Článek
Od 1. července přešla agenda lidských práv a protidrogové politiky z Úřadu vlády na jednotlivá ministerstva. Současně rezignovalo 53 členů poradních orgánů vlády, kteří svůj krok odůvodnili obavou z oslabení institucionální ochrany lidských práv a omezení odborného zázemí.
Jejich stanovisko si zaslouží pozornost. Stejně oprávněné je ale položit si otázku, která se týká všech poradních orgánů veřejné správy: Jaký je jejich skutečný přínos a jak lze výsledky jejich práce měřit?
Poradní rady, výbory a pracovní skupiny mají ve státní správě své místo. Přinášejí odborné pohledy z akademické sféry, neziskových organizací i praxe a mohou pomáhat při přípravě kvalitnější legislativy nebo veřejných politik. Jejich činnost je často neveřejná a většina členů ji vykonává bez nároku na odměnu.
Současně však platí, že veřejnost má právo vědět, jaké konkrétní výsledky tato práce přináší. Kolik doporučení bylo převzato do zákonů nebo vládních opatření? Jaký dopad měla na každodenní život občanů? A které návrhy zůstaly pouze v podobě odborných stanovisek?
Možná by celé debatě prospěla jedna obyčejná tabulka: vedle názvu každého výboru uvést několik nejvýznamnějších výsledků jeho práce za posledních pět let. Přiznávám, že jsem se pokusil takové souhrnné informace dohledat, ale veřejně dostupný přehled konkrétních výsledků jednotlivých poradních orgánů jsem nenašel. Pokud existuje, zasloužil by si větší publicitu. Pokud ne, byla by jeho pravidelná publikace přínosem pro transparentnost veřejné správy.
Rozhodnutí vlády přesunout jednotlivé agendy na ministerstva lze hodnotit různě. Jedni v něm vidí cestu k efektivnějšímu řízení, druzí upozorňují na možná rizika. Ať už se budoucnost ukáže jakákoli, jedna věc by měla být samozřejmostí: u každého veřejného poradního orgánu by mělo být možné srozumitelně doložit, jakou hodnotu přináší občanům. Právě transparentnost a měřitelné výsledky jsou nejlepší obhajobou existence jakékoli veřejné instituce.
