Článek
Nikoho nepřekvapí, že i psy řadíme do určitých osobnostních typů. Zřejmě každý alespoň tuší, že existují psi sebejistí či bojácní, pohodoví nebo nervózní, závislí či naopak nezávislí, přátelští a také ti agresivní.
To je ovšem dělení poněkud nudné, černobílé a příliš nasnadě. V psím kolektivu se totiž vidí věci!
Nemám pražádnou touhu obohacovat či komentovat vědecké bádání, ale podělím se s vámi o výsledek vlastního empirického pozorování chování psů v kolektivu.
Policajt
Nemám na mysli policejního psa typu německý ovčák, ale takového, který se sám chová jako policajt. Pořádkumilovný pes (ve smyslu řádu, nikoli úklidu, ten je totiž psům úplně fuk) se může rekrutovat prakticky z jakéhokoli plemene.
V psí školce roli samozvaného policajta jednoznačně zastávala dalmatinka Frida. Její předurčení nebylo nikým překonáno, přestože by se i někteří další psí klienti mohli prokazovat policejními odznaky. Fridu bych si klidně dovolila označit za velitele posádky. Bylo jí teprve něco kolem roku, když ji tatínek do školky zapsal a během následujících let si vysloužila pár frček.
Nenechte se mýlit. Frida je přátelský, veselý pes a nevykazuje žádné znaky agresivity. Jenom je prostě pořádkumilovný policajt oddaný svému řemeslu.
Frida věděla o všem, co se kde šustne. Představte si situaci, kdy se uprostřed herny honí německá ovčačka Lia s velkým černým Rockym. Oba jsou teenageři stejně jako Frida a taky patřičně rozpustilí. Řádí jako splašení, občas zabrzdí až o dveře. A najednou je ticho. Co si ti dva udělali, ví jenom oni sami. Stojí proti sobě, pohled z očí do očí, zježené chlupy.
A během vteřiny mezi ně vlítne Frida a nikdo netuší, kde se tam tak rychle vzala. Pomalu vrtí ocasem a stojí mezi Liou a Rockym tak dlouho, dokud se ti dva nerozejdou. Nic víc. Klid po pěšině. Jak elegantní a účinné.
Vůbec její metoda vmezeření se, či prostého průchodu mezi dvěma psy, kteří by si chtěli něco „vyříkat“ se jevila jako nejúčinnější, a abych řekla pravdu, snažila jsem se ji od ní odkoukat. Další stupeň nápravy veřejného pořádku se mi ale zkopírovat nepodařil, protože neumím vrčet. Když už měla Frida zlobilů dost, vzala si je totiž na kobereček a jen tak něco procedila mezi zuby. A byl klid bez jakéhokoli kontaktu.
Frida chodila dva roky každý den, než se s páníčkem odstěhovala do Mexika. Božínku, jak ta nám pak chyběla!
Její roli se snažil suplovat Folky, malý statečný norfolský teriér, dokonalosti Fridy ale nikdy nedosáhl. Ono je totiž těžké z pohledu pětadvaceti centimetrů výšky hledět zpříma do očí zlatému retrívrovi nebo labradorovi. To ho pak musíte leda zatahat za ocas a vyskakovat na něj, tato metoda se ale jako příliš účinná nejevila.
Klaun
Můžete si ho představit jako trochu potrhlého a veselého psa, který má rád společnost a je s ním legrace. Rošťácky provokuje ostatní psy k hrátkám a nejlépe ty, kteří o to vůbec nestojí. Klaun je zdrojem legrace, mezi ostatními psisky je oblíbený a mívá nejvíce přátel.
Klauni častěji než ostatní psi předvádějí zoomies. Netuším, jestli pro tuto šílenost existuje výraz v češtině, ale když si představíte psí pometlo, víte co jsou zoomies. S podseklým zadkem zběsile běhá, tedy spíš sprintuje, obvykle v kruzích nebo v osmičkách, a k tomu třeba ještě praktikuje parkur přes židle, pohovku nebo klidně i přes stůl. A co víc, chechtá se u toho. No prostě pometlo.
Tyto výbuchy energie většinou netrvají dlouho, ale mají stoprocentně blahodárný vliv na jejich i naši psychiku. Pokud zrovna nemáte naspěch nebo pes nepraktikuje zoomies na vodítku vedle silnice, nemůžete jinak, než se tomu smát.
Klauni se mohou rekrutovat ze všech velikostí a plemen. Viděla jsem šašky mezi francouzskými buldočky, pudly, ovčáckými psy a dokonce i jednoho bláznivého chrta, kteří jinak bývají spíše rozvážnými pozorovateli. Ve školce ovšem hrála mezi klauny prim jorkšírka Flora.
Sky
Dramatický umělec
Tuto kategorii rozdělím do dvou podskupin. Jediným reprezentantem první skupiny je husky, protože nikdo jiný nedokáže vyluzovat takové melodramatické zvuky. Kdo jste je nikdy neslyšel, představte si něco mezi jódlováním, vytím, kvílením, falešným zpěvem a brbláním. A to vše přes zesilovač.
Husky je zkrátka mistr v herectví. Na internetu kolují různá vtipná videa na toto téma, nejčastěji při koupeli či jiné „nespravedlnosti,“ na kterou je potřeba si postěžovat. A to husky umí dokonale.
Druhou podskupinu tvoří přeháněči a hysterky. Krev by se ve vás zastavila, když slyšíte zoufalý jekot raněného zvířete. I ostatní psi zpozorní, a přijdou se na to neštěstí podívat, ať zrovna dělají, co dělají. Z ulice do recepce zvědavě nakukují kolemjdoucí, aby viděli vraždu v psí školce na vlastní oči. Pes vřeští jako kdyby ho na nože brali.
No, co by? Lolu možná jenom něco vylekalo. Když jsem to zoufalé kvílení slyšela poprvé a viděla ji prchat do jiné místnosti, vážně jsem si myslela, že chudáčkovi někdo ublížil. A ono ne. Prostě to je Lola a tímhle způsobem říká, aby jí všichni dali pokoj. Nebojte se, nic ji nebolí, nemá žádný zdravotní problém, ani ji nikdo nešikanuje.
Majitelé Loly se chechtali, až se za břicha popadali, když jsem se jim se svým pozorováním s obavou svěřila. Zapomněli mi totiž o tomto jejím výstřelku říct. Od té doby jsem v psím parku viděla pár podobných Lol a už mě kvílení jen tak nerozhodí.
A to zdaleka není všechno! Mezi psy se totiž také najdou kulíšci, myslitelé, pozorovatelé, lišky podšité a šikanátoři. A o těch zase někdy příště.
