Článek
Podzimní počasí je jak dělané na nostalgii. Kde jsou ty časy, kdy se krajem táhla vůně hořící bramborové natě, prsty nás pálily od horkých brambor, které jsme si na poli upekli, mezi zuby ještě doma vrzaly kousky popela a připečených bramborových slupek. K podzimním hrátkám s ohněm lze přiřadit i opékání špekáčků a kotlíkový guláš. Pokud si pamatuji, nešlo ani tak o nasycení hladových, jako spíš o iluzi vaření v přírodě, bez civilizačních vymožeností, spíš berliček, jako jsou plynový, nebo elektrický sporák.
Ale k tématu voda – oheň. Epizodu o tom, jak „šikulové“ zapálili vodojem jsem popsal v článku Ve filmu to nebylo, ale stalo se. Z jiného soudku jsou zážitky s jiným šikulou.
Pavel byl tak trochu divoch, spíš samorost, který si užíval života plnými hrstmi. Z gymnastiky měl vymodelovanou figuru, se kterou by dnes mohl dělat v televizi reklamu na pánskou kosmetiku, klidně i na trenky. Do školy občas přišel s kytarou přes rameno – byla šedesátá léta, a kdo chtěl zářit jako Waldemar Matuška, Karel Černoch, Václav Neckář, Karel Zich, bez kytary neměl šanci. Jeden Pavlův pohled stačil, aby každá holka dostala závratě. Když se zrodil fenomén riflí, Pavel je měl ještě dříve, než se objevily v Tuzexu. Tak trochu trampík a zálesák hodně času trávil mimo město, v přírodě. A každou svou dovednost a zkušenosti uměl zúročit.
V rámci branné výchovy na střední – pamětníci vědí, mladý nepochopí vocogo – jsme vyrazili do přírody, trénovat přežití v „divoké přírodě“. Z nádraží jsme šli tak asi šest, možná osm kilometrů cestou, necestou, kolem řeky, kolem paloučku, lesem, strání, stále vzhůru do kopce. V cíli jsme zobli malou svačinku a vyrazili „do boje“. Běh podle značek, střelba ze vzduchovky, práce s mapou, kompasem, všechno měřeno, zapisováno, bodováno, hodnoceno. A limitováno časem. Včetně královské disciplíny, příprava guláše v přírodních podmínkách, na otevřeném ohni. Což o to, kotlíky a vodu na vaření nám dali, také základní ingredience, něco jsme měli vlastní (varováni kamarádů z vyšších ročníků, kteří již cvičení absolvovali v minulém roce). Také ohniště nám vymezili, ale dřevo jsme si museli v lese sami najít, nalámat, nanosit, naporcovat. Naštěstí v každém z pěti – šesti týmů se našel nějaký kuřák, takže zapálit oheň už byla hračka. A už se to škvířilo, vařilo, míchalo, ochucovalo, dochucovalo, jak jinak, než za pečlivého dozoru hodnotící komise, našich učitelů. Jenže, Pavel kuchař, čtyři pomocníci, kdy jeden se snaží, druhý překáží, třetí přikládá do ohně, to byla sestava, kdy neštěstí na sebe nenechalo čekat dlouho. Stojánek se zavěšeným kotlíkem se zvrhl a skoro hotový guláš skončil v ohništi. Co teď? S gulášem v ohništi se soutěž vyhrává těžko. Ne však týmu, který vede ostřílený táborník, zálesák a klikař Pavel.
V roli samozvaného šéfkuchaře obešel naše prozatímní tábořiště a od soupeřících týmů posbíral všechno, co jim zbylo z vaření, tu kousek cibule, ždibek slaniny, bramboru, trochu papriky, zkrátka zbytky. A vše to postupně házel do kotlíku. Dokonce i do limitu se vešel (za ten vylitý kotlík mu komise pět minut přidala). A ten jeho Zbytkový guláš soutěž o nejlepší kotlíkový, vyhrál. Soupeři Pavla zprvu nenáviděli, protože každý z nich přispěl k jeho vítězství a jejich porážce. Ale protože Pavel cenu, čokoládový dort pro vítězný tým, dal v plen všem účastníkům kotlíkového klání jako poděkování za pomoc, nakonec se ti stejní soupeři chlubili, že díky zrovna jeho ingredienci to náš tým, s Pavlem v čele, vyhrál. A stejným způsobem Pavel řešil všechny problémy, z voleje, za pochodu.
Způsobem sobě vlastním Pavel zabodoval u závěrečné učňovské zkoušky. Dostal za úkol uvést do provozu hodně špinavou a hodně odpudivou a zjevně opotřebovanou převodovku. Znamenalo to stroj zvenku očistit, pak otevřít, díl po dílu rozebrat, vše znečištěné oškrábat a dočista omýt, následně znovu složit. Tak z ní ometl prach, omyl ji nějakým provozním čistidlem a chystal se na tu hrůzu uvnitř. Povolil šrouby víka, převodovku otevřel a … znovu zavřel. Byla totiž úplně nová, nepoužitá. Mistrovi, který se chystal Pavla vytrestat, za jakési předchozí prohřešky, nějak uniklo, že ta převodovka byla ve skladu uložena jako náhradní díl.
