Článek
„Tati, ten můj počítač nějak zlobí,“ prohlásila nedávno dcerka, čímž definitivně potvrdila, že se blíží vánoce. V zoufalé snaze, vyhnout se „neočekávaným“ výdajům jsem začal ověřovat závěry našeho domácího IT specialisty, testovat oprávněnost nařčení předmětného zařízení ze zlobivosti (kdo by neznal situaci, když vnučka své babičce vysvětluje, jak se ovládá telefon, když místo tlačítek má jen tu „pitomou škrtací“ obrazovku). A jak už to v životě lidí i věcí chodí, počítač šlapal jako hodinky. Asi jako když jdete k zubaři a v čekárně marně pátráte, který že ten zub vás vlastně trápí. Nicméně, pár zlobítek se přeci jen našlo. Bez připojení k síti je kompik nebavka, protože baterka i po nabití na 100% udrží kompík v provozu jen pár minutek. „A ztratil se mi přehrávač médií!“ neopomněla si dcera přihodit další nefunkci, „nemůžu si stáhnout soubory z CD do počítače ani přehrát ty, co už tam mám. A nemůžu najít … a jakási černobílá tabulka mi tam pořád vyskakuje … no zkrátka, chtělo by to nový,“ zcela (ne)očekávaně uzavřela diagnostiku naše domácí IT specialistka. Tak jsem vyrazil za skutečným IT odborníkem.
Dalo se čekat, že jako první se ozve baterka. Pak nastalo tak trochu veselé pátrání po přehrávači, o kterém vyhledávač sice hlásil, že je nainstalovaný, ale tím končila veškerá informace o jeho existenci. Legálně nainstalovaný přehrávač se, pravděpodobně na pokyn některé z mnoha průběžně nabízených aktualizací, uchýlil do ilegality. Druhý pokus dopadl stejně, třetí zrovna tak. Prvotní sebevědomé klepání prstů do klávesnice zkoumaného počítače pomalu, ale jistě, dostalo rytmus připomínající kvapík. Netrvalo dlouho a Vladimír sáhl po osvědčeném způsobu opravy – odinstaloval (ne)existující přehrávač, odkudsi (?) stáhl osvědčený, aktivoval tlačítko INSTAL a bylo po problému. Až na to, že kliknutí na ikonku přehrávače SPUSTIT bylo bez odezvy. Následovalo druhé stahování, třetí a přehrávač nikde. Kontrola připojení k internetu potvrdila staré rčení o tom, že nic netrvá věčně. Pár telefonátů vneslo do situace jasno. Provozovatel internetového připojení prováděl plánovanou údržbu, něco se zvrtlo, baterky záložního zdroje nevydržely a celá internetová síť, v daném sektoru, padla. Veselé pátrání po přehrávači se změnilo na zoufalé hledání připojení k internetu. Datová síť a Vladimírův chytrý mobil byla docela rychlá a logická volba. A opět se potvrdila stará pravda, že rychlá volba ne vždy je dobrá volba. Vladimírův mobil byl moc, počítač pro změnu málo, chytrý na to, aby se spojili. Můj mobil spojení zvládl, ale … při 90% úspěšného stažení nás „pobavil“. Zahlásil slabou baterii! Nakonec přece jen vše dobře dopadlo. Přehrávač médií jsme stáhli, nainstalovali, spustili. Jen ta černobílá tabulka se neukázala a dál číhá na svou zlomyslnou chvilku.
Celou epizodu jsem u známých vylíčil jako veselou historku o zlobivém počítači a „laškujícím“ internetovém připojení. Reakcí byla jejich vlastní neveselá zkušenost s internetem. To jejich připojení údajně občas vypadne a tak se stane, že na pár minut, několik desítek minut, jsou bez internetu, bez televize, bez spojení se světem (!) – řečeno s jistou literární nadsázkou. Paní domu takový stav vyhodnotila jako zoufalý. Doslova řekla: „My snad začneme číst knížky!“ Z takového úhlu pohledu jsem náš problém s počítačem, a jeho zlobivými funkcemi, vyhodnotil jako vyloženě banální. A mimo to, z téhož úhlu pohledu, v konečném důsledku má dcerka docela pravdu. Nákupu počítače se spíš dříve než později stejně nevyhnu, bo vývoj nezastavíš. Tak to s ježíškem o vánocích spláchneme z jedné vody načisto.
