Článek
Někteří páníčci si myslí si, že vykonat potřebu a projít se psovi stačí. Pohyb je přece to nejdůležitější a neustálé očmuchávání je otravné a zbytečné. To je ale velký omyl.
Proč je pro psa čichání tak důležité? Kromě pocitu bezpečí a seznámení se světem je to také báječná mentální stimulace, která je stejně důležitá jako pohyb.
Všichni víme, že se někteří psi speciálně cvičí k vyčmuchávání kdečeho. Drog či bomb na letišti, lidí pod sutinami nebo dokonce některých nemocí. Nepochybujeme tak o tom, že psí čich je něco hodně speciálního a my se s našimi schopnostmi nemůžeme se psy vůbec srovnávat. Snad protože sami takovou schopností nevládneme, máme tendenci psí čichání a jeho důležitost podceňovat.
Pes nemusí být speciálně vycvičen, aby měl mnohonásobně lepší čich než my lidé. S přibližně 220 miliony čichových receptorů – lidé jich mají pouze 5 milionů – dokáží psi cítit věci, které se nám zdají nepochopitelné. Jejich čichové receptory jsou 10ti tisíckrát přesnější než lidské, což znamená, že psí nos je dostatečně silný na to, aby detekoval látky v nicotných koncentracích. Dokáže rozpoznat jedinou kapku tekutiny v množství rovnající se 20ti bazénům olympijské velikosti!
Tolik teorie a teď k praktickému využití čichu v běžném psím životě.
Někteří psi, zejména ti teritoriálnější povahy, nejvíce čmuchají kolem svého domu. Vylezete s nimi na trávník před dům a dál byste snad ani nedošli. Pes zaboří čumák a minuty čmuchá, dokud netrpělivě neškubnete vodítkem, abyste se vůbec někam pohnuli.
Na ulici po pár metrech očichá zeď, pak stromek, lampu, a ještě něco podezřelého na chodníku. A taky sousedovic psa, se kterým se vidí každý den. Stejně si vzájemně zaboří čumáky do zadních partií, pak ještě možná do genitálií a třeba udělají i taneček kolem dokola. Každý s čumákem v zadku toho druhého.
Dochází vám trpělivost, protože máte v plánu obejít aspoň pár bloků, aby se pes trochu prošel, než ho necháte samotného doma? A víte, že pes vyčichá i to, že jste znervózněli? Ano, až tak neuvěřitelný je psí čich. I vaši náladu dokáže detekovat.
Možná závidíte sousedce jejího psa, který nikdy nezdržuje a pořád něco neočichává. S hlavou lehce svěšenou následuje paničku, žádný čumák u země, žádná zdvižená hlava s nozdry pohybujícími se ve vzduchu. Prostě jde, kam má, a nic ho nezajímá.
Jenomže asi netušíte, že ona paní by měla závidět vám. S jejím psem totiž na rozdíl od toho vašeho něco není v pořádku. Zkuste mu někdy, pochopitelně se svolením jeho paničky, dát pamlsek. Možná si ho nevezme, ani kdyby to byla sebevoňavější šunčička. Ne protože by byl tak dobře vychovaný a od cizích si nic nebral, ale protože je ve stresu a toto je kromě nezájmu o okolí další důkaz.
Psi někdy čichají, jindy ne, a to je normální součást selektivního filtrování informací. Bližší pohled na čichací návyky vašeho psa tak může odhalit důležité informace o tom, jak se cítí v různých situacích.
Vezmete ho do cizího prostředí a on si nic neočichá, i když právě to byste předpokládali. Vždyť je tam tolik cizích pachů, které by ho měly zajímat. Nedělá to, protože je nervózní, možná vyděšený. Zkuste se na chvilku zastavit nebo posadit na lavičku a dopřejte sami sobě trochu pohody. Možná se i pejsek začne trochu o své okolí zajímat. Jedině tak se uklidní.
Psi čuchat prostě potřebují a páníčci by je k tomu měli pobízet, nikoli odrazovat.
Co udělá pes, kterého pustíte z vodítka? Popoběhne tam, kde mu to voní a čichá. Nebo ucítí vůni popelnice, mrtvého ptáka, zajíce nebo výkalu zvěře a rozběhne se podle čichu. Když přijdete domů, očichá si vás a zjistí, s kým jste se potkali, jestli na vás po cestě neskočil cizí pes nebo jestli jste v dobrém rozpoložení. Totéž udělá s návštěvou. Napřed si ji očichá.
Čich je důležitý i z pohledu sociálního kontaktu. Pes pozná, jaký pes před chvílí označil roh domu, rošťák jeden. Bude vědět, jestli je to pes malý, velký, bojácný nebo dominantní. Jestli je to holka, kluk, mladý, starý nebo trpí nějakou nemocí. To všechno se dozví z jedné mokré nebo už dávno zaschlé loužičky.
Psi věnují asi 30 % své mozkové hmoty detekci a identifikaci pachů, zatímco lidé používají k čichovým účelům pouhých 5 %.
Když se potkají dva lidé, vyhodnotí řeč těla, výraz obličeje a tón hlasu toho druhého, aby se navzájem rychle zhodnotili. Pak si podají ruce nebo se obejmou, nenuceně se pozdraví nebo se zcela ignorují.
Psi sice nemluví, nepodávají si ruce ani se neobjímají, ale vzájemně se posuzují podle řeči těla. Když se potkají dva psi, obvykle chodí v kruzích a zkoumají chování a držení těla. Postavení uší, ocasu nebo naježené chlupy. Nemusí u toho štěkat ani vrčet, prostě se hodnotí.
To ale není vše. Psi mají oproti lidem výhodu, že dokáží využít svůj bystrý čich spolu s vizuálním posouzením k získání důležitých informací o novém psím známém. Díky pachům se psi dozví, co ten druhý žere a jakou má náladu. Pouhým přičichnutím může pes určit, zda je to fena nebo pes, zda je v pohodě nebo agresivní, zdravý nebo nemocný.
A proč se očichávají hlavně zezadu? Protože v análním sekretu se ukrývá nejvíc důležitých informací. A protože pach je pro každého psa jedinečný a slouží jako forma identifikace, dva psi dokáží velmi rychle detektovat, zda se již setkali. Nebo zda je to právě ten pes, který označkoval stromek před domem.
Už jen samotný akt čichání k zadkům může položit základy budoucího psího vztahu. Asertivnější pes obvykle čichání zahájí, zatímco ten druhý čeká, až na něj přijde řada. Submisivní pes si dokonce může lehnout, aby bylo jeho poznávání snazší nebo může čichání ukončit jako první. Někteří psi rádi omezují informace, které sdělují. Jednoduše se posadí nebo si sevřou ocas přes konečník a sníží tak zápach, který vydávají. Psí holky mají tendenci čuchnout napřed k čumáku, teprve pak k zadní části.
Kromě komunikace má tento rituál ještě jeden účel. Čichání zadků je u psů uklidňujícím mechanismem a slouží jako prostředek odbourávání stresu.
Mnoho lidí ale vidí ve vzájemném psím očichávání si pozadí něco neslušného a nepřístojného. Právě naopak! V psím světě je poskytnutí své zadní části a její očichání velmi slušné a zdvořilé gesto, tak se prosím nepohoršujte a rituál jim dopřejte. Oni moc dobře vědí, co dělají, a co si mohou dovolit.
Až půjdete příště se psem na procházku, rozhodněte se, zda jdete kvůli sobě nebo jemu. Zařazení takzvaných čichacích procházek je velmi důležité pro pohodu vašeho psa. Dopřejte mu delší vodítko a nechte ho, ať si očichá, co potřebuje.
Až půjdete odněkud někam a budete spěchat, vezměte si psa na kratší vodítko a jděte, jak jste zvyklí. Až dojdete tam, kde to nezná, nezapomeňte, že se váš společník musí s prostředím seznámit, aby byl v klidu.
Čichání není výrazem neslušnosti, ale získávání informací a zajištění bezpečí, tak ho nepodceňujte.
