Článek
Vánoce jsou časem radosti, rodinné pohody a splněných přání. Stromky se třpytí, rozbalují se dárky a mezi nimi se objevují i živí čtyřnozí mazlíčci, kteří mají být tím nejlepším dárkem pod stromečkem.
Svátky skončí, začne nový rok, nastanou všední starosti a s nimi brutální realita. A to roztomilé štěňátko je náročné. Stojí peníze, vyžaduje spoustu času a pozornosti. V reálném životě pro něj není místo. Z roztomilého chlupatého dárku se stává přítěž. Nebo je pejsek možná jiný, než jsme si ho vysnili. Z nejlepšího dárku se nestává nový člen rodiny, ale problém.
A tak přichází na řadu otázka „Co s ním?“ Z rodiny ani známých si ho nikdo vzít nechce, ani ten, kdo psa daroval. Přitom ten je za osud svého vánočního dárku odpovědný nejvíc.
Právě po vánočních svátcích dochází k nechvalnému každoročnímu jevu, kterým je nárůst počtu psů odevzdaných do útulků. Možná lidem, kteří svůj vánoční dárek odevzdávají, běží hlavou alibistický argument: Od čeho ty útulky jsou, když ne od toho, aby se o psa postarali?
Povánoční fronty na útulky nejsou českou specialitou, ale světovým fenoménem. Jinými slovy, všude na světě jsou lidé hloupí a k Vánocům darují zvířata. Jenomže zvířata nejsou kola, mobily, knížky ani módní kousky oblečení, které se dají vrátit, vyměnit nebo někam schovat.
Když pomineme fakt, že novoroční nárůst způsobuje útulkům logistické a kapacitní potíže, rozhodně nemůžeme zapomenout na emocionální zátěž zvířete, které se ničím neprovinilo. Dostalo milující domov, ale na pouhých pár dnů či týdnů. A skončilo v útulku v naději, že si ho najde někdo, kdo mu dá to, co potřebuje. Svoji rodinu.
Nejčastějšími důvody, proč lidé darované psy odkládají do útulků, je tlak z pocitu krátkodobého štěstí. Udělat radost pod stromečkem je v tomto případě ale velmi krátkozraké a nezodpovědné.
Se psem nedarujeme pouze radost a společnost, ale zejména povinnosti na mnoho let dopředu a podstatnou finanční zátěž. A ten, kdo si psa opravdu přál? Ten si ho musí vybrat sám, protože přátelé se darovat nedají.
Pod stromeček se nedávají ani tak dospělí psi, ale zejména štěňata. Jsou totiž nejroztomilejší. Některé útulky proto dodržují praxi před Vánoci štěňata neudávat. Jsou si vědomi rizika, že by se po svátcích mohla vrátit. Zaměstnanci útulků a záchranných stanic totiž moc dobře vědí, že psi se nedarují.
Štěně je sice roztomilé, ale zároveň náročné na výchovu, která je v prvních měsících jeho života nejdůležitější. Zvířátko objevuje svět, buduje si vztah k rodině, socializuje se a musí se naučit správným způsobům. Odložené štěně do útulku, ať by byl sebelepší, domácí prostředí a správnou výchovu štěněti poskytnout nedokáže.
Darující ve vidině rozzářených očí u vánočního stromečku na vlastní zodpovědnost za osud živého tvora nepomýšlí. Přitom vina padá především na něj, ne tolik na obdarovaného, zejména pokud je dárek skutečným překvapením. Z nadšení se totiž s velkou pravděpodobností brzy stane břemeno.
Ne každý si může psa dovolit, byť by si ho z celého srdce přál. Někomu to nedovoluje rodinná situace, životní styl nebo pracovní povinnosti. Lidé, kteří by sice psa moc chtěli, ale nepořídí si ho, protože vědí, že by mu nemohli poskytnout dobrou péči, jsou zodpovědní. Nezodpovědní jsou ti, kteří se neptají a nepřemýšlí.
V lednu je ale již pozdě apelovat na zodpovědnost při darování živých dárků, které místo radosti přinášejí utrpení. Nejsou štědré, ale kruté.
Mezi těmi, kteří se rozhodnou po Vánocích psa odložit, nejsou jenom bezcharakterní a necitelní lidé, ale také ti, kteří si nevědí rady. Odvézt psa do záchranné stanice či útulku a dát mu šanci na nový a kvalitní život je lepší než ho vypustit někde v lese, či trápit psa i sebe. Je ale zapotřebí si uvědomit, že přehazujeme vlastní zodpovědnost na někoho jiného.
Bylo by etickým a sebezpytujícím řešením alespoň útulku poskytnout finanční prostředky na další péči o zvíře. Nejde totiž jen o ubytování a stravu, ale i o očkování, veterinární péči a základní výchovu štěněte. A to vše stojí peníze.
K finančnímu závazku by se měl dobrovolně přihlásit ten, který dostal skvělý nápad darovat k Vánocům psa, aby svůj krátkozraký čin alespoň trochu odčinil.
Pamatujme si, že psi ani jiná zvířata se nedarují. Jedinou výjimkou jsou rodiče, kteří po zralé úvaze obdarují vlastní děti s vědomím, že zodpovědnost a povinnosti budou ležet na nich samých. Dítě žádnou odpovědnost nenese.
Pes v rodině s dětmi je skvělá věc a učí děti empatii, povinnostem a lásce ke zvířatům a přírodě. Ale bez rodičovského zázemí, dozoru, financí a výchovy děti za zvíře žádnou zodpovědnost nenesou. Ta je a zůstane na rodičích. Pokud v tomto bodě selžou, naučí děti pravému opaku. Nezodpovědnosti, jednoduchým a neempatickým řešením a ignoraci.
Možná jste s rozhodnutím pořídit si psa čekali až po Vánocích. Rozhlédněte se po útulcích v okolí, možná tam najdete ten nejlepší odložený dárek, za který budete vděčni a on vám. Jenom nezapomeňte, že pes je radost i starost minimálně na další dekádu.
A také že psi se neodkládají, ani když nejsou přesně takoví, jaké bychom si je přáli.
Nelze to vyjádřit lépe než slovy Malého prince z knihy Antoine de Saint-Exupéry:
Lidé zapomněli na tuto pravdu, ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal…
