Článek
Sto roků v autě žil, mlčel jsem,
sto roků rozvážel jsem pizzu,
za sto let z kebabu mastného
už ani nevrhnu.
Výpary z KFC sedly mi do očí,
rubíny ze rtů mi uhly,
ze vlasů, z vousů a obočí
visí mi rampouchy slaniny.
Chléb s drobky od pizzy beru si do práce
z roboty jedu na robotu,
v Helsinkách strmějí paláce
z krve a z mého potu.
Sto roků v autě mlčel jsem,
kdo mi těch sto roků vrátí?
Když jsem jim pohrozil založením odborů,
kdekdo se začal mi smáti.
Abych měl rozum, nasedl do auta zas,
pro pány dřel se jak prve –
zařadil jsem jedničku – teklo to v ráz
na Praze 7 krve!
Všichni vy na Praze 7,
všichni vy v Helsinkách,
všichni páni vy z woltu,
příjde den zúčtuje spolu a zdemokratizuje to tu!
