Článek
Chtěl bych se ve svém příspěvku postavit jednoznačně na stranu těch, kteří podporují současnou vládu a mají hrůzu z opětného nástupu Babiše a jeho potenciálních spojenců.
Pro současnou vládu hovoří v mých očích to, že ačkoliv převzala stát ve špatné ekonomické kondici (rozhazovačná politika předchozí vlády, covidová pandemie) a pracovala v nesmírně obtížných podmínkách (mimořádně vysoká inflace, obrovské ceny energií, válka na Ukrajině, nekorektní opozice, která blokovala i ty nejpotřebnější vládní kroky ve snaze zabránit tomu, aby vláda byla úspěšná), dokázala zklidnit vnitropolitické napětí v zemi, stabilizovat hospodářský vývoj země a vytvořit předpoklady pro další ekonomický rozvoj. Určitě stojí za to citovat zde v této souvislosti některé čerstvé výroky ekonomky J. Matesové, která Česko zastupovala u Světové banky: „České ekonomice se daří velmi dobře, koneckonců všechny ratingové agentury už zlepšily výhled české ekonomiky, ..“; „Když Eurostat zveřejnil, jak se daří evropským zemím, tak česká ekonomika je skoro premiant. ..“. Z naší země vláda učinila spolehlivého a respektovaného partnera EU.
Tento pozitivní trend je zásadním způsobem ohrožen nástupem A. Babiše do vlády. Volební program jeho hnutí vychází z úspěšné strategie korumpování vlivných voličských skupin (především důchodců) nejrůznějšími valorizacemi a jednorázovými přilepšeními v minulém volebním období a je zatím postaven především na plakátových heslech typu „Hrdé a soběstačné Česko“ (přitom právě kvůli volbě Babiše nemá být bohužel Česko na co hrdé a hlásat jeho jakoukoliv soběstačnost v současné době může jen duchovní prosťáček - stačí tento jediný slogan a rozumnému člověku je jasné, že Babiš by mohl být možná dobrý pouťový vyvolávač, ale určitě není kompetentní státník). Konkrétní kroky A. Babiše a hnutí ANO ale zřetelně signalizují hrozby, které společnost v případě jeho volebního úspěchu čekají.
Zásadně špatnou zahraničně - politickou orientací Babiše a hnutí ANO je vztah k EU. Jednotná, silná a prosperující EU je totiž pro naši republiku nepostradatelná a to nejen z hlediska ochrany před vnějším nepřítelem, ale i z hlediska hospodářské prosperity.
„Vnější“ evropský nepřítel nemůže při členství v EU přicházet v úvahu a před Ruskem nebo islámem se samozřejmě sami ubránit nedokážeme, i kdybychom do své národní obrany „efektivně“ investovali třeba i 6% HDP. EU je tady naší jedinou a nezastupitelnou jistotou.
Podobná závislost ale existuje i v oblasti hospodářské. Že by se naše „soběstačná“ země - i za vlády A. Babiše - mohla stát ostrůvkem prosperity v Evropě, trpící třeba recesí, si snad nedokáže představit ani on sám.
My jsme dnes už prostě pupeční šňůrou propojeni s EU a naší prioritním zájmem musí být snaha o její další sjednocování a harmonický rozvoj. Kdo v naší republice toto pouto neuznává nebo ho narušuje, škodí této zemi. A hlavním škůdcem tohoto druhu je u nás právě A. Babiš a jeho strana ANO. On je spoluzakladatelem frakce evropského parlamentu Patrioti pro Evropu, do které se podařilo přetáhnout většinu zapřisáhlých odpůrců EU (mj. Le Pennová, Wilders, Orbán). Mezi hlavní cíle této frakce patří „posilování suverenity jednotlivých členských států“, tedy pravý opak toho, co EU potřebuje a co ji může učinit jednotnou a silnou. Případná vláda Babiše zákonitě povede k posílení vlivu této frakce, k prohlubování vnitřních rozporů unie, k oslabování její pozice na mezinárodní scéně i ke zpomalení jejího ekonomického rozvoje. To se dříve nebo později musí negativně projevit i na hospodářské situaci našeho státu a dále prohloubit náš (Babišem vyvolaný) politický marasmus.
Jak je A. Babiš připraven chovat se na vnitropolitické scéně je jasně patrné z vystupování jeho i jeho hnutí v t. zv. bitcoinové kauze. V té rošťák nabídl státu finanční dar; i když peníze byly zřejmě nečisté, nebyly to kompetentní státní orgány schopny prokázat a přijetí daru tak byla jediná legální možnost, jak podsvětí připravit o peníze, kterými mohlo společnosti škodit. Přijetí daru tedy nebyla chyba, ale spíše povinnost státu. Správný postup byl dar přijmout, peníze věnovat na boj proti zlu (např. darovat je Ukrajině) a veřejnost seznámit s tím, že darované peníze byly zřejmě nečisté a na co je proto stát věnoval. Tento postup měl státu navrhnout ministr spravedlnosti, který byl vyřízením kauzy pověřen. Podle jeho návrhu se ale stát údajně dostatečně zřetelně od špinavých peněz nedistancoval (přitom dodnes žádný soud jakožto jediný kompetentní orgán svým rozhodnutím peníze za špinavé neoznačil) a návrh byl proto vládou odmítnut a ministr odvolán.
Určitě stojí za to, zpětně se vrátit k šetření, co všechno mohlo být v průběhu tohoto dění špatně a zda by nebylo možné změnou nějakého zákona či nějakých předpisů zajistit, aby podobně neobvyklé případy mohly být v budoucnu řešeny standardnějším způsobem. Fenomén tajuplné virtuální měny, která je s kauzou spojena, jí ovšem dodává zdání mimořádné závažnosti a dává možnost fantasmagorických spekulací a domýšlení katastrofických scénářů. A tuto možnost se rozhodlo v současné předvolební době plně využít hnutí ANO, které i za účinné pomoci Pirátů, jejichž uražená dětinská ješitnost dostala příležitost se mstít, rozpoutalo kampaň, která pobláznila nejen laickou veřejnost, ale bohužel i vládní partnery ODS a může tak vznikat dojem, že na nesmyslných výtkách ANO by snad „mohlo něco být“. Zjištěná fakta, která jitří fantazii (rošťák původně nabízel víc; soudce netušil, že v „peněženkách“ může být tolik peněz; o „naši“ bitcoinovou kauzu se zajímají i vyšetřovatelé z USA apod.) nic nemění na faktu, že se nakonec nic nemorálního nebo dokonce nezákonného nestalo, protože v kauze odvolání ministra Blažka je meritem chování státu k „nečistým“ penězům a tam nakonec k žádnému pochybení nedošlo. Už dnes je každému soudnému člověku zřejmé, že v souvislosti s touto kauzou nebude nikdo z vlády ani obviněn, natož odsouzen, protože v této kuriózní události se nic nezákonného nestalo.
Přesto se hnutí ANO trvale snaží vyvolávat dojem, že vládní činitele čekají soudy které jasně ukážou, že proti jejich (chimérickým) proviněním jsou provinění jejich několikanásobně již odsouzeného podvodníka Babiše zanedbatelná. Až se po případném vítězství ANO ve volbách ukáže, že nikdo souzený nebude a nikdo se neprovinil, nechá i ANO kauzu vyšumět s tvrzením, že se potvrdilo to, co oni tvrdí už dávno, totiž že naše soudy nepracují dobře. A navíc pozornost společnosti v té době budou už zaměstnávat aktuální a pro stát skutečně škodlivé kauzy A. Babiše samotného. Bitcoinová kauza je pro ANO dar z nebes protože to, že Babiš je na politické scéně ostuda, můžou těžko vyvracet, a tak jedinou možností je připouštět, že on je sice možná ostuda, ale ti ostatní jsou ještě mnohem horší.
Na druhou stranu kauza vnímavé veřejnosti ukázala, jak odpudivé a odsouzeníhodné dokáže chování ANO být. Toto hnutí má čele člověka, který nerespektuje zákony, soudní rozhodnutí zpochybňuje a své názorové oponenty se nestydí veřejně vulgárně urážet. A s tímto v řadě kauz odsouzeným podvodníkem se samozvaně pasovalo na největšího moralistu a jediného důsledného ochránce spořádané společnosti. V této partě zřejmě není jediný soudný člověk ani někdo, kdo by se uměl stydět.
Volba Babiše, tohoto duchovního spřízněnce Orbána a Fica, znamená nahradit uvážlivou, empatickou a smířlivou politiku současné vlády politikou prospěchářskou, hulvátskou a konfrontační a nastoupit politicky cestu Maďarska a Slovenska. Vnitropolitický život i mezinárodní postavení ČR by se volbou Babiše mohly dále komplikovat i očekávaným vynesením rozsudků za jeho již prokázané spáchání trestných činů, za vymáhání jím neoprávněně získaných dotací a pod. Babiš jako premiér je proto ten skutečně nejčernější scénář naší nejbližší budoucnosti. Objektivně uvažující člověk by si měl uvědomit, že za této situace volit Babiše - i kdyby byl třeba schopen udělat boháče ze všech důchodců této země - je proti jeho vlastním zájmům.
Je trapné, že si to tolik lidí u nás nechce přiznat, protože tím o sobě do svého okolí vysíláme nelichotivý signál (i Evropa totiž Babiše zná a většina EU ho považuje za politické zlo). A na svoji volbu sympatizanti Babiše nakonec doplatí úplně stejně, jako my ostatní.
Dnešní volič bohužel nepovažuje volby za možnost zodpovědně spolurozhodnout o dalším vývoji tak, aby to dávalo alespoň naději na zlepšení stávajících poměrů a byla minimalizována možná rizika, ale považuje je za něco, co mu umožňuje pomstít se společnosti za křivdy, které cítí, vyzkoušet i za cenu nesmyslného hazardu něco zásadně nového a nestandardního popř. zůstat jako správný fanda věrný svému klubu, i když ten se snaží ovlivňovat výsledky uplácením a jeho hráči nemají ani morálku, ani potřebnou výkonnost.