Článek
Jmenuji se Alexander, zkráceně Saša. Odmala mi však říkali Aljoša, Alja. Pořád lepší než Klement, což bylo přání tatíka. „To raději Zdeněk!“ oponovala mamka, takto jménem Zdeňka. Kluk s holčičím jménem?! … řečnickou otázkou vstoupil do sporu stryk Kolař, manžel maminčiny sestry. Aljoša, to je poctivé jméno, vyhlásil razantně. Měl pro to tvrzení osobní důvod. Když se na sklonku války k Ostravě blížila fronta, přidal se ke „Svobodovcům“, tankistům Československého armádního sboru, vedeného Ludvíkem Svobodou. Aljoša se jmenoval strýcův velitel. Mamce a taťkovi to jméno nevadilo … „hlavně ať je to zdravé“, bylo tradiční přání rodičů. Problém byl, že základem toho jména je Alexej. Tak se ale v dědině, kde bydleli, jmenoval místní opilec. To pro mamku byla nepřekonatelná souvislost. A tak v porodnici špitla „Alexandr“, to nejbližší, co ji, ve slabé chvilce, napadlo. To „der“ na konci jména se tam přimotalo proto, že sestřička v porodnici byla Slovenka. Výsledkem je, že oficiálně se jmenuji Alexander.
Své skutečné jméno jsem se však dověděl až z mé první občanky, protože doma mi stále říkali Aljoša. Nikdy jsem se nedozvěděl proč, ale na základce mi učitelky říkaly Lexo. Na učňáku jsem byl pro změnu jednoznačně oslovován Sašo. Aby té motanice nebylo málo, ruský malíř, vyznamenaný válečný zpravodaj N.N.Žukov (téma na samostatný příběh) o původu mého jména napsal povídku. „Žili byli … v květnu čtyřicetpět do Ostravy přijeli osvoboditelé. Jeden z tanků zaparkoval u domku, kde, s babičkou Karolkou, tetou Blážou a strycem Lojzíkem, bydlela moje mamka. A protože při vzájemném ostřelování ruského tanku a německého děla byl poničen nejen tank, ale i domek naší babičky, stateční tankisté pomohli i s jeho opravou. Na počest jejich velitele jsem tak dostal jméno Alexej“. Konec povídky. Co na tom, že se ten poručík ve skutečnosti jmenoval Kosťa. Tato linie příběhu však má nečekané pokračování. Po letech mě tak začal oslovovat švagr! Neznal ani skutečný příběh mého jména, neznal ani Žukovovu literární nadsázku, ale kdysi, kdesi měl kolegu toho jména. A jak sám nedávno prozradil, od jména Saša měl „sykavek plnou hubu“, tak si to zjednodušil.
No a co?! Vězte, že Kosťa, nebo Alexej, sestra mi pořád říká Aljo, kamarádi Sašo a mi osobně je šumafuk, proč mi jedni k svátku, jmeninám, přejí v únoru, druzí v květnu. Já jim všem tímto děkuji za každé přání, za každou vzpomínku.
