Článek
Štěstí to ale bývá prchavé stejně jako okamžik pod vánočním stromečkem, ať už jsou obdarovanými děti, partneři nebo rodiče. Vždy je to upřímný a dobře míněný dar, který má přinést radost a přátelství.
Jenomže v tom je právě ten zakopaný pes. Přátelé se totiž darovat nedají. Přátele si vybíráme sami, stejně jako si musíme vybrat psa, pokud po něm opravdu toužíme.
Nepadnoucí košile nebo kabelka, která nevyhovuje našemu vkusu, se dají vyměnit, poslat zpátky do oběhu nebo zastrčit na dno skříně. Stejně jako kniha, kterou si nikdy nepřečteme a pošleme dál nebo zážitkový kupón, který darujeme někomu, kdo o něj upřímně stojí. Pokud se ale netrefíme se psem, zklamání a utrpení živé bytosti zabije každý dobrý úmysl.
Předpokládejme, že štěně nedarujeme nikomu, kdo by o něj nestál. Děcko už možná dlouho žebralo o štěňátko, babička oplakávala psa, který jí odešel do věčných lovišť, přítel si vždycky psa přál, ale rodiče mu ho nedovolili. A kamarádka si posteskla, že by si měla pořídit aspoň psa, aby nebyla pořád sama, když ji žádný chlap nechce.
Jak úžasný nápad, udělat jim radost zrovna na Vánoce. Jenomže radost to bývá právě jen na ty Vánoce. Pak přijde na řadu život.
Není nic hodnotnějšího než promyšlený dárek. Se zvířetem nedarujete pouze radost a štěstí, ale hlavně povinnosti. Z radosti se tak může velmi rychle stát oboustranné utrpení a z dobře míněného daru krutý trest.
Pro dítě, které chceme vychovávat k lásce ke zvířatům, je štěně skvělý dárek. Kromě toho, že bude mít parťáka, naučí se povinnostem a empatii. Ale všechny horoucí sliby žebrajícího dítka, jak se bude o vše starat, je za každých okolností třeba brát s rezervou.
I kdyby bylo sebevíc uvědomělé, všechny povinnosti související s péčí o psa na sebe vzít nemůže. Nepřevezme finanční závazky, nepostará se o nákup žrádla, návštěvy veterináře, ani o večerní venčení. Ani nezorganizuje náhradní péči, až bude celá rodina na letní dovolené. To vše je na dospělých.
Psa do rodiny pouze v případě, že si tak se vším rozmyslem přejí rodiče. Oni budou ti, kteří se o něj, jeho výchovu a každodenní život budou starat. Štěně není jenom dárkem pro dítě, ale hlavně další povinností pro rodiče, kteří se musí zodpovědně a se vší vážností pro nového člena rodiny rozhodnout. Jedině v tom případě je pes pod stromečkem ospravedlnitelný.
Není nic horšího než pozdější zklamání či přecenění vlastních sil vyřešit opuštěním psa. A nejde přitom jenom o tu chlupatou chudinku, která vůbec za nic nemůže a v lepším případě se musí vrátit k chovateli, v horším do útulku.
Jde o také o to, co tím předáváme dětem. Pomineme-li dětské zklamání nad ztrátou kamaráda, učíme ho krutosti ke zvířatům a lehkovážnosti. Tudíž přesný opak empatie a zodpovědnosti, pro kterou jsme se pro psa v rodině rozhodli.
Vánoční euforie dokáže skutečnou podstatu daru obalamutit radostí, štěstím a všeobecnou pohodou. V takovou chvíli si možná ani neuvědomujeme, že obdarováváme nikoli roztomilým stvořením, ale především zodpovědností, vysokými finančními náklady a dost možná velkým zklamáním.
Scénářů může být bezpočet a netýkají se jenom rodin s dětmi. Představte si třeba, že od dětství toužíte mít psa. Jste si vědomi všech úskalí a víte, že váš život dalších minimálně deset let nebude stejně svobodný jako dosud. Jste připraveni to všechno podstoupit, až nastane ten správný čas. Psa nemáte prostě proto, že ten správný čas ještě nenastal. O svém snu jste se několikrát zmínili před přítelkyní.
Jenže ouha. Zapomněli jste se jí svěřit, že ve vašich snech hraje hlavní roli německá doga, jakou měl váš dědeček, když jste byli malé dítě. Ležela mu u nohou, když kouřil dýmku a četl si u toho noviny, a vás ten obrázek celý život romanticky provází. Jenomže přítelkyně vám darovala bišonka s mašličkou kolem krku. Ona se totiž velkých psů bojí. Pes jako pes, ne?
Smutnou babičku jste štěnětem možná rozveselili a ona na chvilku zapomněla na ztrátu posledního pejska, který jí připomněl, že život je konečný. Aspoň nebude pořád sedět sama doma. Zase bude chodit na procházky a o někoho se starat, však ono jí to prospěje.
Jenomže když byl poslední pejsek štěně, babička byla mnohem mladší a při síle. Vytírat loužičky, uklízet štěněcí spoušť a naučit pejska aspoň trochu poslouchat je už teď úkolem vysilujícím. A co když bude muset zůstat v nemocnici nebo nedej bože….Co pak se psem? Pochopitelně, že jste připraveni i na tuto možnost, že? Psa si jistě rádi vezmete zpátky a budete se o něj zodpovědně starat. Alespoň tak velí zdravý rozum.
A ta kamarádka, která nemá chlapa? Možná vám nedošlo, že to jen tak plácla. Nebo o tom sice vážně uvažovala, ale pragmatismus zvítězil nad neodbytnou myšlenkou. Vždyť žije sama a chodí do práce. Ale z vašeho vykutáleného dárku má samozřejmě radost.
Ale co čert nechtěl, ona si toho přítele nakonec našla a teď už nemá na štěně ani pomyšlení. Stalo se povinností a časem, který krade nové známosti. A ke všemu má ten její nový chlap alergii na psy. Co teď? Nezbyde vám nic jiného než si psa vzít zpátky nebo jí s péči pomoct. Přece jí nedoporučíte, aby se vzdala chlapa nebo psa odložila? Asi to nebyl od začátku ten nejlepší nápad.
Z chlupatého dárku se snadno může stát danajský dar a mnohé by o tom mohli vyprávět provozovatelé útulků. Když už darovat psa, pak jedině se záručním listem. To znamená se slibem, že se o psa postaráte sami, když to nevyjde.
Vánoce jsou svátky klidu, pohody, rodinného setkávání a pohody. Je těžké si právě teď připustit úskalí života s novým rodinným členem po příchodu všedních povinností a každodenního rytmu.
Chcete-li už někoho potěšit vysněným pejskem, nezamýšlejte to jako překvapení, které je smyslem vánočních dárků. Psa si musí každý vybrat sám a samostatně se o vlastní zodpovědnosti rozhodnout. Jedině tak má partnerství člověka a psa smysl a dobré vyhlídky na vzájemně spokojený život. Všechno ostatní je jako koupě stíracího losu. Vyjít to může.
Darujte jenom takové dárky, které budou přinášet radost i po Vánocích a nestanou se břemenem a zodpovědností. Se psem jste totiž darovali i omezení svobody a trvalý příkaz na nemalé finanční částky. O tom si musí rozhodnout každý sám.
Z dobře míněného daru se může stát trest pro všechny, včetně nebohého němého stvoření, které se nevinně stalo obětí něčí neuváženosti.
Pokud obdarovaný v péči o psa selže, není to selhání jeho, ale vaše. Měli jste totiž vědět, že přátele si musí každý vybrat sám a zodpovědnost je osobní volbou. Důsledky za nevhodný dar byste měli přijmout sami.
Řeč byla o psech, ale totéž se týká i koček a ostatních zvířat. Přátelé a povinnosti se prostě nedarují.
