Článek
Španělský galgo se od anglického chrta liší vzhledem i povahou, ale nijak výrazně. Galgo je vzrůstem o něco nižší, má tlustší uši a je o něco pomalejší. Na rozdíl od chrta je přizpůsoben víc běhu na vzdálenost než sprintu. Povahou bývá víc plachý a odtažitější než chrt.
Galgo, plemeno s mimořádným instinktem a loveckými schopnostmi se díky svému ostrému zraku a velké rychlosti používá jako zbraň při lovu zajíců. V mnoha evropských zemích je taková praxe již zakázaná.
Nikoli ovšem ve Španělsku. Tam se tento způsob lovu provádí po staletí a je zákonem chráněnou tradicí. Španělsko je jedinou evropskou zemí, kde je povolen lov zvířat na otevřeném poli, a kde lovečtí psi mohou kořist zabíjet. Krutost na zvířatech pro lidské potěšení je tak „dokonalá.“
Bohužel, ve své rodné zemi jsou galgové považováni za druhořadá zvířata a Španělé si je málokdy zvolí jako domácího mazlíčka. Většinou jsou to pracovní psi, kteří splní svůj úkol a pak se stanou nepotřebnými. Náklady na jejich další život jsou příliš vysoké, takže se jich majitelé po sezóně zbavují, často velmi nelidskými způsoby.
Galgové se používají v párech a lovec jich má kolem 20. Psi jsou vypuštěni, když je zajíc v dosahu, a dva galgové ho pak pronásledují a usmrtí.
Lovci mají stanovená přísná pravidla. Například pokud si pes zvolí zkratku, aby zajíce ulovil, jedná proti těmto pravidlům a svého lovce tím zneuctí. Pak je za to exemplárně a krutě potrestán.
Jednou z forem trestu je pověšení galga na strom tak, že se může sotva nohama dotknout země. Krutá smrt psa trvá někdy i tři dny. V jiných případech jsou chrti házeni do jam nebo studní, kde se utopí nebo zemřou hlady. Jiní jsou milosrdně zastřeleni.
V každém lovu se hledá vítěz, tedy nejlepší kus. Ti, kteří nepatří mezi elitu, se stávají nepotřebnými a většinou jsou ponecháni svému osudu. V mnohých případech jsou nejen opuštěni, ale také potrestáni a zbiti za to, že neudělali to, co se od nich očekávalo. Poté se prostě nechají na ulici, vypustí z auta na silnici nebo v přírodě.
Ale i když jsou galgové dobrými lovci, když zestárnou a už nedosahují své původní rychlosti, což je obvykle mezi dvěma a třemi lety, lovec se jich prostě zbaví, pokud nejsou určeni k chovu.
I aktivní život galgů se rovná jednomu velkému týrání. Svůj život tráví ve vlhkých, malých a špinavých kotcích nebo chatrčích bez oken, denního světla, pohybu a kontaktu. Obvykle jsou krmeni pouze vodou a starým chlebem.
Nesmírně krutý je i jejich výcvik. Psi bývají přivázáni k autům a nuceni běhat hodiny bez přestávky. Pokud galgo zakopne, upadne a zraní se, řidič nezastaví. Jede dál a psa táhne za sebou.
Podle organizací zabývajících se ochranou práv zvířat se odhaduje, že každý rok ve Španělsku končí 50 tisíc a více loveckých psů opuštěných, umučených nebo zabitých, když už pro ně po lovecké sezóně není využití nebo když se v lovu nebo výcviku neosvědčili.
Ti, kteří se dostanou do útulků, které jsou každoročně po sezóně přeplněny loveckými psy, jsou většinou ve velmi špatném až tragickém stavu po zdravotní i psychické stránce. Není divu.
Nový španělský zákon na ochranu zvířat z roku 2023 (“Ley 7/2023 de protección de los derechos y el bienestar de los animales”) je velmi přísný a definuje mnohé oblasti zacházení se zvířaty. Jeho cílem bylo bojovat proti týrání, opouštění a zabíjení zvířat.
Zákon uznává, že zvířata jsou bytosti schopné cítit a jejich ochrana nesmí být pouze právní úkon nad „věcmi“, ale musí reflektovat jejich blahobyt. Pro osoby, které vlastní nebo se starají o zvíře, zákon stanoví mnohé povinnosti včetně zajištění důstojných podmínek života, hygieny a zdraví a samozřejmě zakazuje utrpení, týrání, zanedbávání či opouštění. Nic z toho ovšem neplatí pro lovecké psy, na které se tento zákon nevztahuje.
Zatímco je kupříkladu zakázáno používání obojků s elektrickým šokem nebo přivazování zvířat k jedoucím motorovým vozidlům, býčí zápasy a lovecká tradice, ať už je s tím spojeno cokoli, je ze zákona vyňato. Stejně jako jsou zakázány cirkusy se zvířaty, ale připouští se tradiční a populární oslavy s býky.
Ve Španělsku je registrováno více než 800 tisíc lovců se statisíci loveckých psů. Lovecké svazy vyvinuly intenzivní politický tlak, aby jejich psi nebyli považováni za „běžná společenská zvířata“. Lovečtí psi jsou tedy oficiálně označováni jako „pracovní nástroje“, nikoli primárně jako domácí mazlíčci a zákon se na ně tedy nevztahuje.
Nejenom španělské, ale i mezinárodní organizace volají po změně zákona a konce krutého zacházení s loveckými psy ve Španělsku. To, co je zde považováno za tradici a vyjmuto ze zákona na ochranu zvířat, je pro zbytek světa a ochránců zvířat šok. Pravidelně se pořádají pochody, demonstrace a podepisují se petice, tlak na vládu se vede ze všech stran.
Extrémní krutost vůči galgům byla úřadům mnohokrát hlášena a různé charitativní organizace se opakovaně s vládou setkaly s návrhy konkrétních opatření, ale tyto návrhy zůstaly v „limbu“ bez jakéhokoli odezvy. Místní lobby a takzvané právo na tradici je tak ve Španělsku zatím silnější než humanita.
Každoročně se 1. února ve Španělsku i po celém světě koná Světový den galga. Tento den je věnován zvyšování povědomí o těžké situaci, zneužívání a opouštění španělského chrta na konci tradiční lovecké sezóny. Kolik sezón ještě uplyne, než se situace změní a lovečtí psi budou považováni za zvířata, a ne pouhé nástroje potěšení a rychlé spotřeby?
Ne všechno španělské je zalité sluncem a lidská krutost nezná hranic.
Poznámka na závěr. Fotografie a videa ukazující realitu života loveckých psů ve Španělsku, která jsou jednoduše k dohledání na internetu, záměrně nebyla v článku použita.
