Článek
Warhamer 40 000 (důvěrně přezdívaný také „čtyřicítka“) je bezpochyby jedním z nejpropracovanějších fiktivních vesmírů současnosti. Za nějakých pětačtyřicet let existence nabobtnal do neuvěřitelných rozměrů a zdá se, že se mu daří velmi dobře. Obrat anglické firmy Games Workshop, která ho spravuje, nedávno překonal obraty celého britského rybářského průmyslu. Což je vcelku dost peněz.
Na internetu najdete celou řadu videí, podcastů a článků s nějakým rychlým úvodem do Warhammeru, a vděčným tématem, jak snadno získat obsah, jsou i popisy jednotlivých frakcí. Dospěl jsem k názoru, že tam, kde se uživí deset tisíc parazitů, uživí se jich i deset tisíc jedna… tak tady mě máte. Přidaná hodnota mých článků bude tkvět hlavně v mém jiskřivě vtipném smyslu pro humor a náhledu na finanční, sběratelskou a modelářskou stránku hobby. Co bychom si povídali, plast od Games Workshop je hned po tonerech do tiskárny a krvi jednorožců nejdražší substancí v dosud prozkoumaném vesmíru.
Takže, o čem to vlastně je. Píše se jedenačtyřicáté milénium (nyní vlastně už dvaačtyřicáté, protože před pár lety univerzum v benigním stádiu začalo bobtnat, metastázovat a posunovat se vpřed), lidské Impérium čítá milion obyvatelných světů, rozprostírá se přes půlku Mléčné dráhy a lidí jsou střízlivým odhadem spousty (už jen populace Terry, tj. Země, se v řadě zdrojů uvádí jako jedna biliarda, což je jednička a patnáct nul).
Úkolem každé správné sci-fi je zodpovědět dvě otázky. Zaprvé, jsme ve vesmíru sami? A zadruhé, existuje život po smrti? Warhammer čtyřicítka na obě otázky odpovídá, jen se ty odpovědi většinou lidem moc nezamlouvají. Ve vesmíru rozhodně sami nejsme, existuje celá řada mimozemšťanů a v podstatě všichni by nás nejradši vyhladili. Ne, že by snad lidské Impérium (mimochodem asi nejautoritativnější a nejvíce despotický režim, který kdy v dějinách panoval) mělo s mimozemšťany jiné záměry! Zde se možná sluší podotknout, že termín „mimozemšťan“ tak nějak ztrácí půvab ve chvíli, kdy kromě Země máme milion dalších planet, takže se v angličtině obvykle používá termín „xenos“, jehož se nejspíš budu držet. V zásadě lze říci, že různorodé druhy xenos se od sebe liší jen tím, zda lidi plánují poté, co je porazí, sežrat, nebo ne. O xenos si toho řekneme ještě dost a dost. Odpověď na druhou otázku zní: zatímco existencí nebe si nejsme tak zcela jistí, peklo rozhodně existuje a přijdete s ním do styku relativně často.
Warhammer si hojně vypůjčuje ze všeho, co se tvůrcům zrovna zalíbí. Najdete tu tedy reference na Dunu, Tolkiena, Soudce Dredda, Star Wars a bůhvíco všechno dalšího. A právě to je na něm nejspíš to nejlepší - ať už si pod pojmem sci-fi představíte cokoliv, je vcelku slušná šance, že si přijdete na své.
Přestože Warhammer je kulturní fenomén, reprezentovaný stovkami počítačových her, více než tisícovkou knih, stovkami obchodů všude po světě a neuvěřitelnou hromadou merche, hlavním „produktem“ jsou plastové modely a příslušenství k nim. A světě div se - dá se s nimi hrát i hra.
Ale o tom až někdy v budoucnu, přátelé. Příště bych chtěl psát o modelaření.
Zdroje:
https://investor.games-workshop.com/our-history
https://en.wikipedia.org/wiki/Games_Workshop
https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2026/jan/18/a-gaming-success-story-how-warhammer-became-one-of-britains-biggest-companies
