Článek
Abych se vám představil. Říkejte mi třeba Max. Jsem pes plemene i věku univerzálního, takže můžu být malý chlupatý oříšek nebo labrador, kterého vídáte s paničkou po cestě do pekárny. Jsem typický představitel velké psí rodiny a ujal jsem se role mluvčího. HAF.
Návod pro moji rodinu natlapkám později, protože jim taky mám co poradit. Ale své lidičky znám, mám je rád a oni mě taky.
Dneska bych chtěl něco vyštěknout na cizince, kteří mě potkávají na procházce s mým člověkem.
Víte, asi jsem zrovna na vodítku. I když se mi moc nelíbíte, nemůžu před vámi utéct, a ještě k tomu cítím, co si o tom všem myslí moje maminka. Vím to proto, že to prostě vím. Na tom nesejde a stejně byste to nepochopili.
Netuším, jak to máte vy lidi, ale my psi cítíme věci, že byste se asi divili. Dokonce poznám, když je panička nervózní a tluče jí srdíčko rychleji než obvykle. No a když ona není ve své kůži a drží mě přes ten provaz křečovitě, nebo za něj dokonce tahá, prostě znervózním taky.
Abych vám zakňučel pravdu, nejlepší lidi kromě mé velké rodiny jsou ti, kteří si mě vůbec nevšímají. Vážně mě nemusíte na ulici zdravit, říkat mi, jak jsem roztomilý a zamilovaně mi hledět do očí. Já vím, že jsem krásný, protože maminka mi to říká pořád.
Když už mi nutně musíte zalichotit a sáhnout si na mě, udělejte to prosím pěkně dle mého protokolu. Já se ten váš taky snažím dodržovat, když mi ho pěkně vysvětlíte.
A teď tedy k tomu našemu seznámení. Co vy to lidi pořád máte s tím plácáním po hlavě a strkáním mi vaší ruky před čumák? Trochu jsem si na tyhle vaše divné manýry zvykl, ale to neznamená, že mi jsou příjemné. Řeknu vám to jinak. My psi to vážně nesnášíme.
Proč si myslíte, že když na mě vztáhnete ruku, budu štěstím bez sebe? To jste si ještě nevšimli, že se přikrčím nebo couvnu, když mě chcete pohladit po hlavě? Ještě jsme spolu neměli tu čest, tak se prosím chovejte slušně. Maminku taky nepoplácáváte, tak proč mě?
A buďte rádi, že jsem tak dobře vychovaný, protože vy jste pro mě hrozba. A nechápu, že si tak libujete v tom, že mě děsíte, když mi chcete udělat dobře. Protože mi asi nerozumíte, tak vám to vysvětlím po lopatě.
Ani se nepozdravíte s maminkou a rovnou ke mně přijdete zepředu, abyste se mi podívali do očí. To si myslíte, že je slušné? Mezi vámi lidmi asi ano, ale my to máme jinak, tak to prosím přijměte jako fakt.
Pak se nade mě nakloníte, protože jste velcí. Copak já vím, co mi chcete? Ani mi nedáte čas, abych zjistil, co jste zač a už mi vyhrožujete. A ještě k tomu ta vztažená ruka nad hlavou. Tak co si já o tom mám prosím pěkně myslet? To, že se přikrčím a couvnu je to nejmenší, jak vám dát najevo, že jsou mi vaše projevy protivné. A je mi jedno, co mi chcete.
A taky je spoustu lidiček, kteří se mi postaví přímo před hlavu a strčí mi ruku před čumák. No to jste mi pomohli. To mi jako chcete dát pěstí?
Že mě může moje maminka nebo tatínek nebo ti, které dobře znám, hladit, všelijak mačkat a dávat mi pusy, neznamená, že si to můžete ke mně dovolit taky. Vy jste totiž cizák. A je mi úplně fuk, jaké máte úmysly. Jak to mám proboha poznat?
Ale budiž. Jestli to myslíte dobře, tak to taky dobře dělejte a budeme spokojeni všichni. Já na vás nebudu vrčet, štěkat a couvat před vámi. A jestli jo, tak mě prostě nechte být.
Určitě mi teď chcete říct, že někteří mí kámoši k vám běží rovnou a třeba na vás i radostně skáčou. To je ale jejich věc, ne moje. Asi se jim z nějakého důvodu líbíte, ale vybrali si to sami. Nás ostatní prosím respektujte.
Praktický rychlokurz psa Maxe:
Za prvé. Za každých okolností napřed prohoďte pár slov s paničkou nebo s páníčkem nebo s tím, kdo je zrovna na druhém konci vodítka. Já poznám, co si on o vás myslí. A jestli bude souhlasit, vynasnažím se tedy být milý a trpělivý.
Za druhé. Nesahejte mi na hlavu. To je mi vážně protivné a když jste moc hrr, můžu se i vylekat. A to fakt nechcete.
Za třetí. Ta ruka před čumákem nedává vůbec žádný smysl a nechápu, proč to děláte. Já vás přece cítím i tak. Zůstaňte na chvilku v klidu stát, nejlépe po mém boku. Když budu chtít, přiblížím se a očichám si vás sám. A nebo taky ne. A pak byste to měli respektovat. Haf.
Za čtvrté. Když se mi opravdu budete chtít vetřít do přízně, nesklánějte se nade mnou, ale sedněte si vedle mě na bobek a dívejte se aspoň chvilku jinam nebo ze strany, abych se nevyděsil, že chcete bojovat. Protože tak to děláme my psi. Když mě nebudete probodávat očima, pochopím, že nemáte špatné úmysly.
A ještě tip na závěr. Když mě budete chtít jóóó potěšit, podrbejte mě na zadku. Tam co mi končí ocas. To mám totiž moc rád a sám si tam špatně dosáhnu. Hafi hafi
Co jsem si tak všiml, vy lidičky to máte přece podobně. Taky se nehladíte, nemuchláte a nepoplácáváte po hlavě na potkání, i když se vůbec neznáte.
Až mě příště potkáte na ulici a budu se vám zdát tak roztomilý, že nebudete moct odolat, vzpomeňte si na můj rychlokurz. Třeba vás za to z vděku i olíznu.
Haf haf haf
