Článek
Populace vlků z Katalánska prakticky vymizela již na počátku 20. století. Od roku 2003 se sem tam objeví oblastní incident zabitého a odvlečeného zvířete nebo nově natočené video osamělého vlka brouzdajícího se v noci sněhem kolem lyžařské sjezdovky v Pyrenejích, ale jde o jedince, nikoli o smečku.
Za posledních pět let v Katalánsku evidují 4 žijící vlky a všichni jsou mužského pohlaví, takže neschopní reprodukce. Do oblasti se dostali z přirozené populace žijící ve Francii přes Alpy a jsou italsko-alpského původu. O žádné vlčici se v Katalánsku až dosud nevědělo.
Začalo to někdy před rokem v obci Cistella, severně od Girony. Farmář a statkář Francesc Barbany začal přicházet po jedné o kozy, až jich musel do dneška odepsat celkem sedmnáct. Všechny byly zardoušeny a odvlečeny vlkem. Nezbylo mu nic jiného, než stádo ohradit elektrickým plotem a některé zranitelnější kusy vybavit sledovacím zařízením GPS.
Farmář už ví, že mu stádo napadá vlčice a nikoli vlk, a to nejenom díky způsobu útoku v oblasti krční páteře. Také se mu podařilo pomocí CCTV kamer celou událost zadokumentovat a o překvapení bylo postaráno.
Vlčice je chytrá. Počká si, než se stádo ohradí, a zaútočí na ty, kteří zůstali pozadu. Přestože už má díky bezpečnostním opatřením situaci těžší, na pozemek se stále vrací. Po setmění totiž přichází na noční rande s pasteveckým psem.
Tím je border kolie, která má své stádo chránit. Jenomže to je pes se vším všudy a ze svých služebních povinností se nechává rozptylovat základními instinkty. Zkrátka jak se zdá, border kolie se zamilovala.
Farmář vysvětluje, jak to celé probíhá. Po setmění se na pozemek vplíží vlčice, pomalu projde kolem psa, snad přitom i zavlní boky, a rychle spolu odběhnou.
A pak se říká, že je někdo chytrý jako liška. V tomto případě je to vlčice odvádějící služebního psa od povinností tím, že útočí na jeho city.
📎 | Female wolf kills 17 goats after 'befriending' one of the dogs protecting the herd
— Catalan News (@catalannews) October 18, 2024
Northern Girona is home to the only she-wolf reported in Catalonia in 16 years
https://t.co/HbtBSg3Zth
Aby dalšímu „přátelství“ mezi psem a vlčicí Francesc Barbany zabránil, prý uvažuje o tom, že by border kolii nechal vykastrovat předtím, než vlčice začne hárat. Otázka zní, proč to ještě neudělal a jestli už na takový zásah není pozdě. Přátelství již bylo navázáno a vlčice dosáhla svého. Psa naprosto zblbla.
Tato prohnaná vlčice-zlatokopka je v současné době jedinou známou vlčí fenou v Katalánsku.
Jestli se domníváte, že reprodukční aktivita vlka se psem je nereálná, pak se mýlíte. Takzvaný vlkopes může vzniknout křížením domácího psa s volně žijícím vlkem, a přestože to není obvyklé vzhledem k teritoriálnímu chování vlka, případy nejsou nikterak vzácné. Zejména v oblastech s výskytem psů-bezdomovců, se takové křížení občas přihodí.
Úplatná border kolie onoho katalánského farmáře by zřejmě zlatou medaili v ochraně stáda nedostala, přesto si služební ovčáčtí psi zaslouží velký obdiv.
Příkladem může být odvážný Casper, velký pyrenejský pastevecký pes, který před dvěma roky v americké Georgii téměř položil za své stádo vlastní život.
Během pár minut zabil osm z jedenácti kojotů ohrožující jeho těhotnou partnerku a ovce z farmy.
Napřed během pár vteřin metodicky jednoho po druhém zlikvidoval tři kojoty, kterým se podařilo dostat do ohrady. Pak přeskočil tři a půl metru vysoký plot, aby se vypořádal se zbytkem smečky.
Pronásledoval je po sousedních pozemcích, dvorech a parkovištích a nakonec zmizel. Druhý den farmáři objevili mrtvé kojoty podél vlakové trati. Casper se vrátil za dva dny vážně zraněný a zdálo se, že boj s kojoty nemůže přežít.
Během 15 dní v nemocnici prodělal několik operací a rekonvalescence byla dlouhá, ale úspěšná. Jako památka na hrdinský čin mu zůstalo holé místo na hřbetě, jizva na uchu a přišel o téměř celý ocas. Do služby se ale vrátil.
Zato katalánská border kolie ze svého nočního dobrodružství pravděpodobně přijde o své mužství a bude zbavena služby. A dost možná, že se jednoho dne někde objeví vlčice s malými vlkopsíky.
Ať už jsou oba příběhy jakkoli rozdílné a svým způsobem neuvěřitelné, pravdou zůstává, že ovčáčtí, pastevečtí a honáčtí psi jsou hodni obdivu pro svoji neúnavnost a statečnost. A až na drobné výjimky i velkou zodpovědnost.
