Článek
Určitě jste již mnohokrát slyšeli větu: „Nevěřím lidem, kteří nemají rádi zvířata.“ Nebo „Jsem podezřívavý k lidem, kteří nemají rádi psy, ale věřím psovi, když nemá rád člověka.“
Slavných lidí šířících do světa podobné úvahy, pochopitelně včetně nesmrtelného George Orwella, bychom našli bezpočet. Bez ohledu na jeho původ je sentiment za touto frází stejný: mnoho lidí věří, že láska ke zvířatům je klíčovým ukazatelem charakteru člověka.
O žádném citátu proklamujícím opak nevím. Buď se k mně nedostal nebo se odpůrci zvířat, potažmo psů, neodváží svůj postoj vytrubovat do světa.
Říkat některým lidem, že nemáte rádi psy, je jako říkat jim, že nemáte rádi děti. Považovali by to za nepochopitelné, protože pro mnohé z nás psi zkrátka dětmi jsou.
Není mnoho lidí, o kterých se dá říct, že nemají rádi zvířata obecně, ale existuje poměrně dost těch, kteří zkrátka nemusí psy. Ale proč tomu tak je?
Důvody by se daly shrnout do dvou oblastí.
Asociace
Její nedostatek dle mého názoru mezi nepřáteli či, abychom nebyli tak dramatičtí, nepříznivci psů, převažuje. Proč si to myslím? Protože jsem s mnohými mluvila. Jejich názor mě totiž zajímá. Ne protože bych jim ho chtěla vyvracet, ale protože ho chci prostě lidsky pochopit.
Člověk, který nebyl vychován ve vztahu k přírodě a v rodinném prostředí se žádná zvířata či psi nevyskytovali, si ani vztah vybudovat nemohl. Tudíž je pro něj těžké chápat pouto, které pro nás, milovníky psů, tolik znamená.
Pokud rodiče navíc své děti vychovávali ve víře, že psi jsou špatní, pravděpodobně si toto přesvědčení přenesou do dospělosti a budou se psům vyhýbat, aniž by je skutečně poznali.
Negativní asociací může být nepříjemný či traumatický zážitek. Je pochopitelné, že jste ke psům rezervovaní, pokud jste se stali obětí útoku či pokousání psem. Ale nemusel vás zrovna v dětství žádný pes ohrozit, stačí, že jste byli svědky opravdové psí rvačky. A je vymalováno. Pokud se s takovým prožitkem správně nepracovalo, úplně pro doživotní přesvědčení, že psi jsou zlé šelmy, kterým je potřeba se vyhnout, postačí.
Na druhou stranu znám ze svého okolí pár lidí, kteří konvertovali na naši víru poté, co byli poněkud nedobrovolně hozeni do vody a naučili se plavat. Teď už by svého čtyřnohého miláčka nedali ani za nic. Neradím ale odpor k psům lámat přes koleno.
Čistota
Nic si nenalhávejme. Psi skutečně línají, v tlamě se jim honí jedna bakterie za druhou a z kožichu jim doma spadne nános všeho, co si přinesou zvenku. Pohled na psa, který sežere ze země všechno možné, občas si ďobne i do hovínka, skutečně vábný není.
A my, jejich lidi, si klidně necháme olíznout obličej, a ještě se u toho tváříme zjihle. No fuj! A k završení všeho si takovou špindíru nehygienicky pozveme do postele. To už je vrchol, že? A přesto je nás takových, věřte nebo ne, většina.
O nevábném odéru ani nemluvě. Popravdě je to smrad někdy skutečně třeskutý, zejména po dešti. Nebo když se takový zlatý retrívr slastně vyválí v bahnité kaluži a otřepe několik metrů do dálky. No jo, ale když on je přitom tak šťastný! Tak se holt zase vykoupe.
Nejde ovšem jenom o domácí hygienu, ale také, a troufnu si říct, že o to jde zejména, jsou znečištěná veřejná místa. A za to si, popravdě řečeno, můžeme sami. Počůrané a páchnoucí rohy domů a exkrementy na trávě před domem jsou opravdu k vzteku. Ale za to ti psi vážně nemohou.
V tomto případě nejde o nelásku k psům, ale k jejich majitelům. Ať si říká kdo chce, co chce. Z logiky věci totiž vyplývá, že nemít rád psy kvůli tomu, že kálí, je blbost. Nemít rád jejich páníčky, kteří po svém psovi neuklidí, je věc jiná.
Ale rozumím tomu. Kdyby nebyli psi, nebyly by ani hovínka a počůrané omítky, že?
Zkrátka když už prý nutně potřebujete psa, neotravujte s ním nikoho dalšího. Zavřete si ho na dvoře nebo na zahradě, ať dělá, co má. A tím je hlídat. Případně čichat jako policejní pes. Nebo hlídat stádo. Pracovní roli mu nikdo nebere.
IMG_0073
Sáhněme si, my miláčci psů, do svědomí. Ve své lásce a víře dokážeme být dost urputní a nekompromisní. Mám pro nás ale jedno doporučení. Je marné někoho přesvědčovat, aby měl něco nebo někoho rád nebo se mu to či ono líbilo. To by byla zbytečná ztráta energie a času, kterou můžete raději věnovat svému chlupáči.
Je to jako byste mě přesvědčovali, aby se mi líbila fialová barva nebo mi zachutnala červená řepa.
Většina krutého zacházení a týrání psů pochází od těch, jež je vlastní a tvrdí, že jsou milovníci zvířat. Ne od lidí, kteří se od nich férově distancují. Nad tímto faktem doporučuji se zamyslet, až budeme příště ohrnovat nos nad lidmi, kteří naši lásku nesdílejí.
Že někdo, ať už z jakého důvodu nemá rád psy, je to jeho vlastní přesvědčení, a my ostatní ho musíme respektovat. Neříká to vůbec nic o jeho charakteru ani morálce.
