Článek
Psi štěkáním vyjadřují své emoce a potřeby, o kterých my lidé někdy napřímo mluvit nedokážeme nebo je vyjadřujeme skrytě. Případně se to nehodí. Psi nic jako naše zaobalování pravdy, vytáčky nebo skrývání neznají. V tomto ohledu jsou velmi průhlední.
My jim ale často nerozumíme a předpokládáme, že štěkají jen tak. Nebo protože jsou příliš otravní, příliš nevychovaní nebo vyhledávají pozornost jako neposedné děti. Dost často nás otravuje i štěkání vlastního psa, aniž bychom se snažili mu porozumět. Štěkot cizích psů je únavný téměř vždy, podobně jako neustálý jekot cizích dětí.
Jenomže psi většinou neštěkají jen tak. Bývá za ním vzrušení, strach, nuda nebo teritoriální ostražitost. Mezi další důvody štěkotu patří vyhledávání pozornosti, osamělost, separační úzkost, ale i bolest, frustrace nebo strach. Psi nám zkrátka štěkotem komunikují své pocity. Identifikace konkrétního spouštěče štěkání je klíčem k jeho pochopení a případnému řešení.
Stejně jako u lidí, kteří své emoce vyjadřujeme různě, i psi to tak mají. Proto jedni štěkají více, druzí méně a stereotypní rozdíl bývá patrný i mezi jednotlivými plemeny. Mezi největší „štěkače“ patří třeba jack russell, beagle, jezevčík nebo německý ovčák. Border kolie jsou kategorií samy pro sebe.
Můžete si pořídit psa, který štěkat vůbec neumí, a tím je basenji. Moc si ale nepomůžete, protože zatímco fyzicky pro něj štěkání není možné, umí vyluzovat jiné zvuky včetně jakéhosi jódlování, a to může být snad ještě protivnější než štěkot.
Ale pojďme si základní příčiny štěkání rozklíčovat.
Teritoriální štěkání
Psi mohou nadměrně štěkat na lidi, psy nebo jiná zvířata, která se nacházejí na jejich teritoriu nebo se k němu blíží. Teritorium vašeho psa zahrnuje nejenom oblast kolem jeho domova, ale i cokoli, co s vámi silně souvisí: vaše auto, trasu, kterou pravidelně chodíte při procházkách, vaše kancelář nebo další místa, kde tráví hodně času.
Je to výraz ochrany jejich území a zejména pastevečtí psi jsou v teritoriálním štěkání přeborníky.
Teritoriální štěkání bývá hlubší, může být doprovázeno vrčením a je poměrně intenzivní a nepřetržité. Je to psí způsob, jakým váš pes říká: „Bacha, možná máme problém.“ Zároveň tak varuje případného narušitele.
Držení těla je v pozoru stejně jako uši, hlava a ocas a celý je nakloněný vpřed. Může mít naježenou srst. Pes se tak dělá „větší“ a upozorňuje, že by neváhal kousnout.
Tenhle druh štěkání je přirozený a vlastně neznamená nic jiného než varování před možnými hrozbami nebo potenciálními vetřelci.
Na přílišné teritoriální štěkání někdo uplatňuje metodu „třikrát a dost“. Nechat psa na nebezpečí upozornit a po třetím či čtvrtém zaštěkání ho zarazit. Třeba ho odměnit za ticho. Nebo mu poděkovat. On si řekne své a vás ze štěkání nebolí hlava. Je to ale zkouška trpělivosti a konzistence.
Vzrušení
Pro psy je štěkot při jakémkoli vzrušení jedním způsobů, jak nadšení projevit. A platí nejenom vzhledem k vám nebo situaci, která ho vzrušila, ale také ve smečce. Psi se tímto štěkáním pobízejí k hrátkám a vysvětlují si své psí záležitosti. Ovšem pouze ty pozitivní nebo poťouchlé. Příliš velké vzrušení v psím kolektivu ale může vést ke konfliktu, tak pozor na to.
Vzrušující štěkot je ten, který pes používá, když se vrátíte z práce domů, je čas na dobrotu nebo držíte v ruce vodítko. Nebo když se s někým radostně vítá, třeba i s psími kamarády.
Tohle štěkání má obvykle střední nebo vysoký tón a doprovází ho uvolněné tělo, kterým výrazně pohybuje a máchá ocasem, někdy se přitom může i točit kolem dokola nebo podupávat packami. Někteří psi dokonce štěstím nebo vzrušením vyjí. Experty na štěkání a vyluzování všelijakých legračních zvuků jsou typicky husky.
Štěkání z vzrušení nebývá nijak rozsáhlé, pár přerušovaných štěknutí, dokud vzrušení neopadne.
Vynucování pozornosti
Někteří psi štěkají, aby si vynutili pozornost, a tohle štěkání může být poněkud otravné. Je to dlouhým řetězec jednotlivých ostrých štěkání s pauzami. Jejich řeč těla je často méně energická a uvolněná, o to víc sebevědomá. Ocasy mohou mít rovné nebo vrtící a uši sklopené, přirozené nebo v pozoru. V něčem na vás usilovně naléhají a umí být velmi urputní, aby dosáhli svého.
Pes je obvykle otočen směrem k majiteli nebo k věci, kterou chce. Například, pokud je pod pod gaučem míček, bude štěkat směrem k němu, aby vám vysvětlil, co po vás chce.
Může také žádat o žrádlo, vycházku, ale také se tak dožaduje hraní nebo pamlsků. Tady je ale na místě opatrnost a velký pozor. Pokud psovi vždycky vyhovíte, když kupříkladu žádá o pamlsek, jenom ho tím naučíte, že jeho způsoby fungují. Příště bude štěkat o to víc a nelze se mu divit.
Nuda a frustrace
Typicky se jedná o opakující se a monotónní zvuk se středním až vysokým tónem, který se u jednotlivých psů liší i v závislosti na plemeni. Může být doprovázen poťapáváním, kňučením nebo jiným frustračním chováním.
Štěkání z frustrace je obvykle známkou toho, že se váš pes nudí nebo mu chybí stimulace. Proto je nezbytné poskytnout mu dostatek příležitostí k pohybu, mentální aktivitě a socializaci. V horších případech může frustraci a nudu kromě protivného štěkotu provázet i destruktivní chování.
Unavený a mentálně stimulovaný pes je psem šťastným. To je zlaté pravidlo, které je potřeba mít stále na paměti.
Někteří psi nadměrně štěkají pouze tehdy, když se ocitnou v situaci z jejich pohledu zoufalé. Například když nemají přístup ke kamarádům nebo jsou omezeni na pohybu. Také psi ponechaní dlouho doma o samotě mohou zoufalství vyjadřovat takovým štěkáním.
Do této kategorie spadá i separační úzkost, kterou je zapotřebí řešit nejlépe s odborníkem. Je to jeden z nejnáročnějších úkolů k vyřešení psího stresu, ale pejskovi a potažmo i sousedům se dá s notnou dávkou trpělivosti pomoct.
Strach
Ne všichni psi jsou sebevědomí. Většina z nich má alespoň z něčeho nebo občas strach, někteří jsou ale bojácnější a úzkostnější nebo je mohou dokonce přepadat i panické stavy.
U úzkostlivých/bojácných psů bude jejich řečí těla obvykle ocas mezi nohama, a nízké držení hlavy. Štěkání ze strachu může znít zuřivě, má ale podstatně vyšší tón než jiné štěkání. Bývá až dramaticky pištící, někdo by mohl říct hysterické.
Štěkání ze strachu se často zaměňuje s agresivním nebo teritoriálním štěkotem. Právě tón hlasu a postavení těla ale jednoznačně napoví, kde je pravda.
Ze strachu si ale někteří pejsci koledují o pěkný průšvih. Mohou totiž vyprovokovat jiného psa k útoku, pokud si nedají pokoj a s varováním ze strachu to přeženou.
Bolest
Psi také štěkají, když je něco bolí. Dávají tak svému okolí najevo, že potřebují pomoct, nebo že jim určité chování způsobuje bolest. Typicky ho můžete slyšet, když pes náhodou při běhu do něčeho vrazí, někdo ho při drsné hře chňapne trochu silněji, nebo když je napaden.
Tento štěkot má vysoký tón a může znít jako vyjeknutí nebo jako staccato a často rychle odezní.
Pokud váš pes takto štěká nebo vyjekne, když se ho dotknete nebo ho pohladíte, může ho něco bolet. Pak byste ho raději měli vzít k veterináři.
Přestože výše uvedené důvody jsou nejčastějšími stimulanty psího štěkání, jejich škála je mnohem širší. Pes může štěkat jako varování, aby se k němu nikdo nepřibližoval a zachoval si odstup. V tomto případě ho většinou provází vrčení. Někteří psi to dělají, aby si chránili misku se žrádlem nebo hračku. Pes se může během varování pohybovat směrem k hrozbě a zpátky. Tento projev je ale zapotřebí také řešit, protože může být potenciálně nebezpečný.
Nebo se pes docela obyčejně něčeho vyleká, stejně jako my vykřikneme hrůzou.To lze ale velmi lehce poznat. Nebo štěká v předzvěsti přírodního úkazu, třeba před bouřkou. Takové důvody ale nepatří k těm nejběžnějším, a proto je většinou nepotřebujeme vyhodnocovat a v případě nadměrného štěkotu cíleně řešit. Obvykle stačí je pochopit.
Psi také často štěkají ze solidarity. Zejména v psím kolektivu je to zcela běžný úkaz. Jeden pes cosi zavětří, zaštěká a ostatní se přidají, aniž by často tušili proč. Totéž se může dít při vzdáleném štěkotu, který vás pes slyší. Prostě se přidá a nakonec štěká půlka vesnice.
Přemíra každého štěkání zasluhuje pozornost. Nejhorší ze všeho je ale psa takzvaně „překřičet.“ Budete-li na psa ječet, volat a hlasitě se domáhat, aby ztichl, většinou si v ničem si nepomůžete, alespoň ne dlouhodobě. O fyzickém trestu ani nemluvě.
Základem je vědět, co psa k nadměrnému štěkotu nutí, a co vám tím sděluje. Pak je na řadě plán, jak mu ulevit. Každá příčina má své řešení, které vyžaduje důslednost a spoustu trpělivosti. Ta se vyplácí nejvíc.
Psi s námi umí komunikovat, s námi je to ale podstatně horší. My jim ne vždy rozumíme, a proto dochází k nedorozumění mezi psem a člověkem. Často úplně zbytečně.
Zdroje:
