Článek
Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že nechci jen „nějak přežít“. Chci žít naplno – být zdravá, aktivní, mít energii a chuť do života co nejdéle. Všichni víme, že nemůžeme ovlivnit úplně všechno, ale spoustu věcí ve svém životě změnit můžeme. A právě ty drobné každodenní volby podle mě hrají zásadní roli v tom, jak dlouho a jak kvalitně budeme žít.
Nejde o žádné extrémy ani módní trendy. Spíš jsem začala víc vnímat svoje tělo a hledat jednoduché způsoby, jak mu dát to, co potřebuje. A světe div se – výsledky se opravdu začaly pomalu projevovat.
Jídlo jako palivo, ne jako náplast
Dřív jsem jedla hlavně podle nálady a času. Až později mi došlo, že jídlo není jen o chuti, ale hlavně o tom, co dáváme svému tělu. Začala jsem si víc všímat toho, co jím a jak se po tom cítím.
Nehladovím, nedržím žádné šílené diety. Ale snažím se jíst co nejpřirozenější potraviny, hodně zeleniny, ovoce, luštěnin, ryb a celozrnných produktů. Omezila jsem zbytečný cukr, smažené věci a ultra zpracované potraviny, které sice chutnají, ale dlouhodobě nic dobrého nepřinášejí.
Zároveň jsem se přestala bát tuků – těch zdravých. Trochu olivového oleje, hrst ořechů, avokádo… Tohle všechno je výživa pro mozek i srdce. A co je důležité – nejím s výčitkami. Když si dám kousek čokolády nebo dort, tak si ho užiju a jdu dál. Rovnováha je podle mě klíčem.
Pohyb jako přirozená součást dne
Nikdy jsem nebyla typ, co by trávil hodiny v posilovně. Ale jedno vím jistě – tělo bylo stvořené k pohybu. A když ho nemá, ozve se. Tuhé záda, únava, horší nálada… znáš to.
Začala jsem to brát jinak. Každý pohyb se počítá. Procházka, svižné tempo do schodů, krátká jóga doma na podložce, tanec v kuchyni při vaření – cokoliv, co mě udrží v pohybu a neznechutí mě. Důležité je nehledat výmluvy, ale cesty, jak se hýbat i ve dnech, kdy toho moc nestíhám.
Navíc pohyb mi pomáhá i psychicky. Vyčistí mi hlavu, zlepší náladu a večer líp spím. Nejde o výkon. Jde o pravidelnost a radost z toho, že dělám něco pro sebe.
Spánek a klid nejsou luxus, ale potřeba
Dřív jsem spánek dost šidila. V noci jsem doháněla resty, koukala do mobilu, pozdě jedla… A pak se divila, že jsem unavená, podrážděná a nesoustředěná. Dneska beru spánek vážněji. Vím, že když spím málo nebo nekvalitně, podepíše se to nejen na mojí energii, ale i na imunitě, váze nebo náladě.
Snažím se chodit spát ve stejnou dobu, nedělat z ložnice pracovnu a hlavně si večer trochu zpomalit. I kdyby to znamenalo, že něco odložím na zítra.
Stejně tak důležitý je mentální klid. Neříkám, že jsem úplně zenová, ale učím se nestresovat se zbytečnostmi, říkat občas „ne“ a víc naslouchat tomu, co potřebuji. Pomáhá mi příroda, čas o samotě, ale i obyčejné povídání s kamarádkou nebo objetí od dětí.
Vztahy a smysl života
Jedna z věcí, které podle výzkumů nejvíc ovlivňují dlouhověkost, jsou mezilidské vztahy. A já to potvrzuju ze své zkušenosti – když mám kolem sebe blízké lidi, když se mám komu svěřit, když se zasměju s kamarádkou u kafe, všechno je nějak snazší. Nejde o množství lidí, ale o kvalitu těch vztahů.
A taky jsem zjistila, jak důležité je mít něco, co mě baví, co mi dává smysl. Nemusí to být kariéra nebo velký projekt. Může to být zahrádka, pečení chleba, péče o rodinu, učení se novým věcem. Prostě něco, co mě naplňuje a dává mému životu směr.
Není to o dokonalosti
Nikdo nejsme dokonalý. Jsou dny, kdy nestíhám uvařit, nevyspím se a sotva se rozhýbu. Ale snažím se tyhle dny brát s nadhledem. Nejdůležitější je vracet se zpátky ke zdravým návykům, když to jde. Drobnosti se sčítají a dlouhodobě tvoří velký rozdíl.
Nechci se dožít sta let za každou cenu. Ale chci být co nejdéle aktivní, zdravá a spokojená. A věřím, že právě tyhle malé kroky mi k tomu pomáhají.
Zdroj:
Harvard Health Publishing – https://www.health.harvard.edu/blog/5-habits-that-can-help-you-live-a-longer-life-2018071814413
