Článek
Přestože pes je zvíře, a tudíž jiný druh než my, často máme jeho chování interpretovat naší lidskou optikou. Koneckonců, pokud jde o emoce, máme s našimi čtyřnohými přáteli mnoho společného. Psí hněv je ale mnohem jednodušší emoce než ta naše.
Psi mají mozkovou strukturu a neurochemii podobnou lidské, a navíc vykazují v určitých situacích podobné chování, třeba strach. To ale neznamená, že jejich počínání odráží sofistikované emoce, které jim jejich majitelé často přisuzují. Zvířata nejsou lidé, a proto by se s nimi tak ani nemělo zacházet.
Motivace psa k hněvu se nemusí shodovat s tou naší lidskou. Psi například nedělají věci z pomsty nebo ze zloby, ale z frustrace. Ani nechovají žádnou zášť, protože nechápou, co zášť je. My si však jejich chování vysvětlujeme tak, jak jsme zvyklí z mezilidského kontaktu a jak si ho náš mozek vyhodnocuje.
Rozzlobení nebo naštvaní psi nejsou vždy agresivní. Místo štěkání nebo vrčení se nám mohou jednoduše vyhýbat. Otáčejí hlavy, očichávají zem nebo se uklidňují jinak. Případně nám dají svoji nelibost najevo ještě jednoznačněji - odejdou od nás třeba do jiné místnosti. A z toho jsme frustrovaní zase my.
Vyhýbání se kontaktu ale nemusí být vždy jenom projev hněvu. Takové chování může být i reakcí na stres – například když na svého psa křičíme nebo ho trestáme. Případě má jeho odtažitost úplně prozaický důvod. Pes si prostě jen přeje trochu klidu o samotě.
Všichni jsme si to už někdy zažili – vrátili jsme se domů a dostalo se nám chladného přijetí od našeho chlupatého kamaráda. Přemýšleli jsme, čím jsme si tak ledové přijetí zasloužili. Znamená to, že je na nás pes opravdu naštvaný?
To, co vnímáme jako „naštvaného“ psa, je často jen jeho způsob vyjádření nepohodlí nebo frustrace v daném okamžiku. Psi se totiž nehrabou v minulosti, jako to děláme my lidé, ale žijí přítomností. Pes se nám za nic nemstí, jenom používá vlastních komunikačních prostředků k vyjádření svých pocitů.
Psi dokonce ani neprožívají hněv stejným způsobem jako my. Místo toho reagují na situace na základě emocí, jako je strach, frustrace nebo zmatek. Pokud se nám pes zdá být rozrušený nebo odtažitý, pravděpodobně se nám jen snaží sdělit něco důležitého.
Psi mohou vykazovat známky frustrace z různých důvodů, ale neznamená to, že jsou naštvaní v našem slova smyslu. Může je třeba rozhodit, když jsou dlouho necháni o samotě. Psi jsou společenské bytosti a při dlouhé samotě se mohou cítit zanedbáváni.
Nebo jsme mu nedopřáli pamlsek jako obvykle, takže se nám odvděčí krutým nebo lítostivým pohledem. Nebo ho donutíme ke koupeli, přestože víme, jak moc ji nesnáší. Často také hraje velkou roli naše nechápavost jeho potřeb projevů náklonnosti. Někdy mu dáváme příliš málo nebo naopak příliš mnoho, což mu může být nepříjemné.
Nedostatek pohybu a mentální stimulace také často psa uvrhá do „špatné nálady,“ zřejmě častěji, než jsme ochotni si připustit. Ale pokud opravdu netušíme, co se mohlo přihodit a proč se pes najednou chová tak odtažitě, vezměme do úvahy i možné fyzické příčiny. Psi mají tendenci skrývat bolest, takže si na první pohled nemusíme ničeho všimnout. Jestli jsme se tedy neprovinili ničím, čeho jsme si vědomi, přemýšlejme i o zdravotním stavu.
I když nemusíme tušit jejich příčiny, psi nám své pocity dokáží sdělit velmi jasně. My ale jejich signály ne vždy dokážeme dešifrovat nebo máme tendenci je přehlížet. Zde jsou některé z nich:
- Takzvané „velrybí oko“– když je vidět víc bělma než obvykle – nebo pohled stranou naznačuje stres nebo neklid
- Zívání. Pokud pes není unavený, je zívání jeden z nejčastěji špatně interpretovaných signálů. Většinou se totiž jedná o stres a pomáhá psům se uklidnit
- Napjaté tělo a ztuhlost ocasu jsou také často projevy nepohodlí. Málokterý majitel si ovšem těchto komunikačních signálů všímá
- Vrčení nebo tiché varovné zvuky. Vrčení neznamená vždy agresi, ale může to být způsob, jakým se pes dožaduje klidu. Takové naše lidské „nech mě na pokoji.“
Když už tedy máme doma „uraženého“ psa, jak se mu jen omluvit?
Každý pes je jiný, stejně jako my lidé. Také mají různé prahy frustrace, zloby a strachů a nejlépe by ho měl znát jeho páníček. Měl by vědět, co na jeho chlupáče nejvíc platí. Ale trochu naštvaného psa je nejlepší chvíli ignorovat, on sám přijde, až to bude považovat za uzavřenou záležitost.
Jakmile to nejhorší pomine, můžeme se mu vetřít do přízně pamlsky, veselým hlasem a jeho oblíbenými aktivitami, abychom si znovu získali pošramocenou důvěru. Nebo to můžeme zkusit po psím způsobu. Žádné křečovité nebo bujaré projevy, radši zvolme jemnou a pomalou řeč těla a veselý hlas, aby se pes uklidnil. Zahrajme si oblíbenou hru, zajděme na pohodovou procházku nebo spolu můžeme jen tak strávit kvalitní čas na gauči.
Ono to psí naštvání většinou nemá dlouhého trvání. Ačkoli v něm není žádný úmysl na rozdíl od nás lidí, kteří se nevšímavostí a ignorací často navzájem trestáme a občas nám to vydrží navěky, znovu si získat důvěru funguje v obou případech.
Psi mají tendenci žít přítomným okamžikem, takže pravděpodobně nebudeme muset dlouho čekat, než jeho mrzutost odezní. Za chvíli se k nám bude miláček znovu lísat.
Může se ale také stát, že se pes v naší blízkosti z různých důvodů necítí dobře. Psi jsou totiž velmi vnímaví a dokážou vycítit naše vibrace a změny nálad.
Takže pokud jsme ve stresu nebo úzkostliví, pes to vycítí a začne se chovat odtažitě. Ačkoli to může být těžké a snadněji se řekne, než udělá, v jeho přítomnosti zkusme zachovat klid a pozitivní přístup. Na náladu našeho psa to bude mít velký vliv.
Veselý a spokojený pes zase přispěje k naší náladě a spokojeni budeme nakonec oba dva.
