Článek
Svého nejvěrnějšího lichotníka si člověk nikdy nemusel zvát. Nepřichází s kyticí, nechválí mu kravatu ani ho nepřesvědčuje, jak mladě na svůj věk vypadá. Je mnohem obratnější. Už dávno v něm bydlí, zná všechny jeho slabosti, pamatuje si každé selhání a v případě potřeby ochotně zastoupí i svědomí.
Ráno bývá vzhůru dřív než jeho hostitel.
Když se člověk rozespale podívá do zrcadla, lichotník už pracuje. Kruhy pod očima jsou důkazem nocí prožitých v hlubokém přemýšlení, unavený výraz svědčí o životních zkušenostech a vrásky na čele prozrazují bohatý vnitřní svět. Zrcadlo by možná nabídlo střízlivější posudek, ale naštěstí se ho nikdo neptá.
Člověk se ostatně musí mít aspoň trochu rád. Nějak je třeba vydržet s bytostí, s níž od rána do večera sdílí jedno tělo. Některá rána by bez špetky shovívavosti vůči sobě samému ani nepřežil. Potíž nastává, když se pochopení změní v omluvu, omluva v jistotu a jistota v pravdu, o níž se nediskutuje.
Tady je vnitřní lichotník nepostradatelný. Když byl člověk hrubý na kolegu, připomene mu, že někdo konečně musel říct pravdu. Když záviděl cizí úspěch, nebyla to závist, nýbrž smysl pro spravedlnost. Když nedodržel slib, zřejmě se musel věnovat důležitějším věcem. Z lenosti se stane regenerace, z dotčenlivosti citlivost, z tvrdohlavosti zásadovost. I z docela obyčejného sobectví lze udělat zdravé sebeprosazení, ovšem s náležitou obezřetností.
V tom spočívá genialita sebelásky: nejenže tleská, ona rovnou přepisuje protokol. Lichotník přitom nemusí nic falšovat příliš okatě. Většinou stačí pár pečlivých redakčních zásahů. Nepříjemná fakta přerovná, vzpomínkám nabídne nový výklad a zvlášť rád se odvolává na nepříznivé okolnosti, zlomyslné okolí či nepochopený talent. Všechno provádí s takovou jemností, že jeho hostitel tomu zpravidla říká upřímnost.
Dlouho zůstávalo toto důvěrné spojenectví soukromou záležitostí. Člověk si ráno odpustil několik drobností, upravil límeček a vyrazil mezi lidi. Tam občas musel vzít na vědomí, že ostatní o něm nemají tak dobré mínění jako on sám. Bylo to nepříjemné, ale užitečné. Skutečnost má tvrdou hlavu a dřív ještě nešlo každý nesouhlas smazat jediným kliknutím.
Časem technika vyřešila i tuto nepříjemnost. Vnitřní lichotník dnes může svému člověku dokonce sehnat publikum. K dispozici má profil, sledující, osobní značku i pečlivě nastavené světlo. Ješitnost vstoupila do nové éry: dřív člověk nanejvýš doufal, že si někdo všimne jeho výjimečnosti. Dnes na ni může rozeslat upozornění.
Nešťastný řecký mladík Narkissos, který se zamiloval do vlastního odrazu, by dnes nejspíš dopadl úplně jinak. Hodiny strávené u vodní hladiny by nazval tvorbou obsahu, pořídil by si kruhové světlo a brzy spustil kanál věnovaný sebepoznání. Sledujícím by vysvětloval, jak náročná byla jeho cesta k sebepřijetí, zatímco by dál natáčel člověka, kterého se mu konečně podařilo přijmout. Jezírko by záhy uzavřelo reklamní spolupráci a příběh by nekončil tragédií, nýbrž nabídkou předplatného.
Slovo ješitnost se mezitím tiše stáhlo z oběhu. Znělo staromódně a mělo nepříjemnou morální příchuť. Dnes se mluví o autenticitě, vědomém životě a viditelnosti. Kdo se pochlubí každým drobným úspěchem, inspiruje ostatní; kdo denně předvádí svou výjimečnost, může snadno dospět k závěru, že vlastně koná veřejnou službu. Přizpůsobila se i skromnost. Ve vhodnou chvíli předstoupí před kameru a vysvětlí, jak nerada budí pozornost. O tichém rozjímání se natočí krátké video, aby o ně nikdo nepřišel.
Vnitřní lichotník tak konečně získal vnější infrastrukturu. Sociální sítě demokratizovaly výsadu, která kdysi náležela panovníkům, vojevůdcům, diktátorům a obzvlášť sebevědomým básníkům. Dnes si může skoro každý zařídit vlastní malý propagandistický stát. Hlavním městem je profil, úředním listem časová osa a slavnostním projevem příspěvek. Opozici tvoří zpravidla ti, kdo nedali lajk včas. Jediný nepříznivý komentář je hraniční incident, chybějící uznání diplomatická krize a úspěch někoho jiného podezřelé vměšování ze zahraničí.
Lichotník okamžitě svolá krizový štáb. Kritika pramení ze závisti, nedorozumění ze zlé vůle a skutečnou hodnotu svět jako obvykle nedokázal ocenit. Krize je tím vyřešena. Alespoň podle oficiálního prohlášení.
Lichotníkova kariéra však může pokračovat ještě výš. Ambicióznější jedinci brzy pochopí, že pečovat o sebevědomí jediného člověka je poněkud omezený trh. Mnohem větší možnosti se otevřou, podaří-li se osobní výjimečnost prohlásit za veřejný zájem. Tady začíná politika.
Politická samolibost se od obyčejné ješitnosti neliší jen tím, že potřebuje větší zrcadlo. Opravdu úspěšný vůdce už ho ani nemusí držet. Má na to celý aparát. Tiskové oddělení, poradci, autoři projevů, fotografové a strategičtí analytici dohlížejí, aby každé jeho vystoupení získalo náležitý historický význam. Běžný narcista unaví nanejvýš rodinu. Ten politický má k dispozici ministerstvo, rozpočet a grafické studio.
Vůdce se už nespokojí s tím, že se považuje za výjimečného. Svou výjimečnost povýšil na jednu z nejdůležitějších vlastností národa. Z osobní uraženosti je celonárodní křivda, ze soukromého názoru historická pravda a z politické ambice poslání. Kdo zpochybní vůdcovu velikost, snadno zjistí, že ohrožuje budoucnost celé společnosti. Jde přece o osud národa; za takových okolností by sebekritika sotva byla odpovědným jednáním.
Sebeláska placená z veřejných peněz má ostatně zvláštní důstojnost. Na plakátech hledí její nositel odhodlaně vstříc budoucnosti, ačkoli i přítomnost by si zasloužila trochu pozornosti. Slavnostně předává něco, co postavili jiní, prohlíží si něco, co by fungovalo i bez něj, a pak hovoří o mimořádném pokroku dosaženém díky osobnímu vedení. Fotografové vše pečlivě zachytí. Historický význam totiž nebývá vždy vidět pouhým okem; někdy potřebuje správný objektiv.
Na tiskové konferenci je otázka jen zdvořilou kulisou pro sebechválu. V rozhovoru znamená pochybnost zlou vůli a neúspěch bývá dědictvím po předchůdcích. Vůdce se nemýlí, pouze činí rozhodnutí, jejichž správnost současníci ještě nedokážou ocenit. Dějiny mu jednou dají za pravdu. Dějinám tím výrazně přibývá práce. Naštěstí neodpovídají hned.
Na této úrovni řídí vnitřní lichotník už celou redakci. Nepohodlné podrobnosti vystřihne, události přeskládá, neúspěchu vymyslí nový titulek a příběh uhladí tak, aby hlavní hrdina vždy stál na správné straně. Neschopnost je odvážný experiment, drzost rozhodnost a důkazy něco, na čem trvají jen nepřátelské kruhy. Skutečnost tím nezmizí. Jen nedostane mikrofon.
A pak je tu publikum. Nadšený zástup, kterému vůdcova samolibost nejen nevadí, ale občas ji přímo vyžaduje. Z velikánovy slávy totiž dopadá trocha lesku i na jeho obdivovatele. Je-li vůdce výjimečný, nemohou být obyčejní ani jeho stoupenci: vždyť právě oni jeho velikost rozpoznali jako první. Je-li historickou osobností, nejsou jeho příznivci pouhými voliči, nýbrž účastníky dějin. Už nejsou jen diváky. Jsou spoluautory.
Proto je tak těžké vzít později svou podporu zpět. Přiznat omyl by neznamenalo pouze změnit politický názor, ale také se rozloučit s lichotivým obrazem sebe sama. Člověk je ochoten přijít o ledacos, ale s příznivým míněním o sobě se loučí zpravidla až nakonec. Zvlášť když ho léta veřejně sdílel.
Mezi osobní a politickou samolibostí tak nakonec není tak velký rozdíl. Jeden si pořídí kruhové světlo, druhý objedná celostátní kampaň. Jeden sbírá sledující, druhý voliče. Jeden ukazuje svůj život jako příklad, druhý z vlastního životopisu dělá národní dějiny. V obou případech pracuje tentýž vnitřní lichotník; jen má větší kancelář a podstatně vyšší rozpočet.
Podobné příběhy člověk obvykle čte se zvláštním uspokojením. Konečně někdo přesně popsal, co je špatně s těmi druhými: se sousedem, bývalým kolegou nebo jistým politikem. Je škoda, že se v tom ti dotyční nejspíš nikdy nepoznají. Vnitřní lichotník se v tu chvíli diskrétně usměje a připíše si další úspěch. Jeho hostitel opět prokázal mimořádný postřeh.
O jedné možnosti však důsledně mlčí: že se může mýlit i ten, komu slouží.
Ale od toho si člověk lichotníka vydržuje. Ne aby mu říkal pravdu, nýbrž aby mohl každé ráno vyjít z koupelny s docela dobrým míněním o sobě.
A protože se lichotník ozývá zevnitř, není právě snadné ho požádat, aby laskavě trochu ztišil hlas.
