Článek
Modelařina bohužel funguje jinak, než celá řada jiných koníčků. Ze začátku, než vůbec zjistíte, jestli vás to vůbec baví, do ní totiž musíte nasypat relativně dost peněz, a nakoupit nějaké vybavení, na němž se nevyplatí šetřit.
V Čechách má modelářství dlouhou tradici a nějaké to modelářství najdete v každé střediskové vesnici. S krámky na Warhammer je to poněkud horší, ale to už je jiná písnička. Není tedy nijak těžké si zajít pro vybavení či pro radu, a návštěvou modelářství si může dost vrásek ušetřit i člověk, který se právě rozhodl pustit do Warhammeru. Přeci jen, personál si sice možná neodpustí pár komentářů na to, že hráči Warhammeru jsou spíš „barviči“ než skuteční modeláři, ale obvykle jsou rádi, že se pro jejich hobby nadchne i někdo jiný. Navíc je jejich despekt do určité míry pochopitelný, přeci jen jsou zvyklí na modely nevalné kvality o stovkách dílů, které se musí lepit, tmelit, ořezávat a zabrušovat do aleluja, zatímco průměrná figurka do Warhammeru se skládá ze šesti sedmi kousků plastu, který občas není třeba ani lepit.
K vzteku je, že se na vybavení pro začátečníky nevyplatí šetřit. Zatímco zkušený modelář je schopen s laciným vybavením jakž takž pracovat, začátečník potřebuje kvalitní nástroje, aby se vůbec pohnul z místa. Bohužel přes to nejede vlak. Na druhou stranu jde o jednorázovou investici a pak už je modelařina relativně levné hobby, v němž se dá vybavení dokupovat postupně.
Předesílám, že ve článku sice uvedu některé značky, ale nikdo mě nesponzoruje a mluvím jen z vlastní zkušenosti.
Bez čeho se tedy neobejdete?
Lepidlo - Nedá se svítit, bez modelářského lepidla to nepůjde. Značek je více; osobně doporučuji lepidla od značky Tamiya, protože jedna skleněná lahvička vám vydrží fakt dlouho, a navíc je štěteček pod víčkem asi nejpřesnějším způsobem aplikace lepidla. Pozor, lepidlo funguje tak, že plast rozleptává, takže ho fakt nechcete dostat na pohledové plochy modelu.
Vteřiňák - Vteřiňákem se plast k plastu moc lepit nedá. Výborně ovšem funguje na cokoliv jiného, zvláště na resin, ze kterého se modely také dají, ehm, vyrábět. Třeba na 3D tiskárně. Doporučuji gelový, funguje lépe. V českých luzích a hájích třeba Locktite, ale já dávám přednost Gorille. Nic nemá větší stisk než Gorilla. Jen dávejte bacha na prsty, Gorilla ráda strhává otisky prstů.
Modelářské kleště - Můžete použít i normální štípačky… jestli vám není líto peněz za zničené modely. Modelářské štípačky vypadají úplně jinak, mají ploché, zúžené čelisti, které ze „stromečku“ snadno vystřihnou i malé, křehké dílky. Kdysi jsem si pořídil štípačky od značky Citadel a fungují pořád dobře, ale slyšel jsem, že řada štípaček Godhand od Tamiye nabízí lepší poměr cena/výkon. Jen musíte brát v potaz, že jsou dělané pro drobné, japonské ručičky. Jo, a taky se s nimi skvěle stříhají nehty na nohou.
Modelářský nůž - Totéž v bleděmodrém. Jasně, klidně si pižlejte modely odlamovací žiletkou… jen si k tomu radši přichystejte ke stolu pár náplastí a Septonex. (Ale abych byl úplně fér, dříve nebo později se prostě říznete. To k tomu tak nějak patří. Kdybyste dělali judo, dřív nebo později vás někdo praští do nosu, a kdybyste běhali, tak si zase časem vymknete kotník.) Nejnebezpečnější nůž je tupý nůž. Potřebujete ostrou, špičatou čepelku, která bude plast krájet jako máslo.
Barvy - Barvám budu věnovat hned několik článků. Značek pro modeláře je více; doporučuji barvy na akrylové bázi, které se dají ředit vodou. Velkou trojici pro barviče figurek představují značky Citadel, Vallejo a Army Painter. Ve většině propagačních materiálů se setkáte s barvami Citadel, které patří přímo firmě Games Workshop; bohužel však jde o značku nejdražší, s nejméně šikovnými nádobkami na barvu (barva v nich ráda zasychá, nedovírají se, netěsní) a místy i kolísavou kvalitou barev. Bohužel jsem však s nimi začínal a zvykl jsem si na ně. Přesto je postupně nahrazuji většinou barvami značky Vallejo, která je excelentní, nebo i AK - ale ta se v Čechách shání špatně. Nikdy, opakuji nikdy, nepoužívejte akrylové barvy v tubách z uměleckých potřeb (jsou husté, drahé, dost jich vyplýtváte), papírnictví, nebo IKEA. Ty jsou dobré opravdu jen pro děti na výtvarku.
Štětce - Zpočátku nebudete potřebovat štětce ze sobolí srsti, protože jich nejspíš dost odpravíte nesprávnou péčí. V zásadě, ve chvíli, kdy se štětiny začnou třepit nebo kroutit do „háčku“ na konci, můžete štětec odepsat. Většinou to je způsobené nedostatečným očištěním od barvy po použití. Do začátku doporučuji zlatou střední cestu - modrou či zelenou řadu štětců Leonardo da Vinci. Budete potřebovat velikosti 2, 1, 0 a nejspíš i 00 (ta je na oči a podobně, to už je fakt jen pár štětin).
Suma sumárum mi to vychází tak na dva tisíce, pokud pořídíte alespoň deset základních barev. A kterých? To si rozebereme někdy jindy, příště zase napíšu něco o Japonsku.
