Článek
Se psy je potřeba se učit stejně jako s dětmi. Nebudeme s nimi sice číst a psát, ale musíme je naučit žít s námi ve světě plném jiných lidí, zvířat a všelijakých zvuků. Děláme to nejen pro ně, ale i pro sebe a vzájemně spokojený život. Nesmíme zapomínat, že psa nemáme jenom kvůli radosti a společnosti, ale máme za něj a za jeho pohodový život velkou zodpovědnost.
Jednodušší pořízení je se štěňaty, která jsou do jisté míry nepopsané listy. Když říkám do jisté míry, pak tím mám na mysli jejich matku a sourozence. Od nich totiž štěně získává první a velmi důležité sociální dovednosti. Matka i ostatní štěňátka ho usměrní. Brácha zakňučí, když ho při hře kousne příliš silně a matka mu vyčiní pro nás leckdy poměrně krutým způsobem. Štípne ho, plácne nebo s ním klidně zatřese. To si ale může dovolit jenom jeho vlastní matka, vy to nedělejte.
Nesmíme zapomínat, že psa nemáme jenom kvůli radosti a společnosti, ale neseme za něj a za jeho spokojený život velkou zodpovědnost. Kdyby si čerství majitelé byli vědomi svého nezastupitelného postavení v novém psím životě, ubylo by i množství pejsků v útulcích.
Jak jsem již zmínila, první dovednosti a základy komunikace se štěně učí od mámy. Proto je tolik důležité nevěřit chovatelům, kteří vám s klidným svědomím svěří štěně mladší osmi týdnů nebo se zdráhají vám jeho mámu představit. Dobrý chovatel vás s vrhem a jeho matkou seznámí ještě předtím, než si ho po osmi týdnech odnesete domů. Pokud se brání a štěně vám předá někde na neutrálním území, zpozorněte. Něco tu nehraje.
Se socializací je zapotřebí začít okamžitě a přijmout ji jako nezbytnou součást výchovy. Dokud nemá pejsek všechny vakcíny, nemůžete ho sice vodit po ulici a po parku, protože nebezpečí je pro něj příliš velké, ale můžete ho nosit v náručí a začít seznamovat s životem.
Dovolte kolemjdoucím a probíhajícím dětem, aby se s tím roztomilým uzlíčkem pomazlili, ale vysvětlete jim, proč ho nemůžete nechat běhat. Zastavte se s ním na křižovatce plné aut a třeba ho i vezměte na projížďku metrem, o autě ani nemluvě. Pozvěte na návštěvu přátele a rodinu a nejlépe se psem, pokud má všechna platná očkování. A ničeho se nebojte.
Zdravý dospělý pes štěněti neublíží. Naopak bude jeho nezbedné chování tolerovat, přestože by to u dospělého psa neakceptoval. Když ho bude štěně moc otravovat, někam si zaleze nebo mu dá najevo, kde jsou hranice. Štěňata totiž vylučují oxytocin, ze kterého jihneme my i oni. V tomto ohledu je to stejné jako vztah dospělý a dítě.
Důležité je také začít nechávat pejska doma co nejdřív samotného. Zajděte třeba se smetím a vraťte se za pět minut. Příště se stavte u sousedů na skleničku a prodlužujte dobu, kdy bude štěně doma samo. Hlavně ho nevystavujte příliš dlouhé samotě od samého začátku a pak ho nekárejte za to, že udělalo loužičku.
Vystresovaný pejsek je totiž přesně to, co nechcete. Naopak, pokud ho naučíte, že je v pořádku vydržet chvíli o samotě, protože se určitě vrátíte, předejdete tak úzkosti z odloučení, která je jednou z nejsložitějších k nápravě a velmi by vám v budoucnosti zkomplikovala život. Upozorňuji, že nejsem zastáncem domácích klecí, i když vím, že je to v mnoha domácnostech populární řešení. Bez ní to jde ale taky.
Socializace je ovšem pojem daleko širší a zahrnuje celou škálu psího života, včetně domácích zvuků jako je televize, zvonění telefonu, vysavače, pozvané společnosti apod. Dělejte vše, jak jste zvyklí, a štěně rozhodně nevylučujte, a to ani ze zdánlivě dobrých úmyslů. Připravte ho na život v domácnosti, ve městě, v autě, zkrátka tak, aby vám mohl dělat společnost při vašich aktivitách. Klidně si s ním zajděte na kafe do kavárny. Jediné, na co musíte v raném věku velmi dbát, je dostatek odpočinku.
Další fáze začne ve chvíli, kdy veterinář potvrdí, že má štěně všechna očkování a může se konečně proběhnout i venku. Procházky by měly být oboustranně radostné. Dovolte štěněti seznámit se s prostředím a berte ho i na neznámá místa. Kolem domu bude brzy znát všechny pachy, tak se přesuňte jinam a nechte ho očuchávat vše, co mu bude připadat zajímavé.
Stále nevíme úplně všechno o tom, co psi dokáží čichem detekovat. Ale víme, že je čich pro psa důležitý z mnoha důvodů a jedním z nich je vlastní bezpečnost. Věděli jste, že z čůránku pejska, který prošel před chvílí kolem, váš pes dokáže poznat, jestli mu od něj číhá nebezpečí? Jestli je to pes nebo fena, zda trpí nějakou nemocí a není-li důvod mít se na pozoru.
Nikdy proto nepodceňujte čichání. Je základem psí komunikace a tu mu brát v jeho zájmu nemůžete. Nebuďte proto při procházkách netrpěliví a pro štěně to platí obzvlášť. Musí se naučit ve světě orientovat a čichem mu to jde nejlépe. Psi, kteří dostatečně nečichají, mají větší tendence k nervozitě a úzkostem.
Určitě také nechcete podcenit seznamování štěněte s ostatními psy. Ty z vašeho okolí a rodinné psy už asi zná a ví, co od nich může očekávat. Musí se ale naučit komunikovat také s cizími psy. Nechcete mít později doma psa, který vrčí a štěká na všechno, co má čtyři packy, jenom protože jim nerozumí.
Pro štěňata se někde organizují speciální kurzy, což je fajn začátek. Podívejte se, jestli ve vašem okolí nějaké nejsou. Bývají zaměřené hlavně na prvotní komunikaci. Štěně má možnost se seznámit s podobně starými mláďaty a naučí se v bezpečném a kontrolovaném prostředí základům komunikace. A kdo ví, třeba si tam najde i nějakého kamaráda a později budete moct s ním a jeho páníčkem podnikat společné výlety.
Nejvíc se ale štěně naučí od dospělých psů. Vyjděte do parku, nechte ho očichat a pozdravit se s kolemjdoucími a neškubejte v panice za vodítko pokaždé, když se k vám ze zvědavosti přiblíží jiný pes. Dovolte mu v jeho vlastním režimu, ale pod kontrolou, poznávat svět a naučit se komunikovat s ostatními psy. Jedině tak se vyvarujete budoucím projevům agrese.
Pokud tyto důležité etapy v psím životě přeskočíte, pravděpodobně se budete později potýkat s různými strachy, úzkostmi a problematickým chováním. Důkladná a nepodceněná socializace od samého počátku je to nejlepší, co můžete pro svého psa, a nakonec i sami pro sebe, udělat.
Tím to ale nekončí. Pokud uděláte v prvních měsících dobrý kus práce a později psa zavřete na zahradu s tím, že jste splnili úkol, můžete pak začít prakticky od začátku. Socializace není jednorázová záležitost, i když počátky jsou ve vývoji psa nejdůležitější. Berte s sebou pejska všude a vždy, když budete moct.
Také mějte na paměti, že pes se bude bát stejně jako vy. Proto buďte na procházkách v klidu a vyvarujte se nervozity nebo hysterických projevů. Když budete mít strach vy, přenesete ho na psa. Oni totiž dokáží přesně poznat, jak se vy sami cítíte. Pokud jste vystrašení, pes si myslí, že je k tomu důvod. Případně vás bude chtít chránit. V obou případech budou jeho reakce nežádoucí. Váš klid je to, co pejsek potřebuje ze všeho nejvíc.
Buďte opatrní, ale ne úzkostliví, psi si většinu záležitostí vysvětlí mezi sebou. Pokud tomu svému nedovolíte naučit se komunikovat, vypěstujete v něm stres, a ještě ho do budoucna vystavíte nebezpečí, kterému by se jinak sám mohl vyhnout.
Důkladná socializace sice začíná u štěněte, ale není nemožná ani u starších a adoptovaných pejsků. Jenom trvá déle a bude vás stát víc trpělivosti a pochopení. Je hlavně o malých krůčcích a vítězstvích. O tom ale příště.
www.akc.org/expert-advice/training/puppy-socialization/
