Článek
To je ten lepší příklad. Horší je, když během hovoru dostanete plnou nálož kašle přímo do obličeje, nebo se vám takový snaživec vykašle při cestě ke stolu směrem do tácku, na kterém si nesete vybraný oběd nebo jen chlebíčky.
Naštěstí je již pryč doba, kdy bylo zapotřebí nosit roušky. Co si pamatuji, tak tehdy byly viděny i případy, kdy lidé byli schopni udávat ty, co nenosili nebo neměli roušku a policie dokonce na takové jedince neváhala použít donucovací prostředky. Přímo na ně skákala a srazila je k zemi.
A je tu okamžik k zamyšlení - proč dnes, ne tak dávno, kdy nejen v Česku, ale i ve světě, řádil Covid, nejsou k sobě navzájem lidé tolerantní a nejsou schopni si během kašle zakrýt svá ústa? Proč nemají úctu ke druhému a potažmo i sami k sobě ?
Je to nevychovaností, netolerantností, arogancí, hloupostí a nebo zákeřností (podle šablony = Když kašlu já, proč bys nemohl po nějaké době, co Ti nakašlu do obličeje, kašlat také?)? Na tuto otázku by si měl odpovědět každý, kdo rád bez zakrytí úst kašle nejen na osoby kolem sebe, ale především na svoji pověst.
Zde není od věci zmínit hlášku „kašlu na Tebe“. Zřejmě vyjadřuje podstatu toho, co si o člověku směrem ke kterému je taková hláška použita, dotyčný myslí. Je to de facto akt pohrdání a to takový, že se neváhá na někoho zakašlat jen proto, aby byl dotyčný nakažen tím, co kašlajícímu způsobilo zdravotní obtíže, které jej samotného donutily kašlat. Pokud je jeden druhému nesympatický, pak není přece důvod k tomu, aby jeden druhého měl prostřednictvím (nebo i jinak - jakkoli a čímkoli) kašle nakazit.
Vytáhnout kapesník a ústa si s ním zakrýt přece není tak náročný úkon.
A nyní k náčelníkovi jménem Kašlavý býk. Nedávno jsem zhlédl jednu z mayovek a jedna z vedlejších postav tohoto filmu, reportér cestující divočinou, když nemohl vyfotografovat indiána, oblékl indiánský ohoz, vyfotil sám sebe, a přidal poznámku, že byl vyfocen náčelník Kašlající býk. Tato hláška mi připomněla výše uvedené příběhy kašlavců.
