Článek
Dnes již pochopitelně ani netuším, kde se ve mně vzal ten sarkasmus, ale stalo se …
Kávičku již nesu! Však šlehačka nám došla
Pro pořádek sděluji, že tam je, ale již jen prošlá
Jistě uznáte, že ta do kávičky se nehodí
Tu máte černou: „Vaše Blahorodí.“
Tu máte kávičku černou, v porcelánu
Šálek černé drogy, nezbytné po ránu
Vím, že kávička se šlehačkou, patřila by do skla
však jak jsem již zmínil, šlehačka nám došla.
Tak nemrč ženská, ber, co dávám
Kávička moje již chladne, jen tak poznamenávám
Chladne kávička moje, mé ranní potěšení
Nad obzorem slunce, a ranní káva, nad to není.
Tak pij, ženo, srkej si svou ranní kávičku
Dnes nech si zdát o šlehačce, ba i o mlíčku
Dnes „jen“ černou kávu budeme oba pít
Když zavřeš oči, o té se šlehačkou, můžeš třeba snít.
A snad sen o šlehačce se při tom rozplyne
Když chuť černé kávy a vůně její libá Tě ovine
Možná zalíbení v kávě z hrníčku nakonec objevíš
Tu s bílou čepicí navždy zapudíš.
