Článek
I já jsem to měla stejně. Jako dítě jsem si vyžebrala špice, pak přišel německý ovčák, anglický stafordšírský bulteriér, americký stafordšírský teriér a naposledy dobrman. Možná mi některý z pejskařů potvrdí, že můžete mít v životě dvacet psů a všechny bezvýhradně milujete, ale jenom jeden vám navždy přiroste k srdci. Pro mě to byl dobrman Oliver.
Když odešel, žádného dalšího dobrmana jsem už nechtěla. Nemohl by totiž být stejný. Navíc v Barceloně, kde žiji, některá plemena podléhají licenci a jejich vlastnictví je trochu svízelnější. Kromě toho, věřte nebo ne, většina psů je zde adoptovaných a po parcích běhají ti nejrozmanitější chlupáči všech velikostí, barev a temperamentů, které si umíte představit.
Důvod je prostý. Katalánci totiž psy milují a šance, že si opuštěného pejska někdo osvojí, je větší než jinde v zemi. Proto se sem ve velkém importují opuštění, pouliční a odložení psi hlavně z jihu Španělska.
Takže i já jsem podlehla trendu „nekupuj, radši adoptuj.“ Tohle všechno vyprávím proto, abych tím podpořila vlastní kvalifikaci k porovnání života se psem s rodokmenem versus výsledkem nekontrolované reprodukce.
O každém pojmenovaném a vyšlechtěném plemenu se snadno dozvíme spoustu informací. O inklinaci k některým nemocem, jeho dispozicích k určitému typu chování, energii, vhodnosti pro začátečníky, k dětem, k práci, tendencím, náročnosti atd.
O křížencích nevíme nic. Můžeme sice předpokládat a kvalifikovaně se dohadovat, ale pravdou zůstává, že zkrátka nevíme. I kdybychom si byli jisti, že matka byla border kolie a otec pravděpodobně německý ovčák, co si z koho vezme a jak v jakém poměru se geny pomíchají a zmutují, nemůžeme tušit.
Navíc existuje velká spousta kříženců z kříženců a výsledkem je krásný nebo roztomile ošklivý malý nebo velký chlupáč s vlastní identitou, mentalitou a neopakovatelným vzhledem.
Také si můžeme nechat udělat genetický rozbor ze vzorku DNA, ale bude nám to stejně k ničemu. Proč bychom to taky dělali? Pejsek je náš a hotovo.
Z praxe barcelonské psí školky, kterou prošlo přes pět set různých psů mohu potvrdit, že většina plemen skutečně disponuje společnými povahovými rysy a bývá až legrační pozorovat určité stereotypní chování. Dramatičtí husky, nervózní border kolie, ovčáčtí psí policajti, škodolibé čivavy, únavní jack russellové nebo pohodoví bišonci.
A pak přijde kříženec, u nějž se nedá předpokládat vůbec nic. Sice vypadá trochu jako směska jezevčíka s jakýmsi teriérem, ale taky to klidně může být corgi šmrncnutá pomeranianem a stereotypy jsou fuč.
Jednu věc ale měli téměř všichni kříženci společnou. Byli o poznání klidnější, přizpůsobivější a ochotnější ke změnám, s vyšší tolerancí k psímu i lidskému kolektivu.
Fakt, že kříženci jsou velmi pravděpodobně adoptovaní psi, záměrně vynechám. Osud a pohnutá historie se do jejich vzorců chování sice také zapsala, ale psi mají úžasnou schopnost žít přítomností a milující rodina ve většině případů trauma dokáže přepsat. O tom ale řeč není.
Každé štěně je roztomilé. Z chlupaté kuličky vyrůstá hravé mládě s nekoordinovanými pohyby a začíná projevovat svou povahu. Když jsme si pořídili labradora nebo zlatého retrívra nebo jakékoli jiné plemeno, víme, jak bude v dospělosti vypadat, kolik asi bude vážit a na co si dát pozor.
Jenomže takový malý ďáblík neznámého původu je jako tajemný vzkaz v láhvi. Rozšifrovat jeho velikost sice nemusí být až tak těžké podle věku a aktuální váhy, ale tak přesnou informaci často nemáme k dispozici, a i tak je předpoklad velmi orientační.
Vzrůst psa je první velkou neznámou, pokud si pořídíme štěně neznámého původu. A dobrodružná jízda teprve začíná. Ani starší kříženec, jehož původ můžeme víceméně správně odhadnout, nám nesplní pražádná očekávání založená na určitém vzorci.
Kromě jediného. Budeme mít zcela jistě jedinečného psa, jehož křížením zanikly nebo se modifikovaly vlastnosti typické pro určité plemeno. Při výchově nám tak nezbyde nic jiného než se orientovat pomocí vlastního instinktu, což může být trochu dobrodružné, ale o to víc uspokojující.
Moje fenka je dcerou španělské mastinky a velmi pravděpodobně chrta. Mé podezření mi potvrdilo nezávisle několik veterinářů. A unikátní, to ona vážně je. Plachá a atletická po chrtovi a teritoriální po mastinovi. Pokud si takovou kombinaci neumíte představit, vězte, že u kříženců je všechno možné.
Tu mojí nezávislou holku, které je i hlazení protivné, bych nevyměnila ani za nic. Každý den mě překvapuje a odměňuje zároveň. Děláme spolu malé krůčky a učíme se navzájem.
Jestli preferujete určité plemeno podle toho, co od něj můžete očekávat nebo vám přespříliš záleží na estetice, pak pro vás kříženec není.
Ale pokud hledáte hlavně společnost, pak dejte kříženci šanci, útulky jsou jich plné. Trocha dobrodružství a spousta lásky se vám vyplatí. Budete mít psa jako nikdo jiný. A pravděpodobně vděčnějšího a také zdravějšího.
