Článek
Majitelé psů to dobře znají: zmizí ponožka ze sušáku, spodní prádlo z koše na prádlo nebo tričko z postele. A o chvíli později ho pes vítězoslavně nese v tlamě nebo se kousky najdou později při úklidu. Pod postelí, v pelíšku, pod polštářem, či dokonce zahrabané na zahradě.
Příkladem mohou být historky, kdy majitel marně hledá části svého prádelníku, až najde celou hromádku pod postelí. Pes si drahocené kousky schovával jako trofeje.
Jako potomci vlků si psi v sobě stále nesou silné instinkty. Ve volné přírodě vlci sbírají a přenášejí různé předměty – zbytky kořisti, kosti nebo zajímavé materiály – do svého doupěte. Přenášení předmětů v tlamě je proto pro psa přirozené chování. Pro psa tak může ponožka představovat jakousi náhražku kořisti nebo předmětu, který stojí za to odnést na bezpečné místo.
Proč psi trpí obsesí zejména na ponožky? Protože jsou silně nasáklé lidským pachem osoby, ke které má pes vztah. Pro psa taková ponožka znamená voňavý suvenýr majitele. Ponožka je také praktická – měkká, skladná a snadno se nese v tlamě.
Nemusí to být jenom ponožky, ale třeba papuče nebo boty, které nesou nesmazatelnou stopu jejich páníčka. Proto jsou také tak oblíbené.
Pro štěňata je ponožka také výhodná, protože se velmi snadno kouše a je lehká k přenášení. Během fáze prořezávání zoubků a při zkoumání, co svojí tlamičkou štěně dokáže, je taková ponožka nebo třeba podprsenka velmi vítaným předmětem.
Z takové kořisti se navíc může vyvinout honička po bytě, a to je ta nejlepší hra na světě. Pes upoutal pozornost svého páníčka a zábava může začít. Proč si to příště nezopakovat? V hlavě psa se stane něco úžasného – když ukradnu ponožku, páníček si mě všimne a bude honička.
Psi jsou velmi citliví na vztah se svým majitelem a některé předměty jim mohou pomáhat zvládat stres nebo samotu. Zejména ty, které mu majitele nejvíc připomínají. A co je víc než taková ponožka?
Pach člověka na psa působí uklidňujícím dojmem a pomáhá zvířeti cítit se bezpečněji. Proto si pes může odnést ponožku do pelíšku a spát s ní stejně jako dítě s oblíbenou hračkou.
Tento psí instinkt se dá dobře využít i v případě, že necháváte psa na hlídání ať už v rodině, u známých nebo v psím hotelu. Dejte mu s sebou použitou ponožku nebo třeba noční košili. Pes se bude mimo domov cítit daleko víc v bezpečí a na cizí prostředí si mnohem lépe zvykne.
Ne vždy je ale taková krádež prádla spojena se šibalstvím. Většinou jde o silné emoce, které mohou souviset i s nudou, separační úzkostí nebo stresem. Jedna věc je přenášení a kradení ponožek, druhá věc je jejich ničení, kousání či polykání. To většinou souvisí s nedostatečnými podněty a nudou. Zde je na místě zamyslet se nad rutinou a nabídnutí psovi fyzickou i mentální aktivitu, která mu může chybět.
Ve většině případů je ale krádež ponožek jen neškodným zvykem, který majitele spíše pobaví, než vyděsí. Existuje ale jedna situace, kdy se může stát problémem: když pes ponožku spolkne.
Veterináři se s podobnými případy setkávají poměrně často. Textilie patří mezi nejčastější cizí předměty, které musí z psího žaludku chirurgicky odstranit. Psi totiž někdy při hře nebo žvýkání kus látky spolknou.
Jeden majitel tří a půl leté německé dogy v USA spěchal na veterinární kliniku, protože jeho pes několik dní nežral, zvracel a posléze se začal svíjet v bolestech. Na rentgenu veterinář uviděl něco moc divného.
Psí žaludek byl plný velkého množství neidentifikovatelného materiálu, který se po dvou hodinách operace a dalším čase stráveném pečlivým počítáním – ukázal jako 43 a půl ponožky.
Taková krádež ponožky, pokud ovšem neskončí v psím žaludku, není nic trestuhodného. Ve většině případů nejde o neposlušnost ani schválnost. Jde o kombinaci instinktů, zvědavosti a silného vztahu ke svému člověku.
Právě proto se tolik ztracených ponožek nakonec objeví v pelíšku vedle psa, který spokojeně spí – obklopený tím, co považuje za věci nejcennější.
Pro psa totiž ponožka není obyčejný kus prádla, ale skutečný poklad.
