trpělivý, ale postupně přicházel odstup, zklamání… Cítila jsem se zlomená. Nechtěná. Vadná.“
Některé ženy kvůli tomu nikdy nemají pohlavní styk. Jiné to zkoušejí přes bolest – s úzkostí, napětím a strachem, že budou zase „selhávat“. Často to doprovází pocit studu, a protože se o tom skoro nemluví, přichází i osamění. Jak říct kamarádce, že se bojíte i tamponu? Jak říct lékaři, že vám nejde ani obyčejná prohlídka?
Lékařky radily víno. Problém ale nezmizel
Když se konečně rozhodla svěřit gynekoložce, dostala odpověď, kterou slyší nejedna žena: „Zkuste se víc uvolnit. Možná pomůže sklenka vína.“ Možná to myslela dobře, ale tahle rada zabolela víc než vyšetření samotné. Protože potvrdila, co si už žena stejně myslela – že si za to může sama.
Až po několika letech objevila název toho, co ji trápí. Vaginismus. A s ním i první záblesk naděje. Najednou nebyla sama. Najednou se ukázalo, že to není výjimečné, že jsou terapeutky, které se tím zabývají. A že pomoc existuje.
Léčba bývá kombinací psychoterapie, práce s tělem a cviků na uvolnění svalů pánevního dna. Někdy se používají i speciální dilatátory – malá tělíska různých velikostí, která ženě pomáhají znovu získat kontrolu nad vlastním tělem, krok po kroku. Nejde o rychlou cestu. Ale vede ven.
„Poprvé jsem se necítila jako problém. Poprvé jsem necítila bolest. A poprvé jsem se dotkla něčeho, co jsem v sobě dlouho pohřbívala – důvěry v sebe,“ říká dnes žena, která je konečně v plnohodnotném vztahu.
Mlčení bolí víc než tělo
O vaginismu se stále příliš nemluví. V médiích se tématu vyhýbají, ve škole ho nezmínili nikdy. A přitom by stačilo málo – aby ženy věděly, že nejsou samy. Aby lékaři znali příznaky. A aby partneři pochopili, že to není odmítnutí, ale bolest.
Je v pořádku se bát. Je v pořádku se cítit ztracená. Ale není v pořádku mlčet.
Protože tělo, které se brání, si nezaslouží odsouzení. Potřebuje pochopení, laskavost a čas. A hlavně – že ho někdo uslyší.
Zdroje:
brook - org - your life vaginismus rosies story
medicalnewstoday - articles vaginismus
clevelandclinic - vaginismus treatment
