Článek
Rozběhne se po bytě nebo po zahradě jako šílený, točí se dokola před vykonáním potřeby, olizuje vám nohy nebo honí vlastní ocas. Psi někdy působí, jako by úplně ztratili rozum. Ve skutečnosti ale většina těchto „divných“ chování dává perfektní smysl – a někdy může dokonce upozornit na problém.
Je to moment, který zná téměř každý majitel psa. Sedíte doma, je klid, nic se neděje – a najednou váš pes vystřelí. Běhá v kruzích, klouže po podlaze, naráží do nábytku a vypadá, jako by ho posedl démon. O pár minut později si lehne, jako by se nic nestalo.
To samé se může přihodit, když se vrátíte domů, na zahradě nebo na procházce. Nejhorší je, když psa popadne amok na vodítku, což určitě někteří majitelé potvrdí. Pes běhá dokolečka nebo ze strany na stranu, pokud nemá jinou možnost, se zadkem u země a s výrazem v obličeji, který vás stoprocentně rozesměje. Pokud se tedy udržíte s vodítkem v ruce při tom jeho šílenství na nohou.
Těmto výbuchům energie se říká „zoomies“ a ve skutečnosti mají i odborný název – Frenetic Random Activity Periods. Podle odborných zdrojů jde o zcela normální způsob, jak pes uvolňuje nahromaděnou energii, radost nebo dokonce stres.
Zajímavé je, že zoomies nemusí znamenat jen štěstí. Pes, který takhle divoce běhá po koupání nebo po návštěvě veterináře, si tím může „vybíjet“ napětí. Jinými slovy – vypadá šťastně, ale ve skutečnosti se uklidňuje.
V zásadě jsou ale zoomies pozitivním projevem a znamenají, že pes je zdravý, šťastný a schopen projevovat normální chování ve vaší přítomnosti.
Podobně zvláštní, ale velmi časté chování je honění vlastního ocasu. To ale nemusí mít tak neškodné příčiny jako veselé zoomies. Na první pohled působí komicky, ale důvody jsou různé.
Štěňata si honěním vlastního ocasu začínají uvědomovat vlastní tělo a hrají si. Dospělý pes ale může ocas honit z nudy, kvůli nedostatku fyzické stimulace nebo jednoduše proto, že se naučil, že tím pobaví majitele.
Nejčastějším důvodem je nuda a nedostatek fyzické stimulace. Pes svoji energii prostě nějak vybít musí, pokud se mu jiné možnosti nedostává. V tomto případě je řešení prosté – nabídnout mu víc pohybu, procházek nebo míček. Házení míčku je pro většinu psů daleko větší zábavou než honění si vlastního ocasu.
Pokud si ale pes honí ocas obsesivně, několikrát denně a nedokáže přestat, může jít o problém – od alergie přes bolest až po poruchu podobnou lidskému OCD.
Na Redditu například jeden majitel popisuje svého psa, který „běhá za ocasem tak dlouho, dokud nenarazí do nábytku a úplně se vyčerpá“ – a nedá se zastavit ani na zavolání. Takové chování už není hra, ale signál, že se něco děje.
Další věc, která lidi často zaskočí, je olizování nohou nebo obličeje. Pro člověka je to někdy nepříjemné, ale pro psa jde o přirozenou formu komunikace. Psi si tak vytvářejí sociální vazbu, „čtou“ chemické signály na kůži a zároveň vyjadřují náklonnost.
Jenže i tady existuje druhá stránka. Nadměrné olizování může znamenat stres, úzkost nebo dokonce zdravotní problém. Někteří majitelé na diskuzních fórech popisují psy, kteří „doslova nemohou přestat lízat nohy“, což může být opět známka nervozity nebo zdravotního problému.
Jedním z nejpodivnějších rituálů je točení se dokola před vykonáním potřeby. Nedělají to sice všichni psi, ale mnoho majitelů chlupáčů tento jejich ritual moc dobře zná. Pes několikrát obejde místo, než se „usadí“. Někteří se přitom točí jako vrtule a stihnout to klidně desetkrát, než jsou spokojeni.
Vypadá to zvláštně, ale jde o instinkt starý tisíce let. Dělají to psi stejně jako vlci a na toto téma existuje vice teorií. Psi si prý kontrolují terén, hledají bezpečné místo a zároveň si ho „připravují“.
Udusávají si tak půdu nebo trávu, odhánějí hmyz a vytváří si vhodný prostor k vykonání potřeby. Může jít také o způsob, jak prozkoumat okolí, aby se ujistili, že je bezpečné, než se postaví do zranitelné pozice.
A že je to pro psa vskutku zranitelný moment naznačuje i fakt, že se někteří psi při vyprazdňování podívají na svého páníčka. Ujišťují se tak, jestli na tu krátkou chvilku za ně převezme odpovědnost a bude hlídat, kdyby něco.
Dokonce existují názory, že točení psům pomáhá stimulovat jejich střeva a usnadňuje vyprázdnění. Některé studie také uvádějí, že psi se při tomto chování orientují podle zemského magnetického pole a usedají k potřebě ve směru osy sever-jih. I když tato teorie není zcela potvrzená, můžete ji sami se svým psem vyzkoušet.
Jisté ale je, že o točení se před vykonáním potřeby nejde o náhodu – je to hluboce zakořeněný instinkt a není to žádný varovný signál, že je se psem něco v nepořádku.
Podobné je to s pelíškem. Pes se také často točí dokola, než si lehne, hrabe pod sebe deku, jako by se snažil něco najít. Ve skutečnosti tím často „staví hnízdo“. Vytváří si tak co nejpohodlnější místo pro odpočinek a snad si tak i označuje vlastní teritorium.
Když se na to podíváme celkově, psi nejsou „divní“. Jen komunikují jinak než my. To, co nám připadá jako chaos, je pro ně logická reakce na svět kolem.
Pak také ale existují skutečné individuální zvláštnosti chování, které přísluší jenom tomu našemu hafanovi a nedají se vysvětlit žádným instinktem. Náš je pes svým způsobem legrační a komunikuje s námi po svém.
Moje fenka má také jednu takovou zvláštnost. Když potřebuje jít ven, zcela specificky „na velkou“, odejde do koupelny a nehnutě stojí s hlavou nad záchodovou mísou. Dokáže takhle stát několik minut, než si jí všimnu. Tiše a nehnutě zírá do záchodu. Jak lépe se vyjádřit, že?
Jestli má i váš pes nějaké velmi osobité projevy, moc rádi si o nich přečteme v komentářích.
Zdroje:
