Článek
Tequila je pálenka z modré agáve. Destilát má v sobě velký nádech exotiky. Ve své domovině se pije čistý, po světě se rozšířil hlavně díky mýtu o neobvyklém rituálu při jeho konzumaci.
Na hřbet ruky mezi palec a ukazovák nasypeme sůl. Stejnou rukou vezmeme půl plátku citronu. Pak sůl slízneme, načež tequilu vypijeme jedním douškem. Následně se rychle zakousneme do citronu a vysajeme z něj veškerou šťávu (Názorná ukázka viz Harrison Ford ve filmu Podnikavá dívka. Ten to však lupnul bez soli.). Zlatou tequilu se doporučuje pít se skořicí a pomerančem. Tequila se také hodně používá pro přípravu míchaných osvěžujících exotických nápojů.
Asi to byl marketingový fígl, aby se zvýšila atraktivita nápoje. Já se s tequilou setkal v rámci místopisné osvěty. Kolega a kamarád Petr mne pozval na předsilvestrovskou procházku večerní Ostravou, tématicky zaměřenou na nově otevřenou turistickou atrakci, Stodolní ulici.
V době své vrcholné atraktivity byla Stodolní ulice vyhlášena desítkami barů, údajně jich je 99, které od pátečního večera do nedělního rána naplnily tisíce, dnes již jen stovky, lidí. Po osmé hodině to byla, a dosud je, výhradně pěší zóna. Přesto jí projedou desítky luxusních auťáků se čtyřmi nulami, jedničkami nebo sedmičkami na poznávací značce, s podivnými týpky za volantem a blondýnkami s prázdným pohledem na sedadle spolujezdce.
S výmluvností sobě vlastní mi Petr ukázal bary, vinárny, puby, pánské, dámské kluby s tím, že… tam se čepuje to nejlepší pivo, ale tady v tom jej načepují nejpěkněji, tam v tom je zase nádherná výčepní. A tam do té vinárny chodí ten pan zpěvák, no však víš… a herci tam do té. No, drbárna hrozná, horší jak na pražské pavlači. Cesta to byla únavná, příval informací vysilující. Hlavně proto, že ve většině z nich jsme absolvovali i degustaci jejich specialit. Nakonec jsme skončili v baru, který by si atmosférou nezadal ani s nálevnou čtvrté cenové kategorie někde na periferii průmyslové oblasti, nebo v kterémkoli exotickém námořním přístavu. V stylizovaném příšeří, s lehkým mlžným oparem, jakože v zakouřeném baru, ve stoje, opřeni o police z dubových fošen jsme usrkávali, popíjeli, … houbeles, kopali jsem do sebe jednu tequilu za druhou, jak topiči uhlí do kotlů Titanicu. Petr se rozhodl, že mne seznámí s tímto módním nápojem a já nešika jsem se stále nemohl trefit do toho správného rytmu konzumace jeho tří substancí. Domů jsem se dopravil bez potřeby jakékoli asistence, také ráno po „procházce Stodolní ulicí“ bylo zcela pohodové, bezbolestné. Evidentně se tequila ukázala býti velmi kvalitním, bezproblémovým nápojem, byť jejích 50 % alkoholu nabádá k jisté ostražitosti.
