Článek
Mnozí lidé nechápou, proč by si měli život komplikovat starostí o zvíře, a ještě za něj utrácet peníze. Když ale žijete s pejsky dlouho, neumíte si už vůbec představit, že byste nějakého neměli. Sžíváte se do jednotky, která při sobě drží na základě zákonů oboustranné závislosti. Oni na nás a my na nich.
Chápu, že to může pro neznapsa (odvozeno od všeobecně známého významu slova neznaboh) znít lehce perverzně, pro nás pejskaře to ale znamená vrcholnou oddanost.
Dobu truchlení, když jeden pes odejde, a než si pořídíte dalšího, spíš jen tak přežíváte. Ano, i to je jeden z argumentů, proč lidi psa nemají. Protože by neunesli ztrátu. Je to moc těžké, to ano, nás to ale neodradí a jdeme do toho znovu.
Je jasné, že další pes už nikdy nebude stejný jako ten předchozí, ale my se s ním opět sžijeme do jednotky, která by se dala nazvat citově intimním paktem. Pes je na nás odkázaný a my na něm emočně závislí.
Takže škarohlídům, pochybovačům a všem, kteří ještě nepochopili, proč kvůli psovi spěcháme z večírku domů, chodíme v pláštěnce do deště a plískanice, i když by ani psa nevyhnal, musím něco vysvětlit. My nejsme praštění, my tomu říkáme pěstování odolnosti a zodpovědnosti. A po pravdě řečeno děláme dobře hlavně sami sobě.
Nepejskaři nechápou, proč si dobrovolně upravujeme podle psa dovolenou a odmítáme potenciální skvělé partie jen proto, že nápadníci mají o našem psovi pochybnosti. A nedejbože, aby nám dávali na výběr! Prý on nebo pes! To se vážně musíte ptát, koho si vybereme?
Všem těm pochybovačům prozradím, jaké benefity nám pes v domácnosti přináší, a proto oběti na oltář svobody přinášíme dobrovolně a rádi. Možná je to překvapí.
Nemusíme nic předstírat a můžeme zůstat sví. Psovi je totiž jedno, jestli máme díru v ponožce, rozmazaný nebo žádný make-up, povolené nebo žádné svaly, větší či menší břicho, odrostlou barvu vlasů nebo jsme si po dobrém obědě říhli. Pes nás nesoudí a je mu to úplně fuk. Hlavně že jsme s ním.
Chováme se uvědoměle, ekonomicky a ekologicky, protože nevyhazujeme zbytky. V domácnosti pejskaře se spotřebuje všechno do posledního drobku, a tak nás svědomí z plýtvání potravinami tížit nemusí. Na optimalizaci ledničky a spíže můžeme být pyšní.
Stávají se z nás dokonalejší plánovači a organizátoři a přemíra lenošení nám není vlastní. Zaklapnout ráno budík a zaspat? To nám vážně nehrozí, protože pro tyto případy máme dvojí jištění. Přiběhne pes a tak dlouho nám radostně olizuje ruce, obličej, případně po nás skáče, že to vzdáme a z postele radši vylezeme.
Rychle na sebe a do sebe něco hodit a upalovat do práce nebo sednout k počítači? Ale kdeže! My si napřed po ránu uděláme povinnou zdravotní procházku! To vás by ani nenapadlo, když nemáte psa, že?
Pes má také praktickou funkci automatického vysavače, který dokonale uklidí všechny drobky ze země, z gauče a dokonce i z naší tváře. Svojí neúnavnou prací nám tak oplácí za všechnu péči. A ty chlupy, které po něm na zemi zbydou? No a co? To je malá úlitba za všechny benefity, které nám pes přináší.
Vždyť je mu úplně jedno, že jsme zrovna dneska neměli náladu na úklid. Troška prachu a přetékající koš na žehlení přece ještě nikoho nezabilo, že? Zítra je taky den. Dneska se pes potřebuje proběhnout a my zase vyvětrat.
Náš sociální život vzkvétá. Je fakt, že si často lidi pamatujeme podle jejich psů a jejich vlastní jména neznáme, ale vem to čert. Vždycky si s paní od Bondyho nebo s pánem od Edíka pěkně popovídáme. Stačí vyjít se psem ven a o konverzaci není nikdy nouze.
Se psem hrajeme bojovky, trénujeme empatii, hodně se nasmějeme. Třeba takové hledání ponožek do páru nebo pohled na provinilý čumák, když se chlupáč uchýlí ke krádeži flákoty, kterou jsme nezodpovědně nechali povalovat na kuchyňské lince. No uznejte, že náš život rozhodně není nudný!
Se psem se my holky nebojíme v noci jezdit samy autem, kdyby se třeba někde porouchalo. Před pár lety jsem s dobrmanem, tím, který se paní v parku vyčůral do kabelky, jezdila přes Evropu. Bez něj jsem jezdila přes den, protože bych se v noci bála zastavit u pumpy na záchod. Se psem jsem ale jezdila v noci, protože jsem to po Německu mohla svištět a do kabinky na veřejných toaletách u dálniční pumpy ho brala s sebou. Cha!
Přínos pro udržování tělesné kondice je nezpohybnitelný. A nemusíme zrovna zmiňovat nachozené kilometry při procházkách a sprintování, když pes zdrhne. My si totiž udržujeme ohybné tělo, protože se musíme pořád shýbat pro hovňousky.
A to nejtajnější na závěr. Věděli jste, že nám pes i láskyplně umyje nohy? Stačí si v létě sundat tenisky. Zapařené nohy pejskovi buď připadají neodolatelné, nebo se chce toho smrádku zbavit, takže nám je pěkně poctivě olíže i mezi prsty. To je, co?
Ještě pořád nechápete, proč máme psa a trocha povinností navíc nám vůbec nevadí? Je toho mnohem víc, co nám pes do života přináší. Nikdy nejsme sami, pes nás nesoudí a můžeme mu říct všechno, co máme na srdci. Náš i váš světonázor je mu totiž úplně ukradený.
