Článek
Podle něj se zvýšené prostředky do školství nijak neodrážejí na kvalitě uchazečů o práci v jeho firmě. Zejména jejich znalost angličtiny označil za tristní. Už však, stejně jako mnozí, nepochopil, že plynulá znalost cizího jazyka není jako matematika, kde pochopíte vzoreček, párkrát procvičíte příklady, a tím to končí. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že komplexnější znalost matematiky není náročná, ale pro běžnou práci v klasické firmě ji opravdu nevyužijete. Stejně tak pro běžnou kancelářskou práci s Excelem nepotřebujete extrémně inteligentního člověka. Skupina těchto lidí se postarala o to, aby i základní úkony zvládl téměř každý. Plynulá nebo alespoň komunikativní znalost jazyka však klade na jednotlivce jiné nároky.
Plynně ovládám angličtinu a španělštinu. Na komunikativní úrovni jsem schopný po nějaké době aklimatizace mluvit německy. Pasivně pak ovládám další románské a germánské jazyky. Kupodivu, až na německý jazyk, jsem se španělštinu a angličtinu musel naučit sám až po dvacítce. I když jsem prošel výukou angličtiny jako druhého jazyka, úroveň A2 zdaleka nestačila na jakoukoli rozumnou komunikaci. Nijak nezastírám, že učitelé jazyků ve škole hráli důležitou roli, ale hlavní zvrat nastal až s porozuměním mé motivace. Dospělý člověk s motivací, dostatkem času a zkušenostmi se naučí nový jazyk mnohem rychleji na komunikativní úroveň než dítě na základní škole. Proto mi netrvalo dlouho, po zkušenostech s němčinou, angličtinou a latinou, dosáhnout komunikativní úrovně B1/B2 během několika měsíců i bez lektora.
Pochopil jsem, že po zvládnutí základní gramatiky a slovní zásoby se nejrychleji dostanu na vyšší úroveň hodinami strávenými sledováním seriálu Aguila Roja a čtením knih ve španělštině. Poslední krok pak spočíval v hodinách konverzace s mými kolegy v Madridu. Ve výuce jazyků neexistují zkratky, stejně jako neexistují při snaze stát se profesionálním sportovcem.
Na druhou stranu, pokud víte, jaký způsob výuky je pro vás nejvhodnější, máte vyhráno. Stejné to platí u dětí na základní škole. Neexistuje dobrá nebo špatná cesta, ale bohužel jediná cesta vede přes vlastní uvědomění. Když jsem působil jako učitel na základní škole, snažil jsem se děti pro jazyk nadchnout. Každé dítě má predispozice, které lze využít, ale pokud rodiče budou spoléhat pouze na výuku ve škole, daleko se nedostanou. Stejně jako ne všichni malí fotbalisté a fotbalistky se stanou profesionály, ne všechny děti se naučí jazyk plynule na vysoké úrovni. Ideálně budou alespoň klusat, ale sprintovat na závodní úrovni bude jen malé procento. Přehnané nároky naopak mohou vytvořit celoživotní odpor k jazyku.
Měl jsem to štěstí učit nadané žáky a žákyně, kteří mluvili plynně anglicky už v 6. nebo 7. třídě, ale na rozdíl od některých kolegů jsem jejich úspěchy na jazykových olympiádách přisuzoval jejich vlastní píli. Většina z nich vykazovala stejný vzorec – obklopili se jazykem. Četli knihy v angličtině, sledovali filmy v originále a mnozí trávili hodiny hraním počítačových her v angličtině. Hodiny, které strávili sledováním Netflixu nebo hraním na počítači, přinesly své ovoce. Tyto aktivity rodiče často zakazují, ale nevidí rozdíl mezi sledováním seriálu v anglickém originále a v češtině. Dítě si nejen odpočine při sledování svého oblíbeného hrdiny, ale zároveň získá pasivní znalost jazyka.
Pasivní znalost je základ a k aktivní může přijít časem. Ostatně, nikdo ve firmě po vás mimo e-mailů nebude chtít psát několikastránkové eseje nebo diktáty. Při rychlosti rozvoje AI dnes spíše narážím na obavy kolegů, že znalost jazyků nebude potřeba. Opak je pravdou. Sám běžně používám několik nástrojů pro rychlejší překlad, jako je DeepL, nebo Grammarly, které relativně dobře zkontrolují psaný text. Pro oba však potřebujete vysokou znalost angličtiny, jinak změníte chybně význam textu. Pokud budete potřebovat odpovědět jeden e-mail v angličtině týdně, klidně postačí ChatGPT.
Z tohoto pohledu si ministerstvo i rodiče musí uvědomit, že vzdělání je hlavně v rukou rodičů a od určitého věku v rukou nás samotných. Ministerstvo školství má za úkol připravit dostatečné zázemí pro výuku na základních školách. Pokud si „odborná skupina“ usmyslí, že nařídí úroveň B1 na konci základní školy, a mávnutím kouzelného proutku se tak stane, pak bychom se měli spíše ptát, jestli by nemělo být celé ministerstvo školství zredukováno. Některé procento žáků této úrovně nikdy nedosáhne. Naopak jiné bude vynikat. Pokud bychom chtěli učinit zázrak, museli bychom začít vyučovat další předměty, jako je matematika nebo dějepis, v anglickém jazyce. K tomu však nemáme dostatek učitelů.
Co Česká republika opravdu potřebuje? Jsou to uvědomělí rodiče, kteří chápou školu jako minimum a věnují se svým dětem. Hledají jejich talent a podporují ho.
