Článek
V mytologii a bájích po celém světě má černý pes přisouzeno mnoho rolí a většina z nich je děsivá. Černý pes je strážce podsvětí, používá se jako synonymum pro ďábla a je spojován se zlem.
Černý pes je v lidovém folkloru popisován jako hrozivá bytost, symbol satanství, posmrtného života či jako děsivé, pekelné zvíře, které zabíjí. Stejně jako černá kočka mu je v některých kulturách přisuzována souvislost s neštěstím nebo blížící se smrtí.
Kupříkladu v Anglii existuje hned několik příběhů o mysteriózních černých psech, z nichž nejznámější je Black Shuck. Je to černá příšera se zářícíma očima, která po staletí terorizovala východní pobřeží Anglie. Podobné příběhy se vyprávějí i v severní Anglii a našlo by se jich po celém světě bezpočet.
Je tedy možné, že pod vlivem zakořeněného strachu pod vlivem bájí se tato asociace vplížila do podvědomí lidí, kteří se černým psům raději vyhnou.
Aby toho nebylo pro chudáka černého psa málo, ještě navíc se používá v některých zemích jako metafora pro špatný den nebo melancholickou náladu či dokonce depresi. Termín poprvé použil Samuel Johnson, tvůrce anglického slovníku, již v 18. století, popularitu ale získal až díky Winstonu Churchillovi, jehož deprese bývají popisovány právě jako černý pes.
V anglofonních zemích se spojení tak vžilo, že se používá i v běžném hovoru. Dneska mám prostě černého psa.
Syndrom černého psa je předmětem studií již od začátku století, kdy aktivisté poukázali na fakt, že černí psi jsou opomíjeni při adopcích a z útulků odcházejí mezi posledními.
Zatímco z celého světa svorně zní heslo, že pro černé psy je těžší najít novou rodinu rodinu, věda tuto teorii nepotvrdila ani nevyvrátila. Existuje několik studií, které si vzájemně odporují, nicméně fenomén existuje a jmenuje se Black Dog Syndrome. Neboli syndrom černého psa.
pexels-nikki-l-italien-770595686-18847896
To ale není všechno. Dá se snad vysvětlit, že lidé jsou vůči černým psům rezervovaní buď z výše uvedených důvodů nebo se jim prostě jen nelíbí. Estetika může pochopitelně hrát svoji roli a důvodů, proč lidé upřednostňují jiné zbarvení psa, může být spousta.
Jak to ale mají černí psi ve vlastních řadách? „Můj pes se bojí velkých černých psů.“
V psí školce to vyslovovali nově příchozí majitelé pejsků až příliš často na to, aby to byla pravda. Nutno říct, že v zařízení, kde volně pobíhalo mezi pětadvaceti a třiceti klienty, z nichž pochopitelně byli někteří velcí a černí, se žádné podobné pravidlo nepotvrdilo. Ani jeden z deklarovaných vystrašenců neměl s žádným jiným psem problém kvůli barvě.
Takže jsem tuto záhadu dál nezkoumala až do chvíle, než jsem adoptovala fenku. Je hnědo-bílá a bojí se velkých černých psů!
A jak to tedy je?
Samozřejmě, že pes na vodítku má zcela jiné reakce než ten, který si může svobodně očichat nebezpečí v parku nebo v herně v psí školce, případně se bránit. To je pravidlo, které platí všeobecně.
V Čechách nemáme příliš možností ověřit si fakt, že někteří psi reagují agresivně nejen na černé psy, ale i na osoby s černou barvou pleti. To z nich ale nedělá rasisty.
Psi mají omezené barevné vnímání a nedokážou rozeznat červenou a zelenou barvu, což sice v případě černých psů nedává logiku, ale barevné odrazy a kontrast světla a tmy vnímají psi jinak než lidé.
Psí komunikace je velmi vytříbená a detailů, které psi na sobě vzájemně pozorují, je mnoho. Patří mezi ně i výraz. Většina psů má černé i spodní pysky a nos. To znamená, že hlava černého psa působí jako jedna černá slitina bez výrazu a pro druhého psa je velmi těžké z ní něco přečíst.
Proto někteří nejistí psi preventivně ukazují svůj postoj „pro každý případ“. Nebo „co kdyby.“
Velký vliv na psí reakci mají ovšem ale i páníčci, kteří také mohou při pohledu na většího černého psa znejistět. Tím, že jsou sami v tenzi, přenesou automaticky stres na vlastního psa, který nepřiměřeně zareaguje.
I ta moje se po chvilce v parku uklidní, když se objeví neznámá velká černá obluda. Za pár minut spolu běhají, případně se ignorují. Na volno má totiž možnost si cizího psa v klidu přečíst jinak. Podle postoje, ocasu, srsti, a zejména pokud si ho troufne očichat. Udělá to ale ve svém režimu.
Existuje tedy syndrom černého psa? Ano, existuje. Ale jenom v našich hlavách. Černý pes bývá stejný plyšák jako každý jiný a diskriminace podle barvy je nesmyslná.
Až si budete vybírat nový přírůstek do rodiny, ať už štěňátko nebo opuštěného pejska, mějte na paměti, že jsou mnohem důležitější kritéria výběru psa, než je barva.
