Článek
Nikdy jsem nebyla typ, který by řešil hladinu cukru v krvi. Nepila jsem litry slazených limonád, sladkosti jsem si dopřávala spíš výjimečně a váha se držela víceméně stabilně. Jenže po čtyřicítce se něco změnilo. Najednou jsem měla dny, kdy mi bylo po jídle těžko, byla jsem unavená, protivná a odpoledne bych si nejradši lehla.
Nejhorší byly výkyvy energie – ráno v pohodě, po obědě totální útlum a večer chutě na sladké. Když mi lékařka mezi řečí zmínila, že by nebylo špatné „hlídat si cukr“, začala jsem se o to víc zajímat. Nechtěla jsem žádnou dietu ani zákaz všeho dobrého. Jen jsem chtěla, aby se moje tělo zase chovalo normálně.
Postupně jsem začala měnit složení jídel, ne jejich množství. A některé potraviny mi v tom pomohly víc, než bych čekala.
1. Luštěniny: jídlo, po kterém nemám hlad za hodinu
Dřív jsem luštěniny brala spíš jako „nouzovku“. Dnes jsou pro mě základ. Čočka nebo cizrna mě zasytí na dlouho a hlavně – po obědě z nich nemám pocit, že bych okamžitě potřebovala kávu nebo něco sladkého.
Zjistila jsem, že když mám k obědu luštěniny místo klasické bílé přílohy, cukr se chová mnohem klidněji. A to poznám i bez měření – podle energie a nálady.
2. Avokádo: malý zázrak pro klid v těle
Avokádo jsem si zamilovala hlavně kvůli tomu, jak „zjemní“ celé jídlo. Když si dám třeba celozrnný chléb s avokádem a vejcem, cítím se dlouho sytá a bez výkyvů.
Po čtyřicítce jsem si všimla, že mi tuky vlastně dělají dobře – samozřejmě ty správné. A avokádo je přesně ten typ potraviny, po které mám pocit, že tělo spolupracuje, ne protestuje.
3. Tučné ryby: když chci jíst „rozumně“, ale dobře
Lososa nebo makrelu si dávám hlavně ve dnech, kdy vím, že mě čeká náročnější odpoledne. Kombinace bílkovin a zdravých tuků mi pomáhá udržet stabilní energii a nemám chuť něco neustále „dojídát“.
Navíc jsem si všimla, že když jím ryby pravidelně, mám méně chutí večer. A to je pro mě po čtyřicítce malý zázrak.
4. Bobulové ovoce: sladké bez výčitek
Sladké jsem nikdy úplně vyřadit nechtěla – a ani nemusela. Bobulové ovoce mi umožnilo dát si něco sladkého bez toho, aby mi za hodinu bylo špatně.
Borůvky nebo maliny s jogurtem jsou moje jistota. Sladká chuť zůstane, ale cukr se nechová jako na horské dráze.
5. Vejce: snídaně, která mě zachránila
Tohle byl asi největší zlom. Jakmile jsem přestala snídat sladké pečivo a přešla na vejce, změnilo se mi celé dopoledne. Žádná mlha v hlavě, žádné chutě kolem desáté.
Vejce jsou pro mě po čtyřicítce základ. Ať už míchaná, vařená nebo v omeletě se zeleninou – cukr se drží v klidu a já taky.
6. Jablka a citrusy: ovoce, které mi neublíží
Ovoce jsem se bála omezovat, ale zjistila jsem, že stačí vybírat chytře. Jablko nebo pomeranč mi problémy nedělají – zvlášť když je sním samotné nebo s trochou tuku.
Důležité bylo přestat pít džusy. Ty mi s cukrem dělaly největší neplechu.
7. Ořechy a semínka: malá pojistka proti chutím
Hrst ořechů v kabelce mi zachránila nejedno odpoledne. Když přijde hlad nebo chuť na sladké, ořechy to krásně „utnou“.
Dnes už vím, že kombinace tuků a vlákniny je pro stabilní cukr klíčová. A tady funguje dokonale.
Po čtyřicítce jsem pochopila jednu věc: tělo už si nenechá všechno líbit. Ale zároveň není potřeba se trestat nebo žít v režimu zákazů. Stačí mu dát lepší palivo.
Neřeším gramáže ani tabulky. Řeším, jak se po jídle cítím. A právě těchto sedm jídel mi pomohlo dostat cukr, energii i náladu zpátky do rovnováhy.
Pokud bych měla dát jednu radu: nezačínejte dietou. Začněte jedním jídlem denně, které cukr nezvedne. Tělo vám to velmi rychle vrátí.
Zdroje: vlastní článek
www.health.harvard.edu - https://www.health.harvard.edu/healthbeat/a-good-guide-to-good-carbs-the-glycemic-index
