Článek
Příběh, který před pár dny obletěl svět, je velmi dojemný, protože skončil dobře. Dvouleté batole, které se jenom v pyžamku vydalo na toulky nebezpečnou pouští, nenašli záchranáři, policisté ani sousedi, ale farmářský pes.
Psi nejsou jenom našimi věrnými společníky, ale když jde do tuhého, dokáží zachránit život, i když k tomu nebyli vycvičeni. Zejména k dětem mají ochranitelský vztah a nejen k těm z vlastních rodin.
Dvouletý chlapeček jménem Boden Allen nepozorovaně odešel v 5 ráno z domova a vydal se na průzkum pouště ve své domovské Arizoně a celých dlouhých 16 hodin byl pohřešovaný.
Naše představivost zřejmě nestačí na všechna nebezpečí, která v poušti na číhají i na dospělého člověka, natož na malé dítě. Pomyšlení na batole potulující se samotné v noci mezi divokou zvěří je děsivé.
Místní šerif spustil obrovskou pátrací akci a všichni byli na nohou po celý den i noc, pěšky, v autech i ve vzduchu. V místní poušti se totiž pohybují nejenom pumy, které byly během operace spatřeny, ale i kojoti, hadi a další nebezpečná zvěř. Batole bylo pryč celých 16 hodin.
Scotty Dunton je místní farmář, který bydlí celých 7 mil (asi 11 kilometrů) daleko od Bodenova bydliště, a právě na jeho ranč byl chlapeček přiveden psem Bufordem.
Scotty o zmizelém chlapečkovi, stejně jako všichni sousedi, slyšel z místních zpráv. „Když jsem vyjížděl z příjezdové cesty, všiml jsem si, že můj pes sedí u vjezdu,“ řekl reportérům. „Podívám se tam, a vedle psa stojí to malé dítě.“ Hned věděl, kolik uhodilo.
Buford je pětiletý mix anatolského a pyrenejského horského psa a jeho úkolem je chránit Scottyho ranč před nevítanými návštěvníky, zejména kojoty, kteří se v oblasti pohybují. Pes jako obvykle hlídkoval na ranči a když zmizelého chlapce objevil, chránil ho po celou dobu, než se mu povedlo odvést ho do bezpečí. Chlapec prý rančerovi řekl, že spal pod stromem a pes u něho zatím hlídkoval.
Buford prý obvykle v noci odchází strážit své území ve velkém okruhu v průměru zhruba jednu míli a Bodena vyčmuchal. Je zázrak, že se chlapec vůbec dostal tak daleko a velké štěstí, že na Buforda narazil.
A 2-year-old child who got lost in the Arizona desert overnight is safe after an Arizona rancher's Anatloian Pyrenees...
Posted by CBS News on Wednesday, April 16, 2025
Psovi záchranáři policisté poděkovali za to, že s chlapcem zůstal a přivedl ho do bezpečí. Boden se sešel se svými rodiči, a přestože utrpěl několik škrábanců, žádná větší zranění neměl.
Příběhů, kdy psi zachrání dítě před nějakým nebezpečím, jinými psy nebo dokonce před únosci, je hodně. Není ani vzácností, že rodinný pes chrání čerstvě narozené miminko před kýmkoli, kdo by se k němu chtěl přiblížit.
Existují ale příběhy poněkud jiné a tím nemám na mysli žádné nešťastné události, ale zábavné, i když do jisté míry předvídatelné historky.
Jde o francouzský příběh z roku 1908, který je slouží nejen k pobavení, ale i k poučení. Je o tom, jak může psí podmíněný reflex lidi kopnout do zadnice.
Pařížský psí „hrdina“ si také vysloužil pozornost tisku, ale z poněkud jiných důvodů než Buford, přestože byl určitě neméně statečný. Příběh byl poprvé otištěn v New York Times v únoru 1908.
Nedaleko Paříže u břehu Seiny žil muž se svým novofundlandským psem. Ten jednou uslyšel dětský pláč, protáhl se křovím a z řeky vytáhl malé dítě, které při hře spadlo do vody. Pes byl za svůj hrdinský čin odměněn, jak jinak. A to rovnou pořádným steakem.
Jenomže za dva dny se situace opakovala a stejný pes opět ze Seiny zachránil jiné dítě. Zdálo se to jako neuvěřitelná náhoda a pes dostal další steak. Asi už tušíte, jak to celé pokračovalo. Dětí padajících do řeky přibývalo, ale naštěstí byl vždycky po ruce novofundlanďák-zachránce. Až nakonec takřka neuplynul den, aby pes nějaké to dítko z řeky nevytahoval.
Sousedé dostali obavy, že se okolím potuluje nějaký kriminální živel, který děti schválně topí, a jenom kvůli hrdinnému psovi se zatím nic vážného nestalo. Takže sestavili hlídky, aby zločince chytili při činu. A také se jim to povedlo.
Jenomže jako kriminálník se ukázal onen pes. Děti asi nepadaly do řeky samy od sebe dostatečně často, takže jim k tomu rád dopomáhal. Jakmile si některé z nich hrálo blízko břehu, strčil ho do vody, aby ho pak mohl zachránit. Dostal za to přece steak. Chytrý pes si zkrátka ze zachraňování udělal profitabilní obživu.
Je to sice poněkud neobvyklý důkaz, že se pes může naučit něco dělat za odměnu, ale zdaleka ne přitažený za vlasy. Pavlovova slavná teorie klasického podmiňování, neboli jak se psi mohou naučit předvídat odměnu pomocí podnětu, byla tímto prokázána v praxi. Proč by tímto podnětem nemohlo být strčení dítěte do Seiny, když pak následuje šťavnatá odměna?
Nikomu se nic nestalo a pes se spokojeně nažral. Příběh ale slouží jako ponaučení, že bychom se měli občas zamýšlet nad tím, za co a čím psa odměňujeme.
