Článek
Také váš pes někdy zavrčel na usmívajícího se cizího člověka bez zjevného důvodu? Co vypadá jako iracionální výbuch hněvu, může být ve skutečnosti sofistikovaná reakce zakořeněná v biologii. Psi jsou vybaveni mimořádnými smysly, které jim umožňují rozpoznat to, co my nemůžeme – včetně jemných signálů od lidí, které vyvolávají okamžitou nedůvěru.
Nejčastějšími důvody psí nedůvěry jsou: vysoká úroveň stresu nebo úzkosti, neobvyklé chemické pachy (léky, chemické látky, drogy atd.), řeč těla a tón hlasu
nebo podobnost osoby – vůně, držení těla, chování – s někým z minulosti psa. Mohou to být ale i zdravotní problémy.
Váš pes, který normálně vítá každého, protože má rád společnost, se proměnil v zuřivého šílence, když k vám na návštěvu přišla nová známá, nedej bože nový přítel. Nebo jste naopak trochu ve stresu vy, protože váš pes nemá rád návštěvy a vy nechcete, aby důležitého člověka vystrašil, ale on se k příchozímu nepochopitelně lísá.
A teď co? Je ta vaše návštěva dobrý nebo špatný člověk nebo jak to tedy vlastně je? Zdaleka ne vždy lze dostat psa na svoji stranu kapsou plnou dobrot. A charakter člověka nelze vždy soudit jenom podle reakcí psa. To by byl svět příliš jednoduchý.
Známe to asi všichni majitelé psa. Jindy klidný a dobře socializovaný pes v klidu leží pod kavárenským stolkem a okolí si nevšímá. Trpělivě čeká, až dopijete a dopovídáte, co máte na srdci.
Najednou vyletí jak střela, že by stolek i s vaším kafem povalil, a zběsile s vyceněnými zuby štěká na příchozího, který si chtěl vypít svůj šálek u vedlejšího stolku. Psa po lítém boji stáhnete zpět pod sebe a člověku, na kterém vám není vůbec nic podezřelého, se omluvíte. Nechápete, co se najednou stalo. Mohlo se stát mnoho věcí. Stačí, že onen člověk psovi připomíná někoho, kdo se k němu dřív nechoval hezky.
1. Pach
Člověk nemusí smrdět, protože se dlouho nesprchoval. Může to být právě naopak. Psi mají jasnou představu o tom, jak má člověčina cítit a tu oni mají rádi. Ale když to přeženeme s parfémem a svůj přirozený pach přebijeme, je to divné. Tedy psům.
Středobodem psí orientace ve světě je čich a kromě toho, že je mnohonásobně citlivější než ten náš, všechno o něm ještě zdaleka nevíme. Ale to, že někteří psi nesnesou pach alkoholu a rozpoznají nemocného člověka, je známo.
A také to, že čichem dokážou detekovat rozpoložení, nervozitu a strach nebo úzkost. Je velmi pravděpodobné, že když se budete někoho bát, bude na něj váš pes štěkat. A když se budete cítit nesví, váš pes to také pozná. Může vyčichat, že člověk má s nekalé úmysly nebo je v extrémním stresu.
Takže nový přítel, který přišel na první návštěvu, je velmi nervózní nebo třeba nemá rád psy a v duchu přemýšlí, jak se vašeho miláčka do budoucna zbavit. Nebo na sebe kamarádka vylila půl flakónu Dioru. A pro toho vašeho ťunťu se stali podezřelými číslo jedna.
Nebo je to celé vaše vina, protože jste z návštěvy tak znervózněli, že z toho chudák pejsek znejistěl. Je také dost dobře možné, že to bylo právě naopak. Že se návštěva chtěla vašemu mazlíkovi zalíbit a neudělala to zrovna šťastně.
2. Tón hlasu
Možná se návštěva s pejskem začala nadšeně vítat, aby si u vás udělala oko. Vstoupila příliš rychle do jeho prostoru, aniž by se s ním předtím v klidu seznámila. Třeba se v jejím hlase odrazilo všechno pokrytectví, s jakým se snažila ho získat na svoji stranu. To z ní ale rozhodně špatného člověka nedělá. Zejména pokud má se psy nevalnou zkušenost.
Psi lidské konverzaci nerozumí, ale jsou experty na nuance v hlase. Vyšší hlas je jim příjemnější, protože obvykle znamená radost a uvolnění. Proto také mají tendenci si z vás nic nedělat, když jim něco říkáte pisklavě vysokým tónem. Pokud chcete, aby vás v tu chvíli bral vážně, neječte na něj. Řekněte mu to rázně níž položeným hlasem.
Se stejnou logikou psi přistupují i k cizím lidem. Pravděpodobně se budou spíš radostně vítat s někým, kdo na ně bude mluvit vyšším hlasem a ignorovat či vrčet na cizího člověka s hlubokým hlasem.
Je vám to povědomé? Potkáte paní s psíkem: „K noze, Tobíčku,“ volá paní zoufale a prosebně na utíkajícího psíka. „No tak Tobíčku, vrať se k paničce,“ a ještě se za ním možná rozběhne. No to je panečku legrace, proč by si to pejsek neužil?
Druhý den potkáte stejného Tobíčka s páníčkem a situace se opakuje. Jenže páníček hvízdne a rázným hlubokým hlasem řekne: „Toby, k noze.“ Pes uběhne ještě metr, zastaví se, chvilku přemýšlí a k pánovi se vrátí.
3. Řeč těla
Psi spolu komunikují řečí těla a tu naši se naučili vykládat si po svém. Bedlivě nás pozorují a doplňují si tak mezery v porozumění. Problém může nastat, když si některá naše gesta a pohyby interpretují jinak, než zamýšlíme.
Třeba takový oční kontakt. V lidském světě jde o společenskou nutnost, v jejich mozečku se ale odehrává něco úplně jiného. Pro ně je oční kontakt nezdvořilý a může znamenat hrozbu. Samozřejmě, se svým psíkem máte vytvořený vztah, takže ho nijak neohrožujete, když mu láskyplně hledíte do očí. U neznámého psa se ale přímý pohled z očí do očí nemusí vyplatit.
Co cizí pes rozhodně neocení je, když se nad něj někdo naklání, přistupuje k němu s rozpaženýma rukama, začne ho objímat, sahat mu na hlavu nebo dělá jiné nepředvídatelné pohyby.
Tyto zásady seznamování se s cizím psem je dobré nejenom znát, ale naučit je i děti. „Ten je tak roztomilý“ s rozběhem a přivinutí se k psovi nebo pohlazení po hlavě je nebezpečná záležitost.
Zpátky k té vaší návštěvě. Jestli se pejsek nechová zrovna přívětivě, dejte návštěvníkovi instrukce. Nejlepší je psa si vůbec nevšímat, jako kdyby tam nebyl a žádnou hysterickou scénu nepředváděl. Ať si štěká, jak chce, však on za chvilku přestane.
Uznávám, že je to pro silné nervy, ale funguje to. Až se návštěva posadí a bude si s vámi chvilku povídat, pes přijde sám. Několikrát si ji očuchá a vsadím se s vámi, že než skončí večeře, bude jí ležet u nohou. Nebo si někam zaleze.
Obvykle se psy problém nemám. Vím, jak je respektovat, jak mluvit s nimi i jejich páníčky, jak se v jejich přítomnosti chovat. V psí školce, která je něco jako škola psího života, jsem se naučila s chlupáči všech možných nátur, velikostí, plemen a stáří komunikovat. Přesto ale k nám chodil pes, kterému jsem vadila a dodnes netuším proč.
Ať jsem dělala co chtěla, šla tam či onam, pes stál metr ode mě nebo mě pronásledoval a hystericky štěkal a štěkal. Žádný agresivní pes to nebyl a dělal to jenom mně. Něco se mu na mě něco nezdálo a nikdy jsme nepřišli na to, čím jsem ho tak pobuřovala. Byl to ale pes adoptovaný a dost možná jsem mu bolestně připomínala někoho z minulosti.
Je toho mnohem víc, co může psovi na člověku vadit. Klobouk nebo motorkářská helma na hlavě nebo baťoh na zádech. Hůlka. Je z něj cítit alkohol. Někteří psi často štěkají na staré lidi a nemusí mít zrovna hůlku nebo chodítko, a proto se pohybují divně. Psi totiž vycítí i léky a nemoci, o kterých člověk ani nemusí vědět.
Jestli se k vám někdo nechová přátelsky, je navýsost podezřelý. Nebo utíká. A nebo…. Třeba to prostě není dobrý člověk.
Zdroje:
