Článek
Nejde o nic jiného, než že se zkříží jeden čistokrevný pes s jiným čistokrevným psem, plemeni se dá jméno a prodá za minimálně dvojnásobnou cenu. Tomu se říká designový nebo hybridní pes.
S trochou fantazie a škodolibosti si můžete takového najít v útulku a chlubit se jeho chovatelským inženýrstvím. A ještě k tomu uděláte správnou věc.
Designový pes, někdy se mu také říká hybridní, je kříženec dvou čistokrevných plemen. Poptávka po těchto psech je vedena převážně módními trendy a je minimálně diskutabilní. Jsou to jen další štěňata chovaná pro lidské potěšení a rozmar, i když v útulcích už žijí tisíce zdravých psů, které nikdo nechce. A někteří jsou stejně krásní, roztomilí a v mnohých případech jsou také kříženci dvou určitých plemen. Chybí jim ale ten správný marketing.
Přestože jsou designoví psi ve světě čím dál víc populární, jsou také velmi kontroverzní. Chovatelství za účelem vizuální přitažlivosti a prodeje za přemrštěné ceny znamená jediné. Pes se stává módním doplňkem a výrazem osobního statusu a jako zvíře do jisté míry ztrácí svůj význam.
Z toho vyplývá další kontroverze podpory těchto hybridních psů. Vzhledem k tomu, že se nejedná o plemena oficiálně uznávaná a zapsaná v mezinárodních chovatelských klubech, ale jejich prodej je velmi výnosný, často se stávají produkty neetických množíren. Má to logiku. Poptávka velká, zdroje příjmů vysoké, kontrola veskrze žádná.
Pro mnoho lidí je bohužel mnohem důležitější vzhled štěněte než jeho zdravotní předpoklady a etický původ, a tak neváhají velkými částkami přispívat k nelegálním a drastickým chovům. Tito psi jsou pouze dalším „produktem spotřebitelského zájmu“.
Samozřejmě ne všichni chovatelé designových, či chcete-li hybridních plemen, jsou podvodníci vydělávající na zvířecím utrpení.
Zřejmě nejrozšířenějšími kombinacemi jsou mixy pudlů, zejména jejich mini verzí. Často se jim říká „doodles,“ odvozeno od anglického „poodle“, což znamená našeho pudla. Labradoodle, asi je jasné, že to je kříženec labradora s pudlem, goldendoodle, neboli zlatým retrívr s pudlem a cockapoo jako mix kokršpaněla a pudla jsou asi těmi nejznámějšími.
Můžete si ale také pořídit třeba westipoo, yorkipoo, maltipoo a dokonce bernedoodle (bernský salašnický s pudlem) nebo cavapoo (king charles španěl opět s pudlem). Tím samozřejmě výčet zdaleka nekončí a jde pořád jen o základ pudla.
Proč zrovna pudl? Je to zejména kvůli žádaným vlastnostem, jako je méně alergenní srst s nízkou mírou línání, inteligence a mírná povaha, které jsou kombinovány s vlastnostmi jiného oblíbeného plemene zase kvůli vzhledu.
Pudly to ale pochopitelně zdaleka nekončí. Oblíbený je třeba pomsky, což je pomeranian a husky nebo puggle. Pug je anglický název pro mopse, takže je to kříženec bígla s mopsem. A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna.
Teorie říká, že designoví psi jsou geneticky rozmanitější, takže je méně pravděpodobné, že budou trpět zdravotními problémy typickými pro určitá plemena. Pochopitelně kromě toho, že mají žádaný vzhled.
Prostě takový pes na přání z katalogu. Úspěšnost eliminace či podpory určitých předpokladů je ale sporná, a ne vždy se povede. A jestli jsou takoví psi automaticky zdravější?
Na tuto otázku se pokusili odpovědět vědci z Královské veterinární akademie ve Spojeném království a zaměřili se zejména na výše zmíněné populární mixy pudla. A na co přišli? Že tito kříženci nejsou o nic více ani méně zdraví než jejich čistokrevní protějšky.
Jedním z problémů s designovými plemeny je nepředvídatelnost vlastností u jejich potomků. Na rozdíl od zavedených čistokrevných linií mohou mít designová štěňata ze stejného vrhu velmi odlišné vlastnosti.
Tato nepředvídatelnost se vztahuje na typ srsti, velikost, temperament, a dokonce i zdravotní předpoklady, což může být problematické pro majitele se specifickými očekáváními. Přece jen chtěli psa na přání a neváhají za něj zaplatit šílené obnosy. A on se nakonec „nepovedl“ tak, jak předpokládali.
Také máte pocit, že už to s těmi rozmary na úkor přírody trochu přeháníme?
Já bych se svojí fenkou také mohla chlubit. Nejenomže jsem ji adoptovala jako několikrát odloženou, ale také je křížencem dvou čistokrevných plemen. Její matka byla španělský mastin a otec chrt. Nezvyklé? Ano, velmi. Je to nádherný pes, kterého každý obdivuje? Ano.
Mohla bych jí dát třeba jméno „španělský mashound“ a pyšnit se jejím nezvyklým původem, i když je to obyčejný kříženec.
Co na tom, že si z původu obou rodičů vzala to nejhorší? Bázlivá po chrtovi a teritoriální po mastinovi. Ale neplatila jsem za ni, tak si nemůžu stěžovat. Navíc nejsem žádný snob a svého psa miluji, ať je, jaký chce. Příroda si to tak přála.
No, vždycky se to křížení nepovede…
