Článek
Když jsem před pár dny četl článek v novinách popisující další změny v rakouské vládě, vzpomněl jsem si na své mnohaměsíční studijní a výzkumné pobyty v bývalém centru monarchie. Poprvé jsem jako bakalářský student odjel na pět měsíců do Vídně, abych si zlepšil němčinu a zjistil, jak probíhá výuka jinde. Ačkoli od té doby uplynulo více než deset let a zážitky nebyly vždy pozitivní, jsem vděčný za zkušenosti, které mi tento pobyt přinesl.
V první řadě jsem si uvědomil, že peníze skutečně vládnou světu. Je velký rozdíl, zda na studijní pobyt vyrážíte s podporou zámožnějších rodičů, nebo jen s úsporami z brigád. Ale o ekonomické exkluzivitě studia v zahraničí možná napíšu někdy jindy. Díky prvnímu pobytu jsem se alespoň lépe připravil na další výjezdy. Na ty jsem již jako magisterský a doktorandský student získal stipendium, které činilo téměř tisíc eur měsíčně, což mi umožnilo pokrýt náklady na ubytování i stravu. Vídeň jsem naposledy navštívil minulý rok, a je jen málo evropských měst, kde se cítím téměř jako doma.
Za uplynulých patnáct let jsem mohl sledovat proměny Vídně a objevovat její různá zákoutí. Některé části města mi dnes spíše připomínají Istanbul než tradiční Vídeň. Tím neříkám, že si nerad dám baklavu, ale pokud jste jako já vyrůstali na seriálu Komisař Rex, občas vás ohromí, jak moc se město za poslední desetiletí změnilo. Při svém prvním pobytu jsem stále vnímal ozvěny starého rakouského města, které sem tam doplňoval stánek s kebabem. Někdy s nadsázkou říkám, že zatímco v roce 1683 obránci Vídně odrazili invazi Osmanů, o několik století později tuto bitvu stejně prohráli.
Vídeň čelí podobnému osudu jako Londýn, Berlín nebo Brusel. Dlouhodobé imigrační vlny a vyšší nabídka pracovních míst v metropolích postupně oslabují tradiční kulturu a mění města na multikulturní centra. Jako milovník staré Anglie 19. století jsem zažil podobné probuzení na pověstné Baker Street v Londýně, kde dnes najdete nepřeberné množství fastfoodů. „Starou“ Anglii jsem nakonec objevil až na venkově, který si uchoval svůj tradiční ráz. Podobně se cítím i v Rakousku – stačí vyjet pár kilometrů za hranice města, a najdete „staré a tradiční“ Rakousko, které ve Vídni už postrádám.
Změna struktury obyvatelstva, především nárůst imigrantů z islámských zemí, se výrazně odráží ve vídeňských školách. Když jsem během svého pobytu získal stipendium od rakouské vlády, byl jsem pozván na seminář o rakouském školství. Zástupkyně ministerstva školství tehdy upozornila na rostoucí problémy se vzděláváním první generace imigrantů. Některé vídeňské základní školy již nezvládaly reagovat na příliv nově příchozích dětí, které často neměly stejnou znalost němčiny jako rakouské děti. Jazyková bariéra ovlivňovala i kvalitu výuky ostatních dětí, což vedlo k tomu, že rodiče raději volili jiné školy. Mnoho imigrantských žáků pak kvůli špatným známkám ukončilo vzdělání už po základní nebo střední škole bez maturity, což jim znemožnilo najít dobře placenou práci. Podobný vzorec lze pozorovat i v dalších zemích, kde se nedaří jedince plně a hlavně rychle integrovat.
Podle rakouské vlády tvořili v roce 2023 cizinci 19 % populace. Z dětí nerakouské národnosti navštěvovalo ke konci roku školku 70 %, což představuje nárůst oproti předchozím letům. Celonárodní výzkum z let 2021/22 ukázal, že jazykovou pomoc potřebovalo 28 % čtyř a pětiletých dětí, přičemž na konci školní docházky toto číslo kleslo na 21 %. Na základních školách však 27 % žáků neuvádělo němčinu jako svůj mateřský jazyk. Turečtí žáci směřovali k maturitě pouze ve 32 % případů, u dětí ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku toto číslo klesalo až na 26 %.
Sílicí podpora antiimigračních stran, jako jsou Svobodní, je důsledkem přirozených změn, které v rakouské společnosti dlouhodobě probíhají.
Není překvapivé, že rostoucí podpora antiimigračních stran v Rakousku, podobně jako v Německu, odráží nálady ve společnosti. Už v roce 2017 Rakouská lidová strana (ÖVP) pod vedením Sebastiana Kurze nastavila tvrdší přístup k migraci a ostře se vymezila proti ilegální imigraci. Přesto v posledních volbách zvítězili Svobodní (FPÖ) se ziskem 28,8 % hlasů. Tato strana, označovaná za národně konzervativní, prosazuje euroskepticismus, omezení migrace a zrušení sankcí vůči Rusku. I když Svobodní byli v koalici s ÖVP, jejich posílení naznačuje trvající změnu nálad v regionech.
Na celkovou atmosféru ve společnosti měly jistě vliv i tragické události, jako byl teroristický útok z roku 2020, který spáchal dvacetiletý Fejzulai Kujtim narozený v Mödlingu u Vídně. Tento případ zdůraznil důležitost kvalitního vzdělávání a integrace imigrantů. Kujtim byl již v roce 2018 zadržen v Turecku na hranicích se Sýrií, kde se chtěl připojit k ISIS. Podle své výpovědi si od vstupu do ISIS sliboval lepší životní podmínky, včetně stálého platu a bytu. Podobné tragédie jsou naštěstí vzácné, ale již zmíněné dlouhodobé výzkumy poukazují na výrazné rozdíly v dosaženém vzdělání mezi imigranty z islámských zemích. Nedostatek příležitostí a sociální izolace zvyšují riziko radikalizace, jak ukazují příklady i z dalších evropských zemí. Pro Rakousko je proto klíčové investovat do vzdělávání a integrace těchto skupin obyvatel. Druhým důvodem je jejich nevyužitý ekonomický potenciál.
Hlavní města, jako je Vídeň, se budou nadále měnit pod vlivem migrace, ale historie ukazuje, že podobné procesy nejsou nové. Již v minulosti Vídeň, coby sídlo císařského dvora, přitahovala migranty z různých kulturních oblastí. Jejich přítomnost vedla k rozkvětu místních trhů. Bylo běžné, že ve městě vznikaly čtvrti zaměřené například na zahraniční umělce, řemeslníky nebo obchodníky.
Vídeň se znovu nachází na křižovatce své identity – mezi tradiční kulturou a moderní multikulturní metropolí. Jak se s touto výzvou Rakousko vyrovná, ukáže až čas. Jedno je však jisté: bez systematického přístupu k integraci a vzdělávání bude cesta k harmonické společnosti obtížná.
Zdroje:
