Článek
Bůh ví, jak dlouho mi elán vydrží. Chtěl bych postovat aspoň jeden článek týdně, možná i dva. Nějakou malou rezervu mám, tak uvidíme, jak dlouho a jak často to zvládnu. Řekněme tedy každý pátek.
Zvažoval jsem, jak tohle psaní koncipovat. Témat mám přece jen víc - baví mě knihy (protože s nimi pracuji celý život), Japonsko (protože bydlím v Tokiu), manga a anime (protože jsem divný), modelářství a řezbářství (protože mám rád kreativní koníčky) a Warhammer (už jsem zmiňoval, že jsem divný?).
Články proto budu dělit do různých okruhů, a v rámci okruhů je budu číslovat. Pokud bude název článku moc dlouhý, shrnu jeho obsah do perexu. Jestli se tedy zajímáte o zkušenosti, které jsem nasbíral v laciných japonských hospodách, najdete je v okruhu „Japonsko“. Pokud jsou vašemu srdci bližší kreslené černobílé děvy s laníma očima a tááákhle velkýma bouchačkama, možná vás zaujme okruh „Manga a anime“. Jestli jste knihomolové (a to slovo myslím vážně - žádné Young Adult zhůvěřilosti u mě nehledejte, i když jich bohužel musím kvůli práci konzumovat poměrně hodně), nějaká doporučení najdete v okruhu „Knihy“. Musím ovšem předeslat, že to nebude nic aktuálního. Čtu si pro radost, svým vlastním tempem, a pouze věci, co mě baví.
Přinejmenším zpočátku budu dost pozornosti věnovat okruhům „Modelářství“ a „Warhammer,“ už jen proto, že mi stavění plastových modýlků a jejich malování dělá radost a chci, aby dělalo radost i ostatním. A troufám si tvrdit, že s mou nalejvárnou budou jejich začátky o poznání radostnější, než ty moje. Moudří lidé se poučí z chyb. Nejmoudřejší se poučí z chyb cizích.
A konečně, velmi zřídka budu nejspíš publikovat i v okruhu, který jsem osobně nazval „Kecy“. Tam se pravděpodobně setkáte s hromadou scestných názorů stárnoucího, tloustnoucího, šedivějícího (naštěstí ne plešatícího - díkybohu jsem v tomto ohledu zdědil geny po babičce, která měla hustou kštici celý život) nerda, a vcelku by mě překvapilo, kdyby se s nimi někdo ztotožnil.
Obecně vzato jsem nikdy nechápal lidi, co si psali jen tak pro sebe. Já to asi chvíli vydržím, ale přiznám se, že jsem vždycky potřeboval mít pocit, že moje činnost dává nějaký smysl. Jestli si moje psaní nenajde čtenáře, tak v něm nejspíš časem ustanu; to ale bude tak půl, tři čtvrtě roku trvat.
Tak na shledanou příští pátek, přátelé.
